Velikonoce v Chorvatsku
Velikonoce jsou největším křesťanským svátkem, který v sobě nese silnou symboliku nového života a nového začátku. Chorvatsko je katolicky založenou zemí a Velikonoce, chorvatsky „Uskrs“ jsou spojeny s půstem, návštěvou kostelů, tradicemi a samozřejmě dobrým jídlem.
Věřící se na Velikonoce připravují během 40 dnů půstu. Po barevnosti a lesku masopustu, kdy v období karnevalu bylo potřeba vyhnat z domovů poslední zbytky tmavé zimy, následovala Popeleční středa (tzv. Popelnice“), kterou pro křesťany začíná období půstu a modliteb, tedy korizma – čas odříkání, očisty a zdržování se hojnosti, které vrcholí ve Svatém týdnu před Velikonocemi.
Při této příležitosti si připomeňme krásné staré postní a velikonoční zvyky, které se v Chorvatsku dochovaly dodnes.
Půst a písně
V postní době, vzhledem k půstu a k tomu, že v těchto dnech docházely zásoby potravin na zimu, se jedla skromnější jídla a postní sladkosti a maso se nechávalo na nedělní oběd. Půst se týkal hlavně masa, alkoholu, kouření. Měli jste si odříci alespoň jednu věc, kterou máte rádi a tím projevit pokoru před Bohem a taktéž tím testujete svou vůli.
Zpívaly se i tematické písně, tj. hymny o Umučení Páně, z nichž dnes nejznámější je „Smutná matka přestala plakat“. Například ve Vinkovcích děvčata zpívala o víkendech u kapliček, a ve městech „Pláč Panny Marie a Umučení Ježíše“, chlapci se k nim přidávali a hráli určité hry s postními sladkostmi.
Květiny, olivové a palmové větve
Květná neděle, která se slaví v neděli před Velikonocemi, měla také své zvláštní zvyky, z nichž se do dnešních dnů dochovala jen část. V ten den se do kostela přinášejí k posvěcení trsy větviček, obvykle olivových, ale přidávají se i květiny, větvičky břečťanu a další rostliny. Víra, že požehnané ratolesti dokážou ochránit domov před zlem, je v lidech přítomna dodnes.
Oblast jihu, Dubrovnicko – Neretvanské župy, byla naopak známá svými speciálně tkanými palmovými ratolestmi, tzv. „pomy“. Zručnost jejich pletení se bohužel zachovala pouze v jižní části Chorvatska a nejvíce si užily děti, které o Velikonocích dostaly za jednu spletenou „pomu“ dvě kraslice.
Oliva se nosila k vysvěcení proto, že představuje čistotu a dlouhověkost, palmové pletené větvičky kvůli tomu, že na Květnou neděli (tzv. Cvijetnicu) přijel Ježíš na oslíkovi do Jeruzaléma a lidé před něj dávali palmové listy. Větvička se pak nosí domů a dává se na nějaké hezké místo, aby rodině a hostům přinášela mír a blahobyt.
Na Istrii je zvyk jeden list požehnané olivové větvičky sníst – to proto, aby se dlouho žilo. Jestliže lidé v chladném vnitrozemí Chorvatska neseženou větvičku z olivy, světí se první jarní květiny. Dívky na Květnou neděli a někdy i na Bílou sobotu natrhaly čerstvé jarní kvítí do umyvadla, a touto vodou se pak umývaly. Kvítím se zdobila také studna.
Barabášovo bičování
Zvyk šlehání se uchoval v některých částech Istrie a Slavonie a v Dalmácii bylo na Zelený čtvrtek a snad ve všechny dny Nejsvětější Trojice vidět, jak věřící mlátí bičem do kostelních lavic, dokud biče nepraskají. Takovému šlehání se říká „Tlučení do bubnu“, tedy Barabu.
