Pro převážnou většinu dnešních návštěvníků tohoto středodalmatského ostrova je Brač ostrovem výjimečně krásných pláží a výborných možností vodních sportů, převážně windsurfingu, avšak pro zdejší obyvatelstvo je i dnes brendem ostrova oliva a olivový olej. Na Brači se v současné době pěstuje na půl milionu olivovníků a a téměř stejný počet jich roste divoce a není obhospodařován.
Pevná vazba místních obyvatel na olivovníky sahá až hluboko do minulosti. Již koncem 18. století se tu vyrábělo 800 vagonů oleje, což bylo víc než produkovala celá tehdejší Dalmácie. Koncem 19. století bylo na Brači založeno první družstvo pěstitelů a zpracovatelů oliv.
Zakladatelem zdejšího pěstování oliv nebyl žádný místní šlechtic nebo pokrokový zemědělec, nýbrž Benátská republika, vládkyně Dalmácie a tedy i Brače. A pěstování oliv bylo nařízeno dekretem Senátu republiky z roku 1565. Ne že by na Brači neznali nebo neměli žádné olivovníky, ale ty tehdy nerostly v olivových hájích a nebyly obhospodařované, nýbrž to byly divoce rostoucí olivovníky, jejichž semena roznesl vítr a nikdo je nepěstoval, ani o ně nepečoval. Benátský dekret nejen, že nařídil sázet olivovníky a starat se o ně, ale přikazoval i likvidovat ty divoce rostoucí. Současně dekret řešil i tresty za nedodržování nařízení. Kdo by jej nedbal, olivovníky nevysadil nebo ty pěstované olivovníky nějak poškodil, byl by odsouzen k přísným trestům. A pokud by se opakovaně protivil tomuto nařízení, byl by na deset let z ostrova vyhnán. Každý mládenec, který se chtěl oženit, musel vysadit sto nových olivovníků.
Pro Bračany byl olivový olej nejen jednou ze základních potravin, ale i lékem, kosmetickým přípravkem a přídavkem do jídla. Olej se také používal v lampách na svícení. Olivovým olejem se prováděl i důležitý křesťanský rituál - poslední pomazání.
Druh, který i dnes na Brači dominuje, je tzv. oblica, nazývaná bračská oliva. Plody těchto olivovníků jsou nejen zdrojem oleje, ale používají se i na konzervování. Sklizeň probíhá od poloviny října do poloviny prosince a účastní se jí téměř všechno místní obyvatelstvo. Plody se zpracovávají ten samý den nebo den dva po sklizni. Na rozdíl od vína, které je tím lepší, čím je starší, olivový olej stářím ztrácí kvalitu a je nejlepší ho spotřebovat do roka až dvou po sklizni.
Historie pěstování olivovníků ve Středomoří sahá hluboko do minulosti. Na Jadran olivovníky přivezli Řekové nebo Římané. Když přišli na Jadran Chorvati, v jejich pravlasti nebyl olivovníků vůbec známý, byl pro ně novinkou. Jeho pěstování však bylo na dalmatské pevnině i ostrovech zakořeněno a Chorvati v něm pokračovali.
O významu pěstování olivovníků na Brači svědčí i skutečnost, že v polovině 19. století dosahoval počet obhospodařovaných olivovníků rekordní tři miliony. V tomto oboru se ostrov stal velmocí a olivy byly jeho symbolem.
Když se ve druhé polovině 19. století na západoevropských vinicích, které byly hlavními dodavateli kvalitního vína do celé Evropy i dalších zemí, objevila nebezpečná choroba vinné révy, fyloxéra – révokaz, domnívali se někteří zemědělci na Jadranu, že teď přišla jejich chvíle. A zejména na Brači o tom byla přesvědčena většina obyvatel. Měli sice obrovské počty olivovníků, ale zisk z jejich pěstování daleko pokulhával za příjmy vinařů. A tak začali ve velkém vykopávat své olivovníky a nahrazovat je vinnou révou. Jen například v obci Povlja na severním pobřeží Brače byl takto během půl století zlikvidováno na sto tisíc olivovníků. Ne dlouho se Bračané mohli těšit z výdělků z prodeje vína a přišla pohroma, s níž nikdo nepočítal. Fyloxéra, která napadá kořeny vinné révy a rostlinu tak úplně zničí, si pomalu našla cestu i na Jadran a za pár desítek let zlikvidovala úplně i zdejší vinice, takže Bračani a další Dalmatinci, kteří své olivovníky před časem vykopali, neměli teď ani víno, ani olivy. Zoufalá existenční situace tisíců rodin je donutila k emigraci – většinou se vystěhovali do jižní Ameriky. Ti ožebračení, kteří zůstali, se pokorně vrátili k olivám a olivovníkům, ale nebylo to snadné. Počty olivovníků už nikdy nedosáhly původní výše.
Hlavním producentem oliv byla a je i dnes východní část ostrova, se střediskem ve vesnici Selce. Zemědělci tu intenzivně pěstují 350 tisíc nově zasazených olivovníků, které pravidelně prořezávají, hnojí a případně i zavlažují. Ladem však zůstává na 150 tisíc starých a přerostlých stromů, o něž nikdo nepečuje. Z vesnice Selce pochází významný zemědělský odborník a učitel Marko Vrsalović, který v roce 1910 radil místním: "Milý lide, oliva a její olej – tvoje jediná naděje".
Zdroj informací:
- Slobodna Dalmacija: www.slobodnadalmacija.hr
- Bračka Perla: www.agroturizam-brac.com
- Dalmatico: www.dalmatico.com.hr
