www.chorvatsko.cz



Hlavní stránka »  Tematické články » Ze světa jadranské mořské fauny

Vysílání       Radiožurnálu
Počasí

Aktuality

Tematické       články

Odkazy

Lodní doprava
Reklama




Fauna na Jadranu
Informace o ochraně některých druhů mořské fauny v Jadranu
Proč je nutný zákaz lovu datlovky vrtavé?
Ryby žijící ve vodách Jadranu
Jak postupovat při poranění mořskými živočichy

Ze světa jadranské mořské fauny

aktualizace 12.4.2011

Mnohým návštěvníkům Jadranu, kteří přijíždějí s cílem potápět se a poznat zdejší podmořský svět, ale nemají zatím hlubší znalosti o této pohádkové vodní říši, přijde možná vhod pár podrobnějších údajů alespoň o nejtypičtějších či nejpopulárnějších představitelích vodní fauny v Jadranu.

Ježovka
Některé druhy ježovek nejsou pichlavé
(Ježovka obecná)
Měkkýši

Značná část mořských živočichů patří do kmene měkkýšů (Mollusca). Je to druhově nejpočetnější skupina mořských živočichů - známe jich na 130 000 druhů. Žijí ve všech světových mořích, a to od hlubin až po hladinu. V Jadranu se setkáváme se zástupci především 3 tříd měkkýšů (celkem jich je 7), a to hlavonožců, plžů a mlžů. O každé této skupině si proto řekneme více.

Hvězdice
Hvězdice

Nejznámější, ale také neobávanější z nich jsou hlavonožci (Cephalopoda), jejichž zástupci v Jadranu jsou však obáváni neprávem. Hlavonožci dosáhli ze všech měkkýšů nejvyššího vývojového stupně. Jejich lovecké zařízení, to je 8 nebo 10 chapadel, bývá co do šikovnosti srovnáváno s lidskýma rukama. Právě pro svá chapadla - ramena jsou hlavonožci tak obávaní. A není divu, vždyť každé rameno má své vlastní, na ostatních nezávislé nervové centrum a při vyřazení jednoho chapadla z boje zůstávají ostatní plně bojeschopná. Hlavonožci mají mimořádně velké oči a dokonale vyvinutý zrak. V chrupavčité schránce mají značně vyvinutý mozek. Mohutný "zobák" v oblasti úst umožňuje hlavonožcům rozlamovat i velmi tvrdé schránky a skořápky krabů a vypořádávat se i s další kořistí.

Draví, pohybliví hlavonožci jsou schopni bleskurychlé reakce. Tu jim umožňuje mj. "tryskový pohon", tedy pohyb na principu reaktivního motoru pomocí proudu vody, který vystřikují nálevkovitým sifonem z nashromážděné vodní zásoby v dýchací dutině. Používají ho především k rychlému útěku. Při nebezpečí nebo na útěku vypouští většina druhů hlavonožců z tzv. inkoustové žlázy tmavě zbarveny sekret, který znesnadňuje útočníku orientaci a zatím hlavonožec rychle zmizí. Mnohé druhy hlavonožců jsou schopny tzv. barvozměny, kterou používají při lovu,v rozrušení nebo v nebezpečí, jako reakce na změnu prostředí a podobně. Jsou též schopni se barvou, vzorkováním a strukturou povrchu svého těla přizpůsobit, resp. napodobit své okolí. Nevycvičené oko je prostě od okolí nerozezná. Ještě jednu zbraň používanou zejména při lovu mají některé druhy: při kousnutí ochromují zároveň kořist výměškem svých jedových žláz.

Hlavonožce dělíme na 2 velké skupiny: osmiramenné chobotnice a desetiramenné sépie a kalmáry.

V Jadranu žije chobotnice obecná (Octopus vulgaris), kerá dorůstá až 50 cm délky. Potápěč se však většinou setká s menšími exempláři. Za dne se chobotnice zdržuje ve skalních dutinách, škvírách a rozsedlinách. Svůj úkryt opouští v noci, kdy se vydává na lov. Čím se chobotnice vlastně živí? Především kraby, různými měkkýši, malými rybami. Chobotnice jsou plaché, na člověka kromě extrémních případů neútočí. Větší a velké exempláře chobotnice se v Jadranu nevyskytují. Nemá tedy nebezpečí s chobotnicemi spojované reálný podklad. V každém případě však není vhodné chobotnice při případném setkání s nimi dráždit nebo se jich dotýkat. Jako u každého živočicha může být reakce chobotnice na úlek a pocit ohrožení překvapivá a nečekaná.

Zdejší rybáři chobotnice s oblibou loví a dodávají je na rybí tržiště a do restaurací. Úlovky však nestačí pokrýt poptávku. Specialitou jsou pak chobotnice připravované na nejrůznější způsoby: rizoto z chobotnic, saláty, vařené a dušené chobotnice s různými druhy zeleniny a koření aj.

