Horský masív ve východní části Istrie, nad Kvarnerskou riviérou. Táhne se na severu od průsmyku Poklon, kterým vede silnice z Buzetu do Rijeky, na jihu pak až k Plominskému zálivu.

Nejvyšší vrchol pohoří Učka – Vojak

Má podobu výrazného hřebene, který směrem ke Kvarnerské riviéře spadá dosti strmě k pobřeží, směrem do vnitrozemí klesá povlovněji, na jihozápadě přechází postupně v Čepićské polje (Čepićko polje).

Hlavní vrcholy Učky jsou Vojak (1396 m), nejvyšší hora Učky, dále Suhi vrh (1333 m), Brgud (907 m), Kremenjak (827 m) a Sisol (835 m).

Na svazích Učky vyvěrá mnoho pramenů, z nichž některé se spojují ve vodní toky dosti mohutné, zejména v zimních měsících.

Učka působí jako klimatický předěl: zachycuje dešťové mraky, z nichž pak vodní srážky vydatně zavlažují západní svahy masívu a jeho vegetaci, která je díky těmto přírodním podmínkám bohatá. Právě bujným rostlinstvem se Učka výrazně odlišuje od všech ostatních přímořských hor.

V dolní části, při pobřeží, roste středomořská flóra, jíž dominuje vavřín pravý (Laurus nobilis). Po ní následuje pásmo lesů jedlého kaštanu (Castanea sativa), kterými jsou lesy Učky proslaveny, a dubu, prostřídané jasany, habry a dalšími listnáči. Toto pásmo pak přechází v jehličnaté lesy, ve vrcholových polohách jsou roztroušeny jalovce, alpinská vegetace a řídké traviny.

Přímořské svahy Učky jsou dost osídleny – osady se vyskytují až do výše kolem 500 metrů. Směrem do vnitrozemí je osad málo a vyskytují se jen do výše kolem 250 m. Výjimku tvoří osady Vela a Mala Učka (900 – 950 m), které leží podstatně výš, ale ty mají výhodu několika vydatných pramenů, vhodnou půdu pro zemědělství a pastviny pro chov ovcí. Obě obce byly za druhé světové války vypáleny okupanty pro podezření, že jejich obyvatelé ukrývají partyzány. Po válce nebyly obnoveny, jen některé domy slouží jako víkendové chalupy.

Právě pro své bohaté rostlinstvo poskytuje Učka zejména v letních měsících možnost příjemných vycházek a výletů ze všech kvarnerských přímořských letovisek – Opatije, Ičići, Iky, Lovranu, Medveje, Mošćeničky Dragy. Zeleň na horských svazích kromě toho vytváří pásu těchto přímořských lázní působivé pozadí a zmírňuje letní vedra.

Možností výletů na Učku je mnoho. Hromadné autobusové zájezdy a individuální automobilisté využívají dobrou silnici, která odbočuje z Jadranské magistrály u letoviska Ika (mezi Ikou a Ičići) a mnoha serpentinami zdolává horský masív Učky do průsmyku Poklon (922 m, horská chata a penzion, další hotel je pod Poklonem). Odtud vede dál jen vozová cesta (pouze pro obsluhu vysílače). Za osadou Peruč se dostává pod hřebenovou část a pokračuje pod Plasem (1295 m) k vrcholové partii Učky a k nejvyšší hoře Vojak (1396 m). Od závěru cesty vede k vlastnímu vrcholku a k rozhledně jen turistická stezka.

Za jasného počasí se z rozhledny na vrcholku Vojaku otevírá nádherný výhled na západ na italské Dolomity, na severozápad na slovinské Julské Alpy, na sever na slovinské Kamnické Alpy, na jih na italské Gran Sasso. Na severovýchodě pak ohraničuje obzor modrá plocha Rijeckého zálivu (jižněji i Velebitského průlivu), Gorski kotar se Snježnikem a Risnjakem, na východě Bjelolasica a na jihovýchodě hradba Velebitu.

Východiska turistických cest do pohoří Učka

Pěší výstupy po svazích Učky umožňují turistické cesty (značené i neznačené) ze všech kvarnerských letovisek. Ve všech kvarnerských letoviscích jsou dobře označeny všechny možnosti vycházek a výletů do bližších i vzdálenějších cílů v tomto horském masívu. V průběhu doby se upravují a zpřístupňují i cesty další. Turistické stezky jsou značeny.

