Boka kotorská	Hercegnovi	Kotor	Lovčen
Cetinje	Budva	Sveti Stefan	Miločer

Pro české turisty, kteří trávili v minulosti své prázdniny a dovolené v jižní, případně i ve střední Dalmácii, patřily vždycky vyjíždky do Černé Hory, na pobřeží i do horských masivů, k nejoblíbenějším. Zlatým hřebem těchto výletů byla boka Kotorská, nádherný bohatě členěný mořský záliv sevřený horami, tyčími se až do výšky 2000 metrů. Dnešní návštěvníci Dalmácie uvítali proto již před léty, že se jim opět otevřela možnost vydat na pobřeží Černé Hory.

Nejbližším cílem bývá město a letovisko Herceg-Novi, případně Risan a Perast, ale především městečko Kotor, které je již po řadu desetiletí zapsáno do seznamu světového kulturního dědictví organizace UNESCO.

Ti, kdo se rozhodnou pro výlet s některou cestovní kanceláří, to mají jednoduché – o všechno se postará kancelář. Ale o mnoho složitější to nemají ani ti, kdo chtějí cestovat do Černé Hory individuálně, vlastním autem. Informace jsou uvedeny: Černá Hora – průvodce po pobřeží.. Pak už mohou jen užívat přírodních krás kolem sebe. Snad ještě jedna připomínka: na případná vydání (poplatek na trajektu, vstupné do různých objektů, občerstvení či drobný nákup) je dobré vzít si s sebou menší částku v euro (hlavně drobných).

Hraniční přechod je v údolí Sutorina a jmenuje se Debeli brijeg.

BOKA KOTORSKÁ

Boka Kotorská připomíná severské fjordy, ale její morfologický původ je úplně jiný, což na její kráse a na velkolepém dojmu nic nemění. Boka znamená záliv a boku Kotorskou tvoří dva velké zálivy, každý dál členěný do několik zátok.

Boka Kotorská

Mezi Tivatskou zátokou a zadní částí boky je její nejužší místo zvané Verige (tj. řetězy), široké jen 350 m. Pro turistu je zajímavé tím, že přes tuto úžinu se v případě nebezpečí natahovaly řetězy, které zabraňovaly vjezdu nepřátelských lodí do zadní části boky, k městuo Kotor. Úžina je dopravně velmi důležitá. V nepřetržitém sezónním provozu tu dnes jezdí trajekty a přepravují auta, autobusy i cestující mezi obcemi Kamenari a Lepetane, což výrazně zkracuje cestování oblastí boky a zároveň turistům umožňuje užívat s odstupem směrem od moře nádherných výhledů na mohutné masívy, které boku svírají.

Jinak musejí automobilisté objíždět všechny zátoky, kopírovat velmi členité pobřeží, projíždět všemi osadami na jejich březích, stále být ve střehu v přečetných zákrutech silnice. Je pravda, že se mu otevírají stále nové pohledy na měnící se scenérii a že si může prohlédnout některá stará městečka na trase. K nim patří např. Risan, dnes malá obec, která byla před více než 2000 léty sídlem Teuty, mocné, hrdé a bojovné královny ilyrských Delmatů (v místě bohaté vykopávky), nebo městská památková rezervace Perast, úzce spojený s dobou své největší slávy v 17. stol., kdy zde působila věhlasná námořní škola Nautika a usazovali se tu bohatí majitelé lodí a kapitáni.

Perast, Gospa od Škrpjela

Proti starobylému městečku Perast upoutávají pozornost dva malé ostrůvky. Na prvním z nich, na ostrůvku Sveti Djordje, bylo už ve 12. stol. postaveno benediktinské opatství, v průběhu věků několikrát pobořené a vyloupené, ale vždy znovu obnovené. Je na něm stále používaný jediný perastský hřbitov.

Druhý ostrůvek, Gospa od Škrpjela, je ještě zajímavější. Nevznikl přirozenou cestou, nýbrž uměle, násypem. V minulých staletích zdejší námořníci, kteří se šťastně vrátili ze svých dalekých plaveb, vhazovali do moře vždy trochu kamení a písku. Tak postupně vznikl ostrůvek zasvěcený Panně Marii a jako dík za její ochranu byl jí zde v 18. stol. vybudován barokní kostel s velmi cenným interiérem. Scenérie obou ostrůvků s jejich vegetací je mimořádně malebná. Jezdí se sem na výlety z Perastu.

HERCEG-NOVI

Turista, který se rozhodne pro objezd boky, však potřebuje značně víc času než ten, kdo použije trajektu. Ušetřený čas lze věnovat hlavním pozoruhodnostem boky. K nim patří např.lázeňské město a letovisko Hercegnovi, ležící jen pár kilometrů za vstupem na území Černé Hory.