Zajímavý je způsob rozmnožování chobotnic: pevné a těsné objetí samičky a samečka, po němž sameček předá své partnerce schránku se spermiemi, stojí samce život. Samička však také hyne, a to poté, co nakladla vajíčka a ohlídala je do vylíhnutí malých chobotnic.

Sépie
Sépie obecná

Druhou skupinu, desetiramenné sépie, zastupují v Jadranu sépie obecné (Sepia officinalis), žijící většinou na mořském dně, kde loví především kraby. Chytá je velmi dlouhými lovnými rameny s přísavkami a s pomocí ostatních ramen je potom vkládá do úst. I sépie vypouští podle potřeby inkoustovou tekutinu a je schopna měnit barvu povrchu těla.

Blízkými příbuznými sépií jsou olihně (Loligo ssp.), v Jadranu dosti hojné. Ty obyčejně táhnou ve větších hejnech a jsou důležitou potravní složkou dravých ryb. Patří však i k velmi žádané a oblíbené specialitě přímořské kuchyně. Krájené napříč na proužky se pečou anebo obalené smaží, plní se různými nádivkami, s nimiž se pečou, dělá se z nich oblíbený brodet aj.

Jejich obrovský příbuzný, kalmár, se v Jadranu vůbec nevyskytuje. Žije ve velkých hloubkách oceánů, kde dorůstá rozpětí s roztaženými chapadly až 20 m (je to největší měkkýš vůbec). To, že kalmáři skutečně existují, jsme se dozvěděli z rozboru žaludků vorvaňů, neboť kalmáři bývají součástí potravy těchto mohutných kytovců. O kalmárech, jejich rozměrech a náhlých útocích na bezbranná rybářská plavidla kolují četné mýty a legendy.

Další významnou třídou měkkýšů jsou plži (Gastropoda), kterých je známo na 100 000 druhů. My zde upozorníme na několik z nich žijících v Jadranu.

Plži mají hlavu, nohy a útrobní vak, chráněný u některých druhů spirálovitě stočenou ulitou. Hlavu i nohu, pomocí které se pohybují mohou plži v případě potřeby zatáhnout do ulity a dokonce ji mohou zavřít víčkem. Jsou to velmi draví živočichové, a to už těsně po vylíhnutí, kdy se vzájemně požírají. Najde li potápěč lasturu škeble s vyvrtanými otvory, pak jde o dílo plžů, kteří takto škeble vyžírají. K nejznámějším druhům plžů patří v Jadranu do dna zahrabaná křídlatka pelikání, která má okraj své ulity šroubovitého tvaru ostrý jako nůž - na obranu i na útok.

Plž
Mořský plž - Hvězdnatka skvrnitá

Úplně jiným typem plžů jsou tzv. mořští zajíci, patřící mezi nahožábré. Nemají žádnou ulitu. Jejich nápadné pestré zbarvení má za účel varovat případného útočníka. Mají velmi zajímavý složitý obranný mechanismus, kterými eliminují cizí žahavé buňky. Mořských zajíců žije v Jadranu více druhů, nikoli však ti největší dosahující až 30 cm.

Mlži (Bivalvia), další třída měkkýšů, jsou v Jadranu dosti bohatě zastoupeni skupinou škeblí. Ty se stavbou svého těla liší od ostatních měkkýšů. Jejich lastura je složena ze dvou chlopní, spojených buď tzv. zámkem nebo rohovitým vazem. Silné uzavírací svaly je mohou těsně uzavřít. Existuje na 20 000 forem škeblí. Většina jich žije přisedlé na dně, potravu nasává.

Hřebenatka jakubská
Hřebenatka jakubská

V Jadranu patří k nejznámějším slávka jedlá (Mytilus edulis), žijící v mělkých vodách. Zvláštními vlákny, která vylučuje, se přichycuje k pevnému podkladu. Slávky se shlukují v menší i větší kolonie, vytvářejí až celé škeblové lavice. Doplácejí na to, že jsou velmi chutné. Pěstují se s úspěchem uměle.

U gurmetů bývaly velmi oblíbené datlovky vrtavé, které se zavrtávají do vápencových skal. Získat vrtavku znamenalo rozbít vápencový blok, kde žily. Jejich pomalý životní cyklus spolu s problémy jejich výlovu vedly k tomu, že jejich lov je zakázán. Chorvati jim říkají prstaci či prstići. Občas se nelegálně loví a mohou se objevit na jídelních lístcích luxusních restaurací. Podrobněji tematický článek: Proč je nutný zákaz lovu datlovky vrtavé?.

I další škeble, ústřice jedlá (Ostrea edulis) doplatila na svou oblibu u gurmánů. Již v minulém století zcela vymizela z evropských moří, dnes se na příhodných místech i v Jadranu chová uměle. Ústřice se většinou pojídají živé. Podrobněji tematický článek: Ústřice.

Z dalších druhů škeblí žijí v Jadranu kyjovky, srdcovky, datlovky, rozchlipky, a v menším měřítku i velmi chutné známé hřebenatky jakubské. Ty žijí sice taské na dně, ale mohou se velmi obratně pohybovat pomocí vodního proudu, když rytmicky otevírají a zavírají lasturu.

