Beli patří k nejstarším, souvisle osídleným obcím v oblasti Kvarneru - je nepřetržitě osídlena přes 4000 let. Z nejstaršího, ilyrského osídlení se tu zachovaly jen zbytky kamenných valů v severní části obce. V antické době víme jen, že bylo nejdůležitějším strategickým místem ostrova - proto bylo nazýváno Caput insulae - Hlava ostrova. Římané tu postavili pevnost, která kontrolovala námořní cestu mezi ostrovy Cresem a Krkem. Své jméno získala vesnice podle uherského krále Bély IV., který v roce 1265 podle pověsti místo navštívil po svém vítězství před tatarskými nájezdníky. Z doby starochorvatského osídlení tu zůstalo několik kostelíků, byť většinou v pozdější architektonické úpravě, jako např. mariánský farní kostel, upravený v 19.stol.
Krásným otevřeným prostorem je malé náměstíčko (Trg Pricrekvah) na vyvýšenině - dlážděná, téměř rovná plošina v jinak svažitém terénu, jakási agora - které bylo už před 1000 léty centrálním prostorem obce a z něhož se naskýtá široký výhled na moře. Dochovala se tu městská lodžie (dnes malé lapidárium), lis na olivy z konce 18. stol., který byl funkční až do třicátých let minulého století (obnovený prostor slouží k pořádání výstav s společenským akcím), románská zvonice, již zmíněný mariánský farní kostel (Rodjenja Blažene Djevice Marije) s jedinečnou sochou Černé madony (Crna Madona), malý románský mariánský kostelík s cennou sbírkou barokních procesních křížů. V okolí je šest románských kostelíků (některé z nich ve zříceninách).
Nedaleko od obce je historicky velmi cenný, 8 m dlouhý římský most, zcela zachovalý. Je to jediný dochovaný římský most na východním pobřeží Jadranu.