• Lovran
  Je hlavním východiskem, z něhož vedou do horských svahů četné cesty (pro většinu je tam východiskem náměstí Svobody (Trg Slobode). Jedna z hlavních značených cest vede nejprve mezi četnými vilami a domky směrem k silnici do Lovranské Dragy, po níž pak krátce pokračuje ke kostelíku sv. Rocha (Sveti Rok), pak z ní uhýbá na osadu Liganj (až k osadě Liganj je možno si z Lovranu zkrátit cestu autobusem). Pokračuje k osadě Dindići u Ivuliće . Za ní se jde po nově vybudované lesní cestě k lokalitám Oplovac, Stran a Laz. Pak cesta vstupuje do vrcholové části, serpentinami prudce stoupá do sedla Vrata (1216 m) a dál stálým stoupáním k vrcholu celého masívu, k hoře Vojak s rozhlednou. Pro výstup je třeba počítat s časem 4 1/2 hod. Je třeba brát v úvahu, že výstup je dost namáhavý (výškový rozdíl 1400 m). Je tedy vítané zkrátit si cestu, jak výše uvedeno.
  Návštěvník zdejšího kraje však nemusí vystoupit až na nejvyšší vrchol, aby si užil pěkného výhledu a příjemné lesní cesty. Jedním z dalších krásných vyhlídkových bodů je např. Knezgrad (612 m) s rozhlednou na vrcholku, kam je možné se dostat první popsanou stezkou z Lovranu, jen je třeba z ní odbočit za lokalitou Oplovac a kolem Bojkova pokračovat na Knezgrad. Cesta trvá asi 2 hod. Pro zpáteční cestu je možno zvolit sestup přes osadu Tuliševica.



• Medveja
  Z letoviska Medveja se po schodech vlevo od vily Paulina stoupá zahradami do osady Kali, potom následuje dost prudký výstup do vesnice Visoče; z vesnice pak pokračuje, projde se ohradou s krásnými loukami Javoršći (2 hod. od Medveje). Odtud se pokračuje do lokality Pajin dolac, od níž se prudce stoupá krasovým svahem k malému vodopádu na potůčku a potom již povlovněji lesem k prameni Šenčitve vode. Nad pramenem se vychází na plošinu Vela Ravan, bohatou na vodu (k vlastním pramenům není přístup, je to sběrné území pro vodovod Mošćeničky).



• Mošćenička Draga
  Výstup vede od hlavní silnice jižní částí břehu zátoky. Otvírá se působivý pohled na hlubokou soutěsku a nad ní na vrcholy masívu Učka. Na konci kamenolomu na třetím kilometru vede cesta nad kaňonem do terasovité vesnice Potoke pod kopcem Perun (881 m). Potom se nad vesnicí prochází závěrem Učkarské dragy ke zbytkům vesnice Pogrebišće (uvádí se již v kronikách z 12. stol. kvůli svým mlýnům). Pak se po dlouhém ostrém výstupu vychází na cestu od Mošćenice k místu, kde je hydrant mošćeničského vodovodu. Touto cestou se pak pozvolna stoupá kolem oplocených luk k téměř opuštěné osadě Mala Učka (jen pár víkendových chalup – viz výše). Na druhé straně osady strmá stezka kolem vodovodního rezervoáru do křižovatky v sedle (1250 m) mezi Suchým vrchem a Vojakem, odkud se pokračuje cestou, která vede z Lovranu, až na Vojak. Výstup trvá cca 5 hod. a je dost namáhavý.



• tunel Učka
  Pěší výstup na Vojak je možný také tunelu Učka. Odbočka je za výjezdem z tunelu na istrijské straně. Variant je několik: buď přes Karsko na Poklon nebo kolem Rečiny na Grnjač a zde se napojit na cestu od Lovranu. Výstup trvá 4 – 5 hod.



• vnitrozemí Istrie
  Z vnitrozemí Istrie vede silnice z Buzetu do osady Vela Učka. Mezi ní a Peručem pak odbočuje turistická cesta směrem na Vojak. Nebo se může jít po silnici z Buzetu do osady Šušnjevac, odkud vede turistická cesta do osady Vela Učka a z ní na Vojak.