Korýši

Po měkkýších jsou další skupinou mořské fauny korýši (Crustacea) s asi 30 000 druhy. Ty se stavbou těla vzájemně značně liší. Úplně jiní jsou např. vilejši, patřící k svíjonožcům, zcela odlišní jsou i desetinožci, k nimž patří téměř všichni krabi. Ti bývají na Jadranu vytouženou loveckou kořistí nejen nadšených podmořských rybářů - amatérů, ale i profesionálů, a mají značný hospodářský význam. Všichni krabi mají 5 párů končetin, přičemž první pár bývá přeměněn v mohutná klepeta. Hlavu, trup i boky chrání silný pancíř.

Krab
Krab

Krabi se dělí na vznášející se formy (drobní garnáti a krevety) a na formy žijící na dně. První forma se na Jadranu nevyskytuje.

Na dně Jadranu žijící krabi jsou především langusty (Palinura) s dlouhou ocasní částí a mohutnými tykadly, avšak bez velkých klepet. Langusty dosahují max. 45 cm (vlastní tělo). Větší než langusty jsou mohutní humři (Homarus gammarus) dlouzí až 60 cm (rovněž vlastní tělo). Oba druhy se živí drobnými mořskými živočichy. Jejich maso je velmi ceněno, takže jsou intenzivně loveni, a proto jich stále ubývá. V Jadranu jsou však dosud místa, kde úlovek bývá bohatý. Humři a langusty se loví do vrší, proutěných nebo drátěných, které se kladou na mořské dno. Humři a langusty do nich snadno vniknou, ale ven se už nedostanou. Gurmeti milují maso z humrů a langust upravené na nejrůznější způsoby, především však vařené v ochuceném nálevu nebo obalované a smažené, nebo ve formě salátů.

Langusta
Langusta

K této skupině patří i velcí rakovci (Astacura), kteří se langustám podobají, ale na rozdíl od nich mají velká klepeta.

K rakovcům se řadí i raci poustevničtí (Anamura), s velmi zvláštním tvarem těla a lapacími klepety. Z jejich zástupců uvedeme především poustevníčky, kteří nemají pancířem chráněnou zadní část těla, a tak vyhledávají prázdné ulity nebo skořápky jiných mořských živočichů.

Rak poustevníček
Rak poustevníček

V Kvarnerském zálivu žije jeden druh mořského raka (Nephrops norvegiensis), mimořádně chutný a ceněný rak.

Ostnokožci

K ostnokožcům (Exinodermata) patří mj. velmi známé hvězdice (Asteroidea), vyskytující se v Jadranu v řadě druhů. Přes svůj půvabný a něžný zevnějšek jsou to mimořádně útoční a nenasytní dravci, kteří dovedou úplně zlikvidovat celé škeblové lavice značných rozměrů. Napadají škeble tak, že je obejmou a svými silnými rameny s přísavkami roztahují od sebe obě části lastury, často i po dobu několika hodin, až se jim padaří škebli rozevřít, pak ji vysají. Mimořádně žravá je hvězdice hrabavá, která se přes den zahrabává do písku a teprve v noci vyráží na lov za potravou.

Hvězdice
Hvězdice hrabavá

Ježovky (Exinoidea) jsou pod lidovým názvem "mořští ježci" rovněž velmi dobře známé všem návštěvníkům Jadranu. Na svém vápenatém povrchu těla mají ježovky vápenaté ostré bodliny. Vbodnutí do těla působí nepříjemné a bolestivé záněty. Útěchou pro ty, kteří byli takto postiženi může být, že moře, kde k úrazu došlo je mimořádně čisté, neboť ježovky se ve znečištěném moři nevyskytují. Ježovky se živí na dně přisedlými bezobratlými a řasami.

Ježovka
Ježovka neboli mořský ježek

Ačkoli tak nevypadají, řadí se mezi ostnokožce i sumýši (Holothuroidea). Pro své válcovité prétáhlé a truchu odpudivé tělo se jim říká "mořští červi" nebo "mořské okurky". Dorůstají délky až 40 cm. Ostny mají ukryté pod silnou kůží. Zbarvení je většinou černé, ale jsou druhy hnědé, béžové nebo do červena. Na břišní straně mají tři řady přísavek, kolem ústní dutiny malá chapadélka k přijímání potravy.

Sumýš
Sumýš

Uvedli jsme jen nejčastější a nejvýznačnější zástupce mořské fauny v Jadranu. Žijí v něm však desítky dalších mořských živočichů, k nimž se vrátíme později.





mail: info@chorvatsko.cz
copyright © 2001-2016 M. Zábský, M. Zábská, V. N. Heřmanová
foto 3, 4 a 6 z archivu CK Vítkovice Tours

Fotografie 5 a 7 převzaty z materiálů Chorvatského turistického sdružení
www.htz.hr
www.htz.hr