Průvod ke kříži
Procesí za ukřižované na ostrově Hvar se koná v noci na Zelený čtvrtek už po staletí. Připomíná den poslední večeře. Začíná ve 22 hodin večer, měří 22 kilometrů a trvá celých osm hodin a navštíví šest farností od Jelsy po Vrbosku. Píseň „Pláč Panny Marie“ zpívají formou hudebního dialogu kantadurové (vybraní zpěváci) a v čele průvodu jsou nositelé kříže, kteří nesou velký kříž o váze až 18 kilogramů a posledních 100m do konce cesty musí dokonce doběhnout.
Po procesí, je ve všech šesti vesnicích celý druhý den až do večera ticho, všichni spí po náročné noci. Tato událost je stará pět století je zapsaná na seznamu nemateriálních dědictví UNESCO.
Žudije – neboli hlídání Ježíšova hrobu
V Dalmácii a Dalmatském Záhoří byste během Velkého třídneví mohli vidět i žudiji, tedy strážce Kristova hrobu. Jejich tradice v Chorvatsku sahá až do roku 1857, kdy mladý seminarista Ante Gluščević přinesl tento zvyk do Metkoviće z italského Loreta. Žudijskou stráž tvoří mladí muži nejčastěji oblečení jako římští vojáci. Objevují se před oltářem, na němž stojí simulovaný hrob, na Zelený čtvrtek a střídají se až do velikonoční vigilie. Na Bílou sobotu se po zpěvu příslušných písní v jednom momentu zhasnou světla a zazní zvolání: „Ježíš vstal z mrtvých!“. Když se světla znovu rozsvítí, stráže padnou na podlahu. Poté vstanou a utečou pryč před zmrtvýchvstalým Kristem.
Již od roku 2001 se organizuje festival Žudija, který vznikl ve městečku Vodice a až do roku 2006 se konal jen tam. Následně bylo rozhodnuto, že se bude tento festival organizovat každý rok v jiném městě.
Vuzmenka, krijes – vysoké ohně
„Vuzmenke“ jsou ohně, které lze často vidět ve vnitrozemí a severozápadních částech Chorvatska. Zatím, co se Chorvaté na pobřeží zabývají Kristovým utrpením, Chorvaté ve vnitrozemí těmito ohni dávají najevo oslavy Kristova zmrtvýchvstání.
Těmto ohňům se také říká „krijesovi“ a zapalují se ráno na Velikonoce. U nás by tato tradice připomínala spíše pálení čarodejnic. Vysoké hranice svítí ve vesnicích a jejich zapálení probíhá výlučně starým způsobem, křesáním kamene o kámen. Není dovoleno hranici zapálit zapalovačem nebo zápalkami.
Tu nejznámější hranici, neboli „krijes“, který je až 32m vysoký, naleznete ve vesnici Popovec Kalnički u města Kalnik.
Velikonoční vajíčka, kraslice neboli „Pisanice“
Barvenému velikonočnímu vajíčku se v Chorvatsku říká „pisanica“. Vajíčka, symbol nového života, se barví v celém Chorvatsku. Říká se, že nejhezčí jsou v okolí Dubrovníku. Kraslice obecně zaujímají v Chorvatské tradici významné místo a od roku 2008 mají kraslice oficiální status na seznamu nehmotného kulturního dědictví země. Vajíčka jsou zdobena voskem, barví se přírodními barvami (slupky cibule, bezinky, i saze), motivy škrábané, lesku je dosaženo potažením vajec slaninou.
Nejhezčí pisanica je vyhrazená pro lásku a dává se s větou „toto vajíčko pro polibek dávám“. Méně hezké vajíčko se může využít ve hře „tuckanje“, která spočívá v tom, že se ťukne vajíčko o vajíčko, dokud jedno z nich nepraskne. Prasklé vajíčko ze hry vypadává, to celé může ve hře pokračovat dál.
Velikonoční hodování aneb co se na Velikonoce vaří a peče?
Vzhledem k tomu, že Chorvatsko se skládá z několika různých regionů, je obtížné přesně definovat, co je zvykem vařit u nás na Velikonoce, ale existují jídla a zvyky, které jsou v celém Chorvatsku všeobecně přijímány.
Zelený čtvrtek
Tradičně se toho dne k večeři nebo pozdnímu obědu připravuje zelenina (špenát, mangold, kopřiva apod.), nekvašený chléb, kukuřice, polenta nebo něco podobného. Podle některých tradic připravovala Panna Maria na Zelený čtvrtek k večeři zelí, odtud pochází tradice vaření zelí na Zelený čtvrtek.
