 Pevnost Soko-grad (rok 2008) |
Jihovýchodní výspu někdejší Dubrovnické republiky Ragusy tvořil od pradávna kraj zvaný Konavle. Bohatá zemědělská oblast, která dodávala Dubrovníku zemědělské plodiny a vinnou révu, se v posledním staletí stala i oblíbenou výletní i rekreační destinací. V minulosti to však byla oblast nestále ohrožovaná díky své hraniční poloze s tureckou říší útoky a nájezdy svých nebezpečných sousedů. Dubrovnická republika proto od doby, kdy začátkem 15. století kraj koupila od bosenských panovníků a stal se její součástí, soustavně starala o posílení její i své bezpečnosti a o její začlenění do svého pevnostního systému. Významnou a největší součástí konavelského opevnění se spolu s cavtatskými a molunatskými hradbami stala pevnost Sokol-grad, často uváděná též jako Soko-grad nebo Soko-kula, jejíž pozůstatky se dodnes tyčí na skále u vesnice Dunave kousek od hranic s Bosnou. Na jejím místě stála již v dávnověku ilyrská pevnost, kterou po ovládnutí zdejšího kraje rozšířili Římané. I ve středověku měla své opodstatnění, jehož důležitosti si byla po koupi zdejšího území vědoma i Dubrovnická republika. Pevnost, která stojí na skále 25 metrů vysoké, dominuje zdejší krajině; byla po 250 let jako strategicky velmi důležitý pohraniční bod neustále zpevňována, přestavována a rozšiřována. Byla vybavena děly, zásobami dělových koulí, později střelného prachu a střelami. Od 15. století posádku tvořilo deset mužů, čtyři střelci z kuší (samostřílů) a velitel (správce), který tu sloužil nepřetržitě šest měsíců. Byly tu ubytovny posádky, obydlí velitele, cisterna na vodu, kovárna, skladiště potravin, sýpka a obydlí pro uprchlíky z okolních vesnic ohrožených nájezdníky.
 Vyhlídka na kraj Konavle |
Od konce 18. století, tedy od doby, kdy turecké vpády již republiku neohrožovaly, byla pevnost opuštěna a čekal ji podobný osud, jaký byl v té doby souzen stovkám hradů a pevností: místní obyvatelstvo si jejich materiál rozebíralo na výstavbu svých domů či jiných účelových staveb. Teprve v 60. letech minulého století přikročil nový správce - Společnost přátel dubrovnických památek (Društvo prijatelja dubrovačke starine) k obnově toho mála, co z pevnosti zůstalo, se zaměřením především na objekty z 15. století, které se nejlépe dochovaly. Práce byly zintenzivněny teprve v roce 2007, takže až letos 21. dubna byly obnovené pozůstatky Soko-gradu oficiálně zpřístupněny veřejnosti a začalo se platit vstupné. Hlavní atrakcí slavnostního otevření byl i rytířský turnaj – soutěž střelců z kuší.
 Zbytky hradu |
Návštěvníci mohou vidět rekonstruovanou kovárnu, kde se vyráběly pancíře, hroty kopí a jiné zbraně, obydlí velitele pevnosti, ubytovny vojáků i uprchlíků z okolí, arzenál, sklad potravin. Někdejší cisterna slouží dnes jako prodejna suvenýrů. Jedna obnovená místnost je věnována sbírce erbů dubrovnických šlechtických rodin. Starobylou atmosféru doplňují figuríny střelce s kuší a velitele pevnosti s jeho milenkou, která ho podle legendy tajně navštěvovala a po prozrazení jejich lásky byla potupně vyhnána z území Dubrovnické republiky, zatímco velitel jako šlechtic vyvázl bez trestu. Nově je instalováno i večerní osvětlení pevnostní věže. Součástí expozice je i nevelká archeologická sbírka zde nalezených předmětů a zbraní. Nálezy pocházející z období celé historie zdejšího opevnění, tedy od doby měděné přes bronzovou a železnou k antice a středověku do novověku, se zdůrazněním nálezů z doby Dubrovnické republiky.
Pod pevností je hřbitov s mariánskou kaplí (Gospa od Sokola).
Návštěvníky čeká nádherný výhled na celou oblast Konavle obklopenou vysokými kopci, na okolní svahy porostlé štíhlými cypřiši a úrodná pole.
Pevnost je otevřena od 9 do 17 hod.
Vstupné pro dospělé je 40 kun, pro děti 25 kun a pro skupiny 25 kun.
Zdroj informací:
- Slobodna Dalmacija: www.slobodnadalmacija.hr
- Společnost přátel dubrovnických památek (Društvo prijatelja dubrovačke starine): www.citywallsdubrovnik.hr
