Nejstarší osídlení připomíná antická věž Lopar u stejnojmenné zátoky; zde pravděpodobně stála původní antická osada.
Ve 14. stol. postavili příslušníci zdejšího šlechtického rodu Frankopanů na vyvýšenině nad pobřežím hrad, který se stal jádrem středověké i pozdější obce. Hrad proslul v souvislosti se sestavením tzv. Vinodolského zákoníku z r. 1288, prvního písemného souboru chorvatského zvykového práva, který upravoval místní feudální vztahy a stanovil závazné právní předpisy. Podle něho se soudilo do poloviny 19. stol. Zákoník byl sestaven v chorvatštině, napsán v hlaholici. Hrad byl přestavěn v 19. stol. Zachována opevněná věž Kvadrac, součást původního frankopanského hradu.
V obci se nachází kostel sv. Filip a Jakuba (Sveti Filip i Jakov), průběhu staletí několikrát přestavovaný, v současné podobě ze začátku 20. stol. Hodnotný interiér z původního kostela a sbírka v chrámové klenotnici. Nad přístavem jsou mohutné zříceniny pavlánského kláštera a kostela z 15. stol. V 16. a 17. stol. býval Novi Vinodolski častým útočištěm uskoků (podrobněji: Senj). Město bylo v průběhu staletí několikrát poničeno a vypáleno - Turky , Benátčany a nakonec i Rakušany jako zkonfiskovaný majetek hlav rodů Zrinských a Frankopanů popravených pro spiknutí proti rakouskému císaři. Na hlavním náměstí je pomník připomínající sepsání Vinodolského zákoníku.
V místě je Národní muzeum (Narodni muzej) se sbírkami archeologickými, etnografickými a s obrazy.
Novi Vinodolski je rodištěm chorvatského básníka a státníka I. Mažuraniće (19. stol.), jemuž byl ve městě postaven pomník.
Začátkem tradice letoviska Novi Vinodolski bylo vybudování městského koupaliště a hotelu Lišanj, který je po úpravách oblíben dodnes. Vedle původního hotelu byla postavena moderní depandance.