Na Zelený čtvrtek je v pevninském Chorvatsku zvykem vařit polentu, jako příloha se podává vařený špenát nebo mladé kopřivy.
Veliký pátek
Tento den je nejvíce postním dnem. Jí se jen střídmě, postní suchá jídla, nepoužívá se ani olejů, například k zalití zeleniny. Jí se vše na sucho. V jižní Dalmácii se tradičně jí sušená ryba, tzv. Bakalar.
V pevninských oblastech se jedí bezmasé fazole. Dělají se častěji jako dušené a bez červené cibule – „capule“, protože podle zvyku se červená cibule na Velký pátek nejedla.
Bílá sobota
Nejčastěji se vaří bezmasá jídla, ale v některých regionech se vaří i libová jídla – potraviny živočišného původu. To znamená, že se nejedlo maso a masné výrobky, ale ve většině krajů se jedlo mléko a vejce.
Na Bílou sobotu se často dělá guláš z tresky nebo ryb tzv. „Fiš paprikaš“. Také se vaří poněkud „bohatší“ bezmasá jídla.
Připravují se pokrmy na požehnání. Nejznámější součástí pokrmu k požehnání jsou „pince“ nebo „sirnice“ (sladké pečivo, něco jako náš mazanec). V Dalmácii se kdysi pro každé dítě vyráběla „sirnica“, ale dnes se jich obvykle vyrábí menší počet – jeden až dva na rodinu. Zajímavostí je, že do sirnice se nedává žádný sýr.
Dále se připravují masitá jídla, která se dají jíst druhý den, jako je sarma (mleté maso zavinuté v listu z kyselého zelí), maso z rožně nebo ta jídla, která se snadno připravují (rolovaná šunka – často se obaluje v těstě a jí se s křenem). Tradici má pečení různých druhů závinů, od makového, ořechového, jablečného a další spousta různých sladkých dobrot.
Neděle velikonoční
V tento den se pokrmy požehnávají při ranní mši. Tradicí je nosit košíky s jídlem zvané „posvěcení“. V závislosti na regionu mají koše různé potraviny, ale mají společné následující:
Vejce; něco chlebového (nekvašený chléb, velikonoční pečivo, cop, koláč, sirnica…); mladý sýr; sůl (křen nebo jarní cibulka); kus masa (dalmatská sušená panenka, klobása, kus kýty…); semena (fazole, kukuřice, tykev, dýně…).
K snídani se o neděli Velikonoční jí posvěcená jídla a k nim je připraven bohatý sváteční stůl, na kterém jsou všechna jídla ze šunky, plecka, pečené maso pod tzv „pekou“ (pod poklopem zasypaným popelem) a nezřídka se již v sobotu peče jehněčí na rožni (ale na Bílou sobotu se nejí, až v neděli).
Na samotné Velikonoce se vaří co nejméně ať zbývá více času na oslavu svátků a čas strávený s rodinou. K masu se často podávají vejce natvrdo, bramborový salát nebo francouzský salát.
Neděle a pondělí Velikonoční jsou v Chorvatsku státními svátky. Po nedělní ranní bohoslužbě se scházejí celé rodiny a Velikonoce se všeobecně tráví v rodinném kruhu, jsou to svátky klidu, míru a příchodu Jara.
Počasí bývá na pobřeží již tradičně slunečné a stabilní. Teploty často dosahují i 20 stupňů. Mnozí otužilci se již vydávají vyzkoušet, jakou teplotu má moře. Běžně to bývá kolem 18. stupňů.
Vydejte se i vy nasát tuto překrásnou atmosféru do některého z míst podél pobřeží Chorvatska. Hojně bývá pro velikonoční svátky vyhledáváno ubytování na Istrijském poloostrově, v Makarské či v Dubrovníku. Na mnoha místech se organizují velikonoční trhy a oslavy a například přímo v Makarské se již dlouhé roky pořádá Velikonoční sousedská snídaně.
