www.chorvatsko.cz



Hlavní stránka »  Tematické články » Zpestřete si cestu na Jadran!

Vysílání       Radiožurnálu
Počasí

Aktuality

Tematické       články

Odkazy

Lodní doprava
Reklama




Zpestřete si cestu na Jadran!

10.6.2005

Vybudování dálnice ze Záhřebu do Dalmácie (dokončení posledních úseků je plánováno do 30.6.2005, viz Nadějná perspektiva v cestování na Jadran) přineslo nejen podstatné zkrácení, zrychlení a zjednodušení cesty k moři, ale současně i zpřístupnění mnoha zajímavých míst v Chorvatsku, především v oblasti Lika, která je pro většinu návštěvníků Jadranu prakticky neznámá.

Lika je krasová vysočina rozkládající se mezi největším chorvatským pohořím Velebit a horskými masívy Kapela a Plješevica. Je to drsný, velmi řídce osídlený kraj mnoha málo známých, ale pozoruhodných přírodních krás.

Lika se v minulosti, v době tureckého panství v této části Evropy, nacházela v oblasti, která byla po staletí permanentním bojištěm. Procházela jí tzv. Vojenská hranice (Chorvati jí říkají Vojna krajina), neustále se měnící pohyblivá hranice mezi Chorvatskem a tureckou říší, která se neustále měnila podle síly turecké expanze a chorvatské momentální schopnosti této síle vzdorovat. Turci tu buď pronikali ještě hlouběji na chorvatské území, nebo se Chorvatům dařilo hranici více méně stabilizovat.

Byla tedy Vojenská hranice jakýmsi nárazníkovým pásmem, střeženým kromě malého počtu pevností a opevněných míst především odhodlanými hraničáři, kteří tu žili ve dne v noci s puškou v ruce, připraveni kdykoli se postavit na odpor tureckým útočníkům. K hraničářům patřilo jak domorodé chorvatské obyvatelstvo, tak slovanští, převážně srbští utečenci před Turky z míst, která Turci již dříve dobyli. Tito utečenci měli řadu výsad oproti místnímu obyvatelstvu, oblast měla zvláštní správu spadající přímo pod rakouský dvůr.

Hned na samém počátku turecké expanze v Chorvatsku bylo to právě tady v Lice, na tzv. Krbavském poli u obce Krbava (severně od dnešního dálničního uzlu Gornja Ploča), kde v r. 1493 došlo k osudovému střetnutí valících se tureckých vojsk s výkvětem chorvatské šlechty pod velením chorvatského bána I. Derenčina. V krvavé bitvě, která skončila drtivou porážkou Chorvatů, našla smrt většina představitelů chorvatské šlechty a hlavní jádro chorvatského vojska.

Tato porážka měla dalekosáhlé důsledky: zdejší obyvatelstvo bylo buď pobito nebo bylo Turky odvlečeno do otroctví, vesnice byly vypáleny a vylidněny. Turkům se tak otevřela cesta dál na severozápad.

Lika se z těchto pohrom trvajících několik staletí už nikdy úplně nevzpamatovala. Dnes je to velmi chudý, řídce osídlený odlehlý kraj, s minimem hospodářských možností.

Ale tato negativa jsou vyvážena zachovalostí zdejší přírody - Lika patří k ekologicky nejméně dotčeným územím v Chorvatsku. Není náhodou, že právě v Lice, na jejím severovýchodním okraji, se rozkládá nejobdivovanější chorvatský přírodní park Plitvická jezera, který je jako jediné přírodní území v Chorvatsku zapsáno v seznamu UNESCO mezi nejhodnotnější přírodní jevy na světě.

Je pochopitelné, že díky své minulosti nemá Lika příliš mnoho kulturně historických památek, ale přece je jich několik, které stojí na návštěvu.

