Začátkem července otevřela své brány v Pagu na stejnojmenném ostrově stálá výstava historie těžby a zpracování soli na ostrově (Stalna izložba solarstva), která umístěna v jednom z devíti zdejších skladišť soli, pocházejících ze 17. až 19. století.
Pag, skladiště soli |
Kamenné budovy skladišť soli (říkají jim zde magazini soli) stojí v těsné blízkosti městské pláže a mostu vedoucího do starého města. Zaujímají plochu přibližně 4000 m2 a jsou v současné době chráněnou památkou. Nedávno se jim vrátily i jejich původní názvy, odstraněné po roce 1945 Titovým režimem, a to: Ferdinand I., František Karel, František Josef, Svatý Marek, Svatý Petr, Svatý Pavel, Svatý Jan Křtitel, Ludvík a Ferdinand Maxmilián.
Expozice je umístěna ve skladišti zvaném Ferdinand, v budově postavené v roce 1629 na místě někdejšího opatství sv. Petra. Další dvě skladiště vznikla přibližně ve stejné době, ostatních šest pak až za Rakouska, tedy v 19. století. Jsou pozoruhodné i tím, že na stavbu oněch šesti „rakouských“ skladišť bylo použito stavebního materiálu z městských hradeb, které daly rakouské úřady zbourat. představují velmi zajímavé památky staré pažské architektury.
Hlavním exponátem sbírky je originální solný mlýn, který je památkou mimořádně cennou a který byl vždy součástí prvního skladiště.
Hlavní část dlouhého prostoru tvoří repliky odpařovacích nádrží a chodníčky mezi nimi. Jsou tu vystaveny předměty a zařízení, které se po staletí používaly při získávání soli z moře a při její úpravě, např. vláček s vagónky na dopravu soli k jejímu zpracování, ruční vozíky, speciální nářadí na rozhrnování soli a další náčiní aj. V rohu je umístěna třítunová hromada mořské soli.
Expozice je doplněna řadou dobových fotografií salin a činností spojených s výrobou soli.
Poslední část prostoru je určen pro filmové projekce různých dokumentárních filmů o solařství na Pagu.
Tradice získávání soli z moře je v Pagu velmi stará. Předpokládá se, že se takto těžila již v antické době; listinné materiály ji však dokládají až od 10. století. Pro Pag byla sůl životně důležitým produktem, díky němuž byla životní úroveň obyvatelstva na ostrově vyšší než v řadě jiných míst na jadranském pobřeží i ostrovech.
Původně se sůl vyráběla přímo v odpařovacích nádržích, později byla vybudována moderní výrobna soli. Stará opuštěná zařízení jako nepotřebná chátrala a teprve nyní byla opravena a konzervována a slouží jako pozoruhodné exponáty.
Náklady na vybudování muzea v Pagu nebyly nijak vysoké. Budovy skladišť patřily a dosud patří městu Pagu, které je dalo zdarma k dispozici. O veškeré práce spojené s úklidem (odvezlo se 11 kamionů odpadků a haraburdí), přípravou exponátů, doprovodných textů a informačních tabulí, jejich překladů do několika světových jazyků, zpracováním propagačních materiálů apod. se postarali zdejší občanské spolky, jejichž členové věnovali bezplatně spoustu pracovních hodin činnostem spojeným s vybudováním muzea, občané a zdejší firmy. Opravu střechy zaplatilo město a další výdaje pokryli místní sponzoři.
Nyní se organizátoři obrátí na Ministerstvo kulturu s žádostí o pomoc a podporu, aby se mohla sbírka stát plnohodnotným muzeem, samozřejmě po splnění všech zákonných podmínek. Počítá se s tím, že i další skladiště byla měla být upravena pro muzeální účely: v jednom by mělo být umístěno Městské muzeum a v dalším pak Etnografické muzeum.
Sbírka je otevřena v ranních a večerních hodinách.
Zdroj informací: