První zmínka o výdajích za led byly v dubrovnických archivech nalezeny mezi doklady o výdajích pro knížete Š. I. Gozzeho roku 1642.
Na severní straně horského masivu Sniježnice v oblasti Konavle zřídila Dubrovnická republika v 17. stol. první ledárny. Místní sedláci zvaní ledaři měli za povinnost plnit ledárny sněhem, který se v nich postupně měnil v led; po naplnění se ledárny zamykaly.
Led ze Sniježnice však nestačil a tak se nakupoval led od kopáčů z hercegovských hor. Podle smlouvy na dodávky ledu musili Hercegovci dodávat každý druhý den smluvený led na hercegovsko-dubrovnickou hranici, kde starosta nejbližší vesnice v Dubrovnické republice musel dodávku pečlivě prohlédnout, aby místo ledu neobsahovala méně hodnotný sníh.
V Dubrovníku se v té době spotřebovávalo na 330 kg ledu denně. A na co používal? Již tehdy byly ve veliké oblibě ledem chlazené nápoje, zejména v létě měla šlechta velkou spotřebu ledu. Kníže je jako zvláštnost podával zahraničním návštěvám.
Led se prodával ve zvláštních krámcích v ulici, která se jmenovala Ulica od leda. Dodavatelé dostávali 3 dináry za každý kg a 8 dl vína za každou dodávku. Při dodržení pravidelnosti dodávek dostávali ještě zvláštní prémii.
V 18. stol. byla v Dubrovníku řada kaváren, kde si host mohl objednat čokoládové nápoje, limonádu, kávu a sorbet, který byl nejoblíbenější. Byla to pochoutka podobná zmrzlině. Každá kavárna a cukrárna měla svou specialitu; ta, která se jmenovala Obecní kavárna, pak vyráběla jako první opravdovou zmrzlinu, jejíž výrobu si střežila jako velké tajemství. Chodili na ni mladí i staří, šlechtici i obyčejní lidé, pochutnávali si na ní i hosté knížete a členové Malé rady Republiky při svých zasedáních, samozřejmě na státní útraty. V jednom roce to bylo pro Malou radu na 180 porcí ne právě levných. Zmrzlina byla podle archivních záznamů opravdu jednička mezi dubrovnickými pochoutkami.
Přes svou až příslovečnou skromnost nedovedli obyvatelé Dubrovníka odolat různým dobrotám, mezi nimi především zmrzlině. Nebylo divu. Vždyť při zasedáních museli hodnostáři Republiky nosit důstojný oděv, včetně těžkého pláště a pokrývky hlavy a občerstvující zmrzlina nebo sorbet jim proto jistě přicházely více než vhod.
Začátkem 20. stol. bylo velmi oblíbené vyrábět si zmrzlinu doma, ale led byl při tom též zapotřebí.
Dnes je všude v Dubrovníku k dostání výborná zmrzlina nejrůznějších druhů a příchutí, takž domácí výrobě je už dávno odzvoněno. Ale zmrzlina, které se v Dubrovníku říká djelato, neztratila nic ze své prastaré obliby.
