Ostrov (59 km2) 8,5 nám. mil jihozápadně od Splitu, od něhož je oddělen Splitským průlivem (Splitski kanal); od Brače jej odděluje úžina Splitska vrata, od Drveniku Velkého Drvenický průliv (Drvenički kanal) a Šoltský průliv (Šoltanski kanal). Jihozápadní břehy ostrova omývá otevřené moře. Šolta patří ke Středodalmatské ostrovní skupině. Ostrov Šolta má necelých 1500 obyvatel. Nejvyšší vrch je Vela Straža (237 m). V západní části vnitrozemí se rozkládá poměrně rozsáhlé (6 km dlouhé a 2 km široké) úrodné polje, kde se pěstuje jižní ovoce, vinná réva, olivovníky. Severní pobřeží je většinou porostlé makchií, jihozápad má kromě makchie i nízký jehličnatý les. Východní část tvoří téměř holý kamenitý terén. Na severovýchodním pobřeží jsou největší zátoky - Rogač a Nečujam. Tato část ostrova je vystavena četným větrům. Zátoka Maslinica na severozápadě ostrova je chráněna skupinou ostrůvků a útesů. Zde je též nejlepší terén pro vodní sporty. Tato zátoka je také vyhledávaným kotvištěm menších jachet a člunů. Jižní pobřeží je obtížně přístupné, bez osídlení. Pro hospodářství Šolty má hlavní význam zemědělství, zejména pěstování vinné révy a olivovníků, také rybolov. Včelařstvím je ostrov proslulý již od římských dob, med ze Šolty platil vždy za mimořádnou pochoutku. V posledních desetiletích nabývá na významu cestovní ruch. Ostrov Šolta byl osídlen již v prvním tisíciletí př.n.l., a to nejprve Ilyry. Později se tu objevili Řekové, kteří ostrov nazývali Olyntha. Pro Římany to pak byla Solenta. Z těchto období se zachovalo poměrně dost památek, např. zbytky římských venkovských usedlostí, mozaik aj. Když Avaři se Slovany vyvrátili na pobřeží město Salonae (Solin u Splitu), uprchla část obyvatel do bezpečí na Šoltu. Ve středověku trpěl ostrov nájezdy pirátů z Omiše a Benátčanů. Středověké památky, většinou staré kostelíky, jsou na lokalitách Sveti Mihovil, na grohotském polji, v Nečujmu a nad Stomorskou (trosky benediktinského kláštera). V 16. stol., po pádu pevnosti Klis do tureckých rukou, přijala Šolta druhou uprchlickou vlnu, běžence před Turky. Šolta byla za druhé světové války těžce postižena: okupanti násilím vystěhovali veškeré obyvatelstvo z ostrova. Vesnice ve vnitrozemí ostrova jsou pozoruhodné svou rázovitou lidovou architekturou se starými venkovskými staveními a jejich typickými dvory, např. v obci Grohote jsou opevněná selská stavení. Hlavní obce Šolty leží ve vnitrozemí. Vedle správního centra ostrova Grohote (popis viz výlety z Maslinice) to jsou Gornje, Srednje a Donje Selo. Spojuje je ostrovní komunikace se spojkami do jednotlivých letovisek. Na pobřeží jsou největšími obce a letoviska Stomorska a Maslinica. Na pobřeží jsou také malé osady-letoviska Nečujam a Rogač (viz výlety z Nečujamu). Přímořská místa si získala dobrou pověst jako přitažlivá letoviska, a to především pro své nedotčené přírodní prostředí, klid a velmi dobré podmínky pro vodní sporty. Ostrov Šolta má trajektové spojení se Splitem, jehož je administrativní součástí. Trajekty vyplouvají z přístavu Rogač, který patří k hlavní obci Grohote. |
