Již po staletí je Velký pátek ve Svatém týdnu před Velikonocemi pro obyvatele Korčuly největším náboženským svátkem, při kterém nikdo z místních nechce chybět. V tento den , jemuž na Korčule říkají tradičně "Velika setemana" (z italštiny), si muži, od nejmladších až po ty nejstarší obléknou tradiční roucho "svého" bratrstva a spěchají do procesního průvodu.
 Město Korčula |
Bratrstva (bratovštine) byla především na dalmatských ostrovech významnou občanskou náboženskou institucí, charitativní a sociální institucí. Od raného středověku pečovala o náboženský život svých členů, o jejich účast na náboženském životě obce, zejména o velikých církevních svátcích a o oslavách městských patronů a patrona bratrstva. Každé bratrstvo bylo zasvěceno určitému světci. Tak největší a nejstarší bylo v Korčule bratrstvo Všech svatých založené v roce 1301, dále byla významná bratrstva svatého Rocha a svatého Michala.
Bratrstva pečovala o kostel svého patrona, dbala o jeho vybavení uměleckými předměty - obrazy, plastikami aj. Starala se také o liturgické předměty, zejména o ty, které reprezentovaly bratrstvo v procesích o velkých svátcích. Byly to např. procesní kříže, většinou ze stříbra, dále vysoké pozlacené svícny, procesní velkopáteční svíce, z nichž ty nejtěžší vážily až 73 kg a vynikaly svou mimořádnou kvalitou. Přitom bratrstva mívala těchto svící několik desítek.
 Korčula, procesí |
Bratrstva byla zejména v 17. a 18. století velmi bohatá, bohatla příspěvky a dary svých členů i dary a odkazy sponzorů.
Bratrstva však neměla jen náboženský charakter. Starala se i o své chudé členy, vdovy, sirotky, nemocné a invalidy, ale nejen o ně. Udílet almužny a milodary bylo vždy povinností členů. I v současnosti pečují bratrstva o ty občany, kteří se dostali do problémů a potřebují pomoc: např. se starají o ty, kdo utrpěli válkou v 90. letech minulého století, o invalidy, válečné vdovy a další postižené.
Na velký pátek procházejí městem Korčulou procesí všech tří bratrstev - zpívají staré velkopáteční zpěvy a písně, znějí tu i podle starého zvyku řehtačky (neboť zvony podle staré víry "odletěly ve Svatém týdnu do Říma"), všude proniká zvláštní vůně zapálených svící. Pozornost upoutávají i odlišné barvy tunik (toniga) - oděvu všech tří bratrstev; příslušnost k jednotlivým bratrstvům se dědí z otce na syna. V procesích se nosí starobylý inventář: drahocenné kříže, svícny, lucerny, korouhve, zlaté a stříbrné předměty, které jsou takto k vidění pouze na Velký pátek.
Procesí procházejí postupně uličkami, schodišti a náměstími města, sestupují na nábřeží a zase se vracejí do svých kostelů. Aby "jejich" procesí bylo co největší a nejpřepychověji vybavené, je touhou každého bratrstva.
Na závěr ještě připomínáme starší článek o staleté tradici procesí na jiném dalmatském ostrově: Pašijová procesí na ostrově Hvar
Zdroj informací:
- Slobodna Dalmacija: www.slobodnadalmacija.hr