Zejména zde se předvádí příroda boky, chráněná hradbou hor, ve své nejbujnější podobě. Hercegnovi leží na úpatí masívu Dobrotice, která dosahuje výšky 1570 m. Okolní svahy a pobřežní pás města pokrývá bohaté rostlinstvo – domácí i dovezené subtropické – palmy, agave, eukalypty, oleandry, magnólie. Koncem zimy je Hercegnovi zaplaveno nádherou něžných květů mimozy a jejich vůní. Jen v jedné jediné zdejší zahradě je tu soustředěno na 20 druhů palem, v místní botanické zahradě se daří na 2000 druhům exotických rostlin. Zejména zdejší hotely jsou doslova utopeny v zeleni parků a zahrad.

Herceg-Novi

V městečku, v jeho úzkých uličkách propojených schodišti a podchody, se dochovalo nemálo svědků bouřlivé šestisetleté historie tohoto kdysi důležitého opěrného bodu v boce. Vládci města, postupně bosenští a hercegovští velmoži, Benátčané se svými spojenci Španěly, Turci, Francouzi a nakonec Rakušané, ti všichni zde stavěli pevnosti, opevňovali město, budovali svatyně, veřejné budovy aj. Do Hercegnovi se jezdí na letní rekreaci i na různé ozdravné zimní pobyty – místní klimatické podmínky jsou k tomu velmi příznivé.

Jen 3 km jsou vzdáleny lázně Igalo, vracející svým léčivým bahnem a prameny zdraví lidem po úrazech a s chorobami pohybového ústrojí.

Trajektový přístav v Kamenari je od Hercegnovi vzdálen 15 km.

KOTOR

Městečku Kotor v nejzazším cípu boky tvoří monumentální pozadí masív Lovčenu. Jak již bylo uvedeno, Kotor je zapsán jako cenný středověký urbanistický celek s mimořádně hodnotnými památkami do seznamu UNESCO.

Kotor byl při zemětřesení v r. 1979 velmi silně poničen a trvalo dlouhá léta, než byl opraven a obnoven v něm normální život.

Kotor

Stará část městečka o půdorysu trojúhelníku je celá sevřena hradbami, které jsou 5 km dlouhé a až 10 m vysoké. Šplhají v lovčenských skalách až do výše 260 m k pevnosti sv. Jana (Sveti Ivan). Právě odtud je nádherný pohled na stavební strukturu Kotoru a na jeho systém opevnění, což z něj vytváří prototyp středověkého středomořského města.

Kotor měl velmi starou námořní tradici. Zdejší mořeplavci, jako ostatně i z dalších osad v boce, patřili k nejzdatnějším na Jadranu. V bohatém městě kvetla řemesla a umění. V životě Kotoru hrálo významnou úlohu Bratrstvo mořeplavců boky Kotorské (Bokeljska mornarica), profesní a sociální instituce vlastníků lodí. Tato instituce se starala o provoz lodí, včetně zdravotnického dohledu, organizovala v případě potřeby obranu města, řešila i sociální potřeby svých členů, případně jejich pozůstalých.

O někdejším blahobytu města a jeho bohatství svědčí jeho výstavnost a jeho hlavní památky, monumentální románsko-renesanční katedrály z 12. a 17. stol., zasvěcené sv. Tryfonovi, mladičkému maloasijskému mučedníku z Frygie, který je patronem Kotoru. Chrám je neobyčejně cenný v exteriéru i v interiéru (zlatá pala na hlavním oltáři, fresky, vzácné originály a zlaté bohoslužebné náčiní). Je tu několik dalších kostelů, např. kostel sv. Lukáše nebo mariánský kostel Kolegiata, od něhož se lze úzkými uličkami dostat k brance vedoucí na hradby. Půbvabné jsou zdejší paláce, mezi nimiž zaujímá první místo stále obdivovaný palác Pimů (16. stol.), dále paláce Beskućů, Bisantiů, Dragů (17. – 18. stol.), Grgurinů (18. stol.). Určitou monumentalitu mají i veřejné budovy, např. Mořská brána (16.stol.), nedostavěný palác benátských místodržících (16. stol.), městská hodinová věž (17. stol.). V úzkých ulicích a zákoutích je prostě stále co obdivovat.

Stojí za to si výlet do boky Kotorské prodloužit do oblasti Budvy, a to buď přes hory nebo přímo přes Tivat. Přes hory je to sice náročnější, ale podstatně zajímavější.

LOVĆEN

Vyjíždka přes masív Lovćenu tzv. Lovčenskou silnicí je vhodná jen pro skutečně zdatné a velmi zkušené řidiče. Je sice sama o sobě zážitkem, ale vyžaduje zvlášť na úseku za křižovatkou Trojica (6 km od Kotoru ve výšce 230 m) do sedla Krstac (926 m) neustálé soustředění na mnoha serpentinách, které začínají hlavně na úseku ve výšce nad 470 m. Ze sedla Krstac je nezapomenutelný výhled na celou boku Kotorskou.

