Po pevnosti sv. Michala (podrobněji v článku: Nová letní scéna v pevnosti sv. Michala v Šibeniku) a pevnosti Barone (podrobněji v článku: Šibenická pevnost Barone se stala kulturní atrakcí roku) přišla na řadu obnova třetí městské pevnosti – pevnosti sv. Jana (Tvrdjava sv. Ivana). Je to ta, která stojí nejdál od historického jádra města Šibeniku, na kopci vysokém přes 115 metrů.
Návštěvníci města mnohdy kladou otázku, proč v jednom městě, byť historicky důležitém, byly postaveny hned tři tak mohutné fortifikační stavby. Samozřejmě to souvisí s pohnutou minulostí Šibeniku.
Šibenik, výhled z pevnosti sv. Michala
Šibenik byl od konce středověku součástí rozsáhlého a mocného impéria Benátské republiky, tak jako většina jadranských přímořských měst a ostrovů. Jejich prostřednictvím držely Benátky pevně v rukou celé přímoří, ale ovládalo též veškerou námořní plavbu po Jadranu a tedy i spojení této části Evropy s východem a západem Středozemního moře.
Poklidnou hegemonii Benátské republiky v celé této části Evropy narušily až války s Turky, a to už ve Východním Středomoří, kde Benátky měly své výsostné zájmy a bohaté kolonie (Kypr, Kréta a další). Válečné střetnutí s Turky se pochopitelně promítlo i na pobřeží Jadranu, které dosud Benátky pevně držely a ovládaly. Boje probíhaly i Dalmácii, kde turecká záplava pronikla vnitrozemím až na pobřeží. Některá menší místa při pobřeží i na ostrovech již podlehla turecké přesile, ta velká opevněná se s největším vypětím sil držela. Bylo to především kolem poloviny 17. století, kdy benátsko-turecký konflikt vyvrcholil v tzv. Válkou o Krétu. Turci postupně dobývali jedno menší město v blízkém přímoří za druhým, byl Šibenik byl sice opevněn, ale celá jeho stávající fortifikační soustava byla ve srovnání s tureckou přesilou slabá a nedostatečná. Vláda v Benátkách šetřila i v takto vypjaté a naléhavé situaci a naléhala na město, aby se samo svými svými silami a prostředky zabezpečilo.
Teprve pád sousedního města Skradinu do tureckých rukou přiměl benátskou vládu i samotný Šibenik společně jednat. V roce 1638 bylo rozhodnuto doplnit obranný systém o dvě další pevnosti - pevnost sv. Jana a pevnost Barone. Jak hrozivé bylo turecké nebezpečí a hlavně strach zúčastněných, svědčí především skutečnost, že obě pevnosti byly postaveny přesně za dva měsíce od zahájení stavby. Na stavbě pracovala většina místních obyvatel – dobrovolně a s velkým nasazením, ve dne i v noci, za každého počasí.
Turecká přesila v počtu asi dvaceti tisíc bojovníků a v létě roku 1647 napadla město a pevnost. Po dvouměsíčním obléhání, při němž padlo na čtyři tisíce Turků, vojsko s nepořízenou odtáhlo.Pevnost sv. Jana se nazývá podle kapličky, která na kopci stávala do doby, než byla v roce 1638 pevnost postavena. Autorem projektu byl známý pevnostní stavitel františkánský řeholník Antonio Leni z Janova, který jej koncipoval jako moderní barokní pevnost (celkem se rozkládala na ploše přes třináct tisíc metrů čtverečných). Pevnost se vyznačovala všemi fortifikačními prvky běžnými v barokním stylu, některé z nich však byly doplněny, rozšířeny a zesíleny. Má hvězdicovitý půdorys, na severní straně je zesílena vysokým obranným valem zvaným kleště (italsky tanaglia). Odtud také pochází její běžně používaný název Tanaja.
K současné obnově pevnosti sv. Jana přistoupili odborníci po důkladném archeologickém průzkumu celé pevnosti. Tím přispěli k rozšíření celé řady poznatků o benátském fortifikačním stavitelství.
Do projektu obnovy a revitalizace pevnosti bude investováno 49 milionů kun. Stejně jako u dvou již zmíněných pevností se na financování podílí evropské fondy.
Obnovená pevnost bude nabízet kromě vizuálních (3D videomapping), kulturních a gastronomických zážitků také vzdělávací programy. Historie tu bude prezentována nejmodernějším způsobem, aby zaujala i mladou generaci, generaci digitálních médií.
Informace: Projekt revitalizacije tvrđave sv. Ivana (Grad Šibenik).
Vstup do On-Line katalogu CK Vítkovice Tours: Šibenik - Solaris
Zdroj informací:
- Grad Šibenik: www.mint.hr
- Slobodna Dalmacija: www.slobodnadalmacija.hr
