www.chorvatsko.cz



Hlavní stránka »  Aktuality » Úspěšná rekonstrukce prvního letohrádku na Rijece dubrovačce

Diskuzní fórum
Počasí

Aktuality

Tematické       články

Odkazy

Lodní doprava



Úspěšná rekonstrukce prvního letohrádku na Rijece dubrovačce

28.11.2013
Rijeka dubrovačka
Rijeka dubrovačka

Rijeka dubrovačka má tvar dlouhého mořského zálivu, ale ve skutečnosti není záliv, i když se tak běžně uvádí. Je to zatopené ústí ponorné řeky Ombly, jejíž mocný pramen vyvěrá 5 kilometrů od ústí do moře. Od samé vyvěračky je tok silný a mohutný. Dosahuje šířky 200 až 300 metrů a je až 26 metrů hluboký. Ve východní části se nachází ACI Marina Dubrovnik. Přes ústí Rijeky do moře je postaven Most Dr. Franja Tuđjmana, přes který se přijíždí do Dubrovníku od severozápadu. Jižně od mostu se pak rozkládá dubrovnický přístav Gruž.

Rijeka dubrovačka, dříve v minulosti často nazývaná Ombla či Umbla, má v urbanistickém vývoji Dubrovnické republiky nezastupitelné místo. Díky svým přírodním podmínkám (chladné vodě z vyvěračky, zastíněnost říčního údolí okolními kopci před prudkým letním sluncem, bohatá vegetace a otevřenost údolí chladnějším vnitrozemským větrům) se už před staletími stala vyhledávaným útočištěm dubrovnické šlechty před letními vedry, poniž bylo výstavné letní sídlo v této lokalitě záležitostí společenské prestiže. Postupně tu vyrostlo na deset osad, z nichž největší byly Komolac, Mokošica a Batahovina, a v nich od 16. století vznikaly honosné letohrádky s kouzelnými zahradami, navazujícími často přímo na pobřeží zálivu.

Měly tu svá přepychová letní rezidence významné dubrovnické rodiny – Bunić-Kabogové, Sorkočevićové, Restićové, Bizzarové, Gučetićové, Božidarevićové a další. Dnes jich tu zůstalo čtrnáct, většinou ve více či méně zchátralém stavu.

Rijeka dubrovačka
Dubrovník, letohrádek Sorkočevićů
na Lapadu

Po zániku Dubrovnické republiky pokračoval i hospodářský úpadek města a jeho okolí, nastartovaný již od 18. století. Majitelé letohrádků vymírali a těch pár zbývajících nemělo finanční prostředky na jejich udržování či obnovu.

Ekonomický rozvoj v druhé polovině 20. století přinášel oblasti zálivu spíše negativní vlivy. Silnice "Jadranská magistrála" sice umožňovala vytoužené dopravní spojení se Střední Dalmácií a chorvatským vnitrozemím, ale na druhé straně poznamenala dosavadní přírodní idylický ráz lokality. Až do roku 2002, kdy byl postaven most přes Rijeku dubrovačku, probíhal veškerý provoz do Dubrovníku od severu po březích řeky, kudy vedla magistrála.

Ani příroda nebyla ke zdejším historickým stavbám milosrdná. Při zemětřesení v roce 1979 byly mnohé domy a kostely na Rijece dubrovačce dosti poničeny, ale ještě mnohem větším neštěstí přinesla této lokalitě srbská a černohorská vojska, která při své agresi na chorvatský jižní Jadran v roce 1991 až 1992 dobyla toto území a zanechala po svém loupežném tažení jen zkázu.

Rijeka dubrovačka
Rijeka dubrovačka, osada Mokošica

Obnově letohrádků brání kromě finanční náročnosti i nevyřešené majetkové poměry a právní předpisy o ochraně památek. Letohrádky jsou totiž kulturní památky vysoké hodnoty, na které má předkupní právo město Dubrovník. To by je chtělo od původních vlastníků odkoupit a obnovit je, ale nemá volné finanční prostředky a najít vhodného investora je velmi obtížné.

V případě letohrádku Bunić-Kabogů (Ljetnikovac Bunić-Kaboga) se stal téměř zázrak. Potomek rodiny Kabogů (v literatuře bývá označována jako Kabožić), Ivo Felner, založil Nadaci Batahovina (Fondacija Batahovina), se svými přáteli zajistil 3 miliony eur a začal organizovat záchranu někdejšího letního sídla svých předků v osadě Batahovina, na jehož stavbě se v první polovině 16. století podílel i významný korčulský stavitel a sochař Petar Andrijić. Do druhé světové války letohrádek patřil šlechtické rodině Kabogů, po ní byl znárodněn a v padesátých letech přeměněn v dětské rekreační zařízení města Sarajeva. Koncem devadesátých let byl tak zdevastován, že část stavby a renesanční park sloužily jako skládka odpadu.

Rijeka dubrovačka
Most Franja Tudjmana přes Rijeku dubrovačku

Cílem nadace bylo obnovit letohrádek a vytvořit z něj středisko umění a kultury - místo ke konání koncertů, výstav, knižních večerů a jiných kulturních akcí pro širokou dubrovnickou veřejnost, setkávání umělců a kulturních pracovníků Dubrovníku.

Tři roky trvala obnova této stavby, která patří mezi dvacítku kulturně-historicky nejcennějších v této lokalitě. Odborným stavebním firmám, které obnovu prováděly, se podařilo využít část kvalitního materiálu původní stavby (mramorových desek, schodů apod.) a ušetřit tak část nashromážděných finančních prostředků, které budou využity pro vzkříšení zahrady, na kterou původně již peníze nezbyly. Rekonstruovaná zahrada bude reminescencí na původní zdejší park, ale komplexně nemůže již být obnovena. Letohrádek je nyní řádně odizolován, je plně vybaven klimatizací a podlahovým topením. V části přízemí sídlí Chorvatský památkový ústav a všechny ostatní prostory jsou určeny pro pořádání kulturních akcí.

Otevření letohrádku v polovině roku 2013 se zúčastnily přední osobnosti chorvatského veřejného života, uměleckého světa a samozřejmě i ti, kdo se o obnovu zasloužili. Jak zdůraznila chorvatská ministryně kultury Andrea Zlatar Violić, je úspěšné znovunavrácení života letohrádku výrazným impulzem a pobídkou všem chorvatským orgánům a veřejným institucím nepodlehnout komerčním tlakům a neproměnit tyto památky minulosti v komerční zařízení – hotely apod. Příklad letohrádku Bunić – Kabogů ukazuje cestu i pro další nadšené milovníky umění a ctitele historie.

Fotogalerii si můžete prohlédnout na stránce: www.dubrovacki.hr.

Zdroj informací:



mail: info@chorvatsko.cz
copyright © 2001-2016 M. Zábský, M. Zábská, V. N. Heřmanová
foto z archivu CK Vítkovice Tours