www.chorvatsko.cz



Hlavní stránka »  Aktuality » Vorvani se objevili ve vodách Jadranu

Diskuzní fórum
Počasí

Aktuality

Tematické       články

Odkazy

Lodní doprava



Vorvani se objevili ve vodách Jadranu

21.10.2014
Vis
Vis, maják na mysu Stončica

Skupinka v Jadranu vzácných vorvaňů, savců z řádu kytovců, byla 7. září spatřena a zachycena na snímcích v blízkosti mysu Stončica na ostrově Visu a o dva dny později v oblasti Šibenických ostrovů. Vorvaň obrovský, zvaný též tuponosý (chorv. Ulješura, lat. Physeter catodon nebo macrocephalus), bývá v Jadranu jen velmi neobvyklým hostem, protože jeho běžným životním prostředím bývají otevřená hluboká moře a oceány. Skutečnost, že se ocitli v poměrně uzavřeném a mělkém moři zřejmě vorvaně zneklidňuje a znepokojuje a je nebezpečí, že by mohli ve strachu nebo v panice uvíznout na mělčině. Ústav pro výzkum a ochranu moře "Modrý svět" (Institut za istraživanje i zaštitu mora - Plavi svijet) se proto obrátil na obyvatele pobřežních a ostrovních lokalit s prosbou, aby se, pokud vorvaně spatří, k nim nepřibližovali a žádným způsobem neznepokojovali. A pokud zpozorují jakékoli ohrožení pro vorvaně, aby ihned aby informovali ústav "Modrý svět", Státní úřad pro ochranu přírody (Državni ured za zaštitu prirode) či nouzovou linku 112, případně tuto informaci doplnili fotodokumentací. Šlo hlavně o to, aby vorvani bez úhony opustili mělké vody Jadranu a dostali se do pro ně vhodnějších podmínek Středozemního moře.

Vorvani jsou silně ohroženi vymřením a neustále jich ubývá. Ve Středozemním moři jich žije kolem 2 500. V Chorvatsku, kde jsou přísně chráněni, se vyskytují jen výjimečně. Častěji se objevují v oblasti jižně Otrantské úžiny (rozhraní Jaderského a Jónského moře), kde dno prudce klesá do hlubin.

Vorvani obecně dosahují délky až 18 metrů a hmotnosti 50 až 60 tun. Pro lidi nepředstavují žádné nebezpečí. Naopak člověk a jeho činnost na moře a pod hladinou moře vorvaně silně ohrožuje. Nejsou to však zdaleka jen lodě, čluny a rybářské sítě. Vůbec největší ohrožení pro vorvaně představuje hluk, šum a sonary nízké frekvence, které používají zejména ozbrojené složky. Tyto zvuky jsou pro vorvaně velmi nebezpečné, působí jim velké bolesti a mohou mít za následek i jejich smrt. Právě ve stavu panického strachu mohou vorvani reagovat zkratově, pro ně nebezpečným způsobem a uvíznout na mělčině. Ovšem nebývají to jen tyto důvody, pro které k tomu dochází. Podle vědců může být příčinou i nemoc některého jedince, kterého pak ostatní vorvani, u nichž je vyvinut mimořádný smysl pro solidaritu, následují do nebezpečí i případné smrti. Dalšími příčinami mohou být i meteorologické a náhlé oceánografické anomálie, změny nebo anomálie v magnetickém poli Země, změny sluneční aktivity, teploty moře a podobně.

V Chorvatsku došlo k uvíznutí vorvaňů na mělčině pouze jedenkrát, a to v roce 1853 u Novigradu. Jednalo se o skupinku šesti jedinců. Na západním pobřeží Jaderského moře, tedy i italských břehů jsou tyto případy častější, naposledy v roce 2009 na jihu italského pobřeží.

A právě odsud, z Itálie, přišla 12. září smutná zpráva, že putování části skupiny "chorvatských" vorvaňů skončilo tragicky. Podle představitelů italského Ústavu pro výzkum mořských živočichů, byla na pláži u města Vasto (jihovýchodně od Pescary směrem na Gargano) objevena skupina sedmi vorvaňů, která uvízla na mělčině. Bohužel se odborníkům a četným dobrovolníkům podařilo vrátit do moře jen čtyři vorvaně a zbývající tři zahynuli. Zjistilo se, že vorvani jsou staří mezi 15 a 20 roky (průměrná délka života vorvaňů bývá kolem 60 let), dlouzí 3 až 4 metry. Ale ani zachráněná skupinka není zdaleka mimo nebezpečí. Pouze pokud se vorvani dostali co nejdříve na hluboké volné moře a pokud neutrpěli při uvíznutí na mělčině příliš velké nezvratné újmy na zdraví, může se mít za to, že jsou skutečně zachráněni. O jejich dalším osudu však nejsou žádné zprávy.

Na závěr ještě několik podobnějších údajů o vorvaních. Vorvani žijí ve všech světových mořích a oceánech, z výjimkou polárních oblastí. Samci jsou podstatně větší a hmotnější než samice. Hlava vorvaňů je mimořádně mohutná, představuje přibližně třetinu jejich celkové délky. Zuby mají jen ve spodní čelisti a jsou až 20 centimetrů dlouhé. Jejich mozek dosahuje hmotnosti 9,5 kilogramu a je to největší mozek v celé živočišné říši. Vorvani se živí velkými hlavonožci, které loví i v hloubce přes 1 000 metrů. Vorvani se potápějí do hloubky až 2 000 metrů a jejich zanožení může trvat 60 až 80 minut. Pak se vynořují na nádech, k němuž potřebují 8 až 10 minut. Samice s mláďaty žijí ve skupinách 5 až 15 jedinců, samci žijí převážně samostatně.

Fotografie a videa:


Zdroj informací:




mail: info@chorvatsko.cz
copyright © 2001-2016 M. Zábský, M. Zábská, V. N. Heřmanová