Dne 9. listopadu proběhlo v Domě národnostních menšin v Praze vědecké kolokvium o Faustu Vrančićovi, pořádané u příležitosti 400. výročí jeho úmrtí. Kolokvium se konalo za přítomnosti velvyslankyně Chorvatské republiky v České republice Ines Troha Brdar a řady významných osobností chorvatského a českého vědeckého života. V několika přednáškách byl zdůrazněn význam osobnosti Faust Vrančiće a jeho přínos světové vědě.
Kdo byl Faust Vrančić, známý ve vědeckém světě své doby jako Faustus Verantius a jaké byly jeho životní cesty a osudy?
Faust Vrančić se narodil v roce 1551 v dalmatském Šibeniku v urozené rodině, jejíž členové patřili k elitě tehdejší městské společnosti. Stal se významným lexikografem , historiograf, filozof, politik a diplomat. Získal si proslulost především jako konstruktér a vynálezce.
V roce 1579 Faust Vrančić vstoupil v Praze do služeb římského císaře a českého, uherského a chorvatského krále Rudolfa II. jako kancléř – císařský tajemník pro oblast Uher a Transylvánie. Právě v Praze, která byla za Rudolfa II. jedním z nejvýznamnějších center vědeckého a uměleckého života v Evropě, pracoval na velkém pětijazyčném slovníku, který později český benediktin a opat Emauzského kláštera Petr Loderecker doplnil ještě o češtinu a polštinu. Také se tu věnoval technickým projektům. Inspirací mu byla bohatá knihovna Rudolfa II. i četné osobnosti umění a vědy, které v té době působily na královském dvoře, například astronomové Johannes Kepler a Tycho Brache, filozof Giordano Bruno, sochař Adrian de Vries, sběratel starožitností Jacopo de Strada, skladatel Jacobus Gallus, malíři Giuseppe Arcimboldo a Hans von Aachen. V Praze zůstal až do roku 1594.
Během pozdějšího působení v Římě ve vysoké církevní funkci se dále věnoval studiu, a to především konstrukci strojů a architektuře. Seznámil se mimo jiné s technickými nákresy Leonarda da Vinciho. Své studie a návrhy a vize shrnul v díle, které mu získalo slávu v celém tehdejším světě, a to v díle Machinae Novae, které vydal v Benátkách v roce 1615. Publikoval v něm 56 nákresů, technických konstrukcí, námětů a vynálezů nových zařízení. Zabýval se v nich například využívání přílivu a odlivu k získávání energie, konstrukci visutého a závěsného mostu, větrných mlýnů, tiskařských strojů, kočárů, zemědělských strojů nebo zařízení k regulaci řek. Velký zájem si získala jeho konstrukce padáku, který se značně lišil od návrhu Leonarda da Vinciho. Ten měl podobu pyramidy, zatímco padák Vrančiće měl obdélníkový tvar a v podstatě se neliší od moderního padáku. Vrančićova kresba "Homo volans" (vznášejícího se člověka) byla mimořádně zajímavá pro konstruktéry a vynálezce i v dalších staletích. Byla vlastně znázorněním parašutisty na padáku spouštějícího se z kostelní věže. Podle některých pramenů Vrančić sám seskočil se svým padákem z jedné benátské kampanily. Je třeba přitom zdůraznit, že veškeré Vrančićovy návrhy byly zaměřeny jen na mírové, nikoli válečné využití.
Vrančić chtěl závěr svého plodného života dožít ve svém rodném Šibeniku, ale cestou do rodného kraje jej zastihla v roce 1617 v Benátkách smrt. Podle svého přání byl pochován do rodinné hrobky v kostele Panny Marie Milostivé ve vesnici Prvić Luka na ostrově Prvić, kde v rodinném letním sídle ve vesnici Prvić Šepurine strávil své dětství. V roce 2012 byl na ostrově otevřen "Památník Fausta Vrančiće" (Memorijalni centar Faust Vrančić), kde jsou vystaveny makety jeho nejpopulárnějších vynálezů.
Zdroj informací:
- Velvyslanectví Chorvatské republiky v Praze (Veleposlanstvo Republike Hrvatske u Pragu): cz.mvep.hr
- Info Vodice: www.infovodice.com
Související článkyFaust Vrančić - "otec parašutizmu" a Praha |