Jednou z nich městečko Ogulin, které leží na řece Dobře několik málo kilometrů západním směrem od dálnice před tunelem Malá Kapela. Pohledově je ovládá hrad s typickými dvěma vysokými válcovými věžemi. Hrad pochází z přelomu 15. a 16. stol. Jádro města je typickým příkladem městské zástavby v období tzv. Vojenské hranice, z něhož pocházejí jak zdejší domy, tak i kostely - katolický sv. Kříže a pravoslavný sv. Jiří (pro hraničáře srbského původu). Na okraji Ogulinu stojí za zmínku ještě dvě středověké kaple sv. Petra a sv. Jakuba, obě na hřbitovech.

Ogulin se může přímo ve svém středu pochlubit jednou hydrogeologickou zvláštností: pod strmou skálou mizí řeka Dobra ve velkém otvoru-ponoru, kterému se tu říká Djulin ponor, aby se po několika desítkách kilometrů svého podzemního toku opět vynořila a tekla dál jako povrchová řeka.

Ogulin již v dřívějších letech navštěvovali jednak zájemci o rafting na řece Dobře, kde jsou plavby organizovány, jednak horolezci a milovníci unikátní horské květeny, kteří jezdili do přírodní rezervace Klek. Hora Klek (1180 m) se svou dvousetmetrovou impozantní stěnou, pozoruhodnými krasovými jevy a vzácným rostlinstvem (několik endemitů) platívala v minulosti mezi zdejším obyvatelstvem za obávané místo nočních rejů čarodějnic a nečistých sil (u vesnice Bjelsko).

Z dalších kulturních památek v Lice stojí za návštěvu vesnice Brinje, která se nachází v těsné blízkosti dálnice, jižně od tunelu Mala Kapela (exit Brinje). Nad vesnicí, ležící v nadmořské výšce 430 m, jsou zříceniny mocného hradu Sokolac ze 14. stol., který tu vybudovali Frankopanové, nejmocnější šlechtický rod kraje. Skutečnou dominantou, upoutávající ihned pozornost každého návštěvníka, je však dnes izolovaně stojící hradní kaple, plně restaurovaná dvoupatrová stavba s kryptou, jediná svého typu na celém chorvatském území. Pozoruhodný je zejména její gotický portál a gotická klenba. Zdejší vesnice byla původně celá opevněná.

Jedním z pozoruhodných přírodních zákoutí v Lice jsou prameny řeky Gacky. Z dálnice se odbočí na městečko Ličko Lešće (exit Ličko Lešće), odkud se pak pokračuje 5 km k vesnici Sinac, v jejíž bezprostřední blízkosti proslulá ponorná řeka Gacka pramení. Vytéká zpod skály Venca, v nadmořské výšce 460 m. Toto je její hlavní, ale nikoli jediná vyvěračka - brzy se spojuje s dalšími prameny.

Čím je vlastně Gacka tak známá? Je to bohatá pstruhová řeka vyznačující se tím, že tu pstruzi potoční rostou pětkrát rychleji než v jiných krasových řekách. Proč to tak je, se zatím nepodařilo přes rozsáhlý výzkum zjistit. Je samozřejmé, že zkusit své rybářské štěstí v takovéto řece je velkým zážitkem. Však také sem v rybářské sezóně přijíždí hodně rybářů - každoročně se vydává několik tisíc krátkodobých rybářských povolení, i když poplatek za denní nebo několikadenní rybaření není právě nízký. Východiskem je především město Otočac.

Při vyvěračce Gacky se dochovalo několik starých mlýnů, v nichž je možno vidět, jak se v minulosti mlelo obilí nebo jak se tu přírodním způsobem praly a máchaly ve vířící vodě tkaniny, včetně koberců.

Prameny Gacky jsou však především krásným přírodním zákoutím, kde je mimo jiné možno si pochutnat v místní restauraci na čerstvě vylovených pečených pstruzích, na místním sýru a dalších darech zdejší přírody.

Městečko Ličko Lešće však může být východiskem i na hlavní hřeben pohoří Velebit, zejména do jeho severní části, tj. do národního parku Severní Velebit, přes G. Kosine, ale k takové túře je zapotřebí víc času.

Další informace na našich stránkách:
Užitečné odkazy:

» Zpestřete si cestu na Jadran! - část 2 »


mail: info@chorvatsko.cz
copyright © 2001-2016 M. Zábský, M. Zábská, V. N. Heřmanová