Ne, není to výmysl ani novinářská kachna. Rakouský dobrodruh "base-jumper" F. Baumgartner skočil letos koncem září s padákem do propasti Mamet v chráněné krajinné oblasti Velebit (tedy v jižní části tohoto horstva). Propast je hluboká 200 metrů.
Nebyl to jeho první husarský kousek. Získal si věhlas například skokem ze sochy Ježíše Krista nad Rio de Janeirem nebo přeletem Lamanšského průlivu na speciálních křídlech a dalšími krkolomnými kousky.
Seskok s padákem nebyl však v tomto případě ani pro odvážného skokana žádnou jednoduchou záležitostí. Jednak pro poměrně značnou hloubku propasti - 200 metrů, protože base-jumper skáče většinou do značně menších hloubek, dále pro téměř úplnou temnotu v dolních částech propasti, ale především proto, že se skáče do téměř uzavřeného, čtyřmi stěnami sevřeného prostoru, což podobní skokani nemají rádi. Na druhé straně je však konfigurace terénu propasti pro podobný podnik poměrně příznivá, neboť u dna má propast několik desítek metrů čtverečních a v horní, vstupní části činí průměr asi 50 metrů čtverečních. Ale takto ohraničený prostor působí na skokana v každém případě negativně.
Celý projekt, který Baumgartner připravoval dva roky a musel k němu získat povolení chorvatského ministerstva kultury a ochrany životního prostředí, vyžadoval od skokana mimořádný trénink a přípravu. I on sám jej pokládal za dost nebezpečný. Nejprve si proto musel pomocí laseru pečlivě proměřit jednotlivé části propasti a pak v Rakousku trénoval dvousetmetrové seskoky z balónu na pevný cíl. I když ho výsledky tohoto soustavného tréninku moc neuspokojovaly, rozhodl se skok do propasti Mamet uskutečnit.
Vlastní skok trval jen několik sekund. O tom však, že byl opravdu nebezpečný, svědčí skutečnost, že se skokanu otevřel padák až 70 metrů ode dna, takže volný pád trval přes 5 sekund. Sedm kamer sledovalo poslední přípravy i samotný skok. O krátký dokumentární film o skoku a přípravách k němu projevily zájem velké televizní společnosti, mimo jiné i Discovery Channel.
Velmi důkladná technická příprava a zajištění vlastního skoku byly samozřejmě i velmi nákladné. Vlastní průběh skoku sledovali členové horské služby a osádka záchranné helikoptéry byla připravena v případě neštěstí ihned zasáhnout.