Mauzoleum Petra II. Petroviće Njegoše na Jezerském vrchu

Pak se pokračuje do Cetinje, odkud vede silnice na Jezerský vrh (1657 m), kde je kaple s mauzoleem černohorského vladyky a básníka Petra II. Petroviće Njegoše (19.stol.). Od úpatí skálního hřbetu, na němž mauzoleum stojí a až kam lze vyjet autem, vede nahoru 460 schodů. Jinak se k mauzoleu nelze dostat. Výstup je namáhavý. Vladykova socha je dílem velkého chorvatského sochaře Ivana Meštroviće. Nádherný výhled.

CETINJE

Bývalé hlavní město Černé Hory, Cetinje, je vzdáleno od Kotoru 48 km. Hlavním městem byla od 14. do 20.stol. Leží v výšce 670 m. Okolní pustá krasová krajina působí na návštěvníka zvláštním, trochu depresivním dojmem. K tomuto svéráznému nevelkému městu mají Černohorci zvláštní niterný vztah. Jeho dějiny jsou i dějinami černohorského lidu, který se po staletí nechtěl sklonit před tureckou mocí a uhájil si četné svobody a privilegia.

Kotor

Jako sídelní město samostatného knížectví, později království, má několik zajímavých historických budov z předminulého století, např. knížecí palác, přestavěný knížetem Danilem začátkem 18. stol., residenci vladyky Petra II. Petroviće Njegoše (19. stol.) zvanou Biljarda, někdejší sněmovnu, zvanou Zetski dom. Ve většině těchto budov jsou zajímavá muzea nebo galerie. K nejstarším stavbám v Cetinji patří sídlo černohorského metropolity, původně knížecí sídlo a klášter z poloviny 15. stol., s dominantou věže Tablja (nazývá se nyní Cetinjski manastir). Vůbec nejstarší stavbou je tzv. Vlašský kostel (Vlaška crkva).

BUDVA

Budeme-li pokračovat na pobřeží, do Budvy, následuje opět horská silnice s mnoha serpentinami, dole nás pak čeká moře s bělostnými písečnými plážemi a s moderními letovisky. Krásný pohled na starobylé malebné městečko Budvu se otevírá ještě z hor před sestupem do městečka. Starou Budvu na malém výběžku pevniny obepínají mohutné hradby se dvěma branami. Kamenné domy uvnitř hradeb nejsou příliš staré a historicky cenné, avšak toulky v jejich uličkách jsou romantické. Barokní kostel sv. Jana Křtitele nahradil původní z 8.stol. Proti Budvě leží nedaleko v moři ostrůvek Sveti Nikola, který bývá cílem dobrých plavců.

Budva

Nové hotely jsou jednak ve svahu nad Budvou, ale především na tzv. Slovanské pláži, která je kromě silnicí spojena s Budvou i pěší promenádní cestou. Hotely prošly rekonstrukcí a jsou pohodlné. Hlavní předností Slovanské pláže, ale vlastně všech rozlehlých pláží v Černé Hoře, je jejich většinou hrubý, velmi příjemný písek. Takovou pláží se může pochlubit i romantický Mogren, menší pláž sevřená skalami na opačné straně Budvy.

Pěší promenáda vede ze Slovanské pláže i na druhou stranu do rozsáhlého letoviska Bečići.

SVETI STEFAN

Sveti Stefan

O 10 km dále na jihovýchod upoutává již svým vnějším vzhledem poloostrůvek letoviska Sveti Stefan, který se na první pohled vymyká dnešním představám luxusního ubytování. Tato původně primitivní rybářská kamenná osada byla přestavěna a upravena v přepychové letovisko při zachování původního vzhledu. Jednotlivé domky, je jich tu na 80, tvoří se svými maličkými zahrádkami samostatné komfortní hotelové jednotky – apartmány. Ty, které jsou na okraji, mají i vlastní přístup k moři. Krásnou písečnou pláž vytváří šíje spojující hotelový poloostrůvek s pevninou a její pokračování na obě ostrany.

MILOČER

V sousedství, severním směrem, se rozkládá další exkluzívní letovisko Miločer, někdejší královské letní sídlo Karadjordjevićů. Objekty dnešního letoviska byly přestavěny právě z bývalých královských rezidencí. Součástí Miločeru jsou dvě nádherné pláže, Miločer a intimnější Královnina pláž. Vše je tu zasazeno do půvabného lesoparku či spíše botanické zahrady.

Zde doporučujeme výlet zakončit a vrátit se zpět do místa pobytu v Chorvatsku.

Podrobné informace o pobřeží Černé Hory, pamětihodnostech, možnostech rekreace, ubytování, výletů a řadu praktických informací najdete na stránce: www.cernahora.net.