Je to objev naprosto nečekaný a překvapující, jde totiž o odrůdu, která se vyskytuje na jediném místě chorvatského území, a to na malé, téměř nepřístupné skalnaté ostrovní výspě v širém moří - na Palagruže. A byla také proto nazvána palagružankou.
Vinnou révu, resp. její jediný keř objevil známý vinař a šlechtitel z ostrova Visu, Ante Ivčević. On také seznámil odborníky ze splitského Ústavu pro jadranské kultury a melioraci krasu a genetiky ze Zemědělské fakulty v Záhřebu s podivuhodnou odrůdou.
Podle stávajících předpokladů je nalezený keř ušlechtilé vinné révy výsledkem spontánního křížení, k němuž došlo v daleké minulosti. Kde se na Palagruže vzala, resp. jakého je původu, odhalí až genetická analýza, která se bude provádět v Záhřebu.
Zatím se předpokládají dvě možnosti. Podle jedné ji tu před více než 2000 léty vysadili Řekové nebo o více než 1000 let později benediktinští mniši, kteří tu u svého kláštera měli i vinohrad. O tom se ze starých kronik ví, že ho zavalil obrovský sesuv půdy. A právě jediný keřík tohoto zničeného vinohradu byl tak životný, že si dovedl vydobýt cestu ze závalu na povrch, růst a lodit dál.
Otazníků je mnoho, ale ví se s naprostou jistotou, že jde o zvláštní, autochtónní odrůdu vinné révy, dosud neregistrovanou.
Samozřejmě všechny zájemce o tuto novinku zajímá, jak vypadá, jaké jsou její plody a jaké podmínky k životu potřebuje. Je to malý keřík, který plodí malé hrozny s drobnými světlými kuličkami, které mají dost silnou slupku. Na Palagruže spadne ročně jen 250 litrů srážek na 1 m2 ročně, což je pro vinnou révu nedostačující. Ta potřebuje ke své existenci 400 litrů. Aby mohla palagružanka přežít, musila se geneticky proměnit a jen tak mohla obstát v kamenné pustině.
Palagružanku "objevil", jak je výše uvedeno, vinař Ante Ivčević. Ale není to zcela přesné. Objevili ji rybáři z městečka Komiža (na ostrově Visu), kteří na svých toulkách za bohatším úlovkem zabloudili často až na dalekou Palagružu a Ivčevićovi o tom vypravovali. Na Ivanićevu prosbu mu rybáři přivezli z Palagruže pář řízků, z nichž nakonec vinař vypěstoval šest keříků révy. Chce však na svém rozsáhlém vinohradu u Komiže založit jednu vinici pouze z palagružanky a je velmi zvědavý, jaké víno se mu z ní podaří vyrobit. Již zjistil, že tato odrůda má podstatně víc kyselin, než ostatní bílé odrůdy v Dalmácii (ty jich mají velmi málo), a na rozdíl od nich má i méně cukru. Rozhodně bude u něho palagružanska v nejlepších rukách - vždyť tento vinař má již dosti rozsáhlou sbírku zlatých medailí za svá vína z nejrůznějších soutěží.
Palagružanka není jediná odrůda vinné révy, které vinař A. Ivičević zachránil. Na svůj vinohrad přenesl i poslední keříky starých autochtónních odrůd jako je crljenak viški, kaštičevica, glavanjuša, pavilić a zachránil je tak na poslední chvíli.
Podle odborníků jsou právě ty staré, staletími, ba tisíciletími prověřené odrůdy nadějí pro budoucnost vinařství.
