 Nerežišća, schodiště na horní náměstí |
Tato velká vesnice, mající dnes asi 700 obyvatel, se nachází téměř ve středu ostrova Brače, v nadmořské výšce necelých 400 metrů. Projíždí se jí při cestách ze severního pobřeží ostrova na jižní, např. z jeho administrativního centra a trajektového přístaviště Supetaru, kam jezdí trajekty ze Splitu, do jediného letoviska na jižní straně ostrova, Bolu, při výletech na nejvyšší vrchol ostrova, Vidovu goru (780 m) nebo při cestě do sídel na východě ostrova, např. trajektového přístaviště Sumartin, odkud vyplouvají trajekty na pevninu, do Makarské, nebo naopak na západ ostrova, do přístavu Milna či pozoruhodného městečka Ložišća.
Po více než osm staletí bývaly Nerežišća (je to tvar množného čísla) správním centrem ostrova, od roku 1000 až do napoleonských válek i sídlem biskupa na Brači. Byla stálým sídlem benátského správce ostrova – knížete, místem, odkud pocházela většina bračské šlechty. Byla však také kulturním střediskem ostrova a hlavní křižovatkou jeho cest.
Pár následujících informací má být vodítkem svědčícím o tom, že tato prastará vesnice má i po všech změnách, jimiž prošla, svým návštěvníkům co nabídnout.
 Nerežišća, dolní náměstí s kostelíkem sv. Petra |
Již sám uvedený stručný úvod do historie svědčí o postavení této vesnice na ostrově v minulosti. Vesnice měla a má dosud tři náměstí, důležitá pro vývoj města. Kolem nejvýchodnějšího a nejvýše položeného náměstí se rozvíjelo původní jádro obce. Zde se také nalézalo knížecí sídlo, tedy sídlo benátského místodržícího pro ostrov, který byl označován v místním prostředí jako kníže. Zde stál také monumentální farní kostel a pěkná městská lodžie, tj. otevřená soudní budova.
Po pádu Benátské republiky koncem 18. století přestala být obec Nerežišća správním střediskem ostrova Brač, které se přestěhovalo do přímořského Supetaru na severním pobřeží ostrova, dopravně přístupnějšího. Samozřejmě se tím změnily i hospodářské podmínky obce Nerežišća i vnitřní život samotné vesnice. Její veřejný život se přestěhoval na lépe přístupné střední náměstí s kostelem sv. Markéty (Sveta Margarita), kde vyrostly četné obchody, restaurace, byla tu postavena radnice, pošta apod.
 Nerežišća, farní kostel |
Další změnu přinesla druhá světová válka, po níž se těžiště veřejného života přesunulo na třetí nejzápadněji ležící náměstí u kostelíku sv. Petra (Sveti Petar).
V architektuře ve vesnici jsou na první pohled patrné rozdíly podle sociálního rozvrstvení obyvatelstva. Zatímco šlechtická sídla, pocházející hlavně z 18. a 19. století, byla převážně jedno a dvoupatrová, jsou lidová stavení většinou přízemní. Domy šlechty nebyly nikdy příliš vysoké, vyznačovaly se především vysokými zdmi, vlastně jakýmsi opevněním kolem celého dvora. Nahrazovaly hradby, jinak v tomto prostoru v raném novověku nezbytné v každém vesnici pro zajištění bezpečnosti obyvatel. Ozdobou těchto staveb bývaly balkony, terasy a schodiště, vyznačující se bohatou kamenickou výzdobou.
Tyto poměrně honosné domy byly charakteristické pro konec benátského a začátek rakouského období, tedy pro závěr 18. a začátek 19. století. Mezi stavbami šlechty byly však i skromnější domy, zejména ze staršího období. Většina těch nejpěknějších šlechtických domů se nacházela na cestě, které vedla od kostela sv. Markéty na středním náměstí k farnímu kostelu na horním náměstí.
 Nerežišća, z dálky |
Ale ze vší té honosné nádhery se zachovalo jen velmi málo, např. renesanční palác šlechtické rodiny Harašićů a dům Garafulićů, který je jedinou gotickou stavbou v obci. Sám středověký Knížecí palác na horním náměstí, byl stejně tak jako většina domů zdejších urozených rodin, stržen v 19. století. Na jeho místě nyní stojí základní škola.
Za pozornost návštěvníků stojí nevelký dům blízko fary, zajímavý spíše jen svým latinským nápisem "Parvula sed mea" ("Malý, ale můj"). Domy těch chudších, neurozených se rovněž jen v malém počtu dochovaly. Vyznačovaly se typickými středomořskými architektonickými rysy. Byly jen přízemní, s nevelkými dvorky obehnanými suchými zídkami (tj. stavěných nasucho, bez jakéhokoli pojiva) a se stájemi. Na některých dvorech stály bunje, tedy domečky stavěné stejnou technikou jako suché zídky, typickou pro chorvatský Jadran. Většina těchto domků měla jen jeden obytný prostor s ohništěm uprostřed, bez komína a opravdových oken. Na okraji obce sloužily k ubytování těch chudých trochu upravené, ale stále vlhké přírodní jeskyně.
 Nerežišća, borovice na kostelíku sv. Petra |
Je zajímavé, že obec Nerežišća, přestože byla hlavním a správním střediskem ostrova, nebyla nikdy opevněna. Benátčané se sice již koncem 13. století rozhodli, že obec opevní, ale nikdy k tomu nedošlo. Přitom ani tato vysloveně vnitrozemská vesnice neunikala v průběhu staletí pozornosti tureckých nájezdníků a pirátů a byla víckrát vyloupena. Ale ani tato přepadení a zkáza nepohnuly Benátčany k postavení hradeb.
Farní kostel na horním náměstí, zasvěcený Panně Marii Karmelské (Sveta Marija Karmelska), pochází ze 13. století a byl dostavován v 15. a 16. století. Jeho pozdně gotický a renesanční ráz značně změnila velká přestavba z druhé poloviny 18. století, kdy získal barokní podobu. Je nejmonumentálnější stavbou na ostrově. Její interiér zdobí kromě pěkného renesančního oltáře i cenné umělecké dílo, obraz Růžencová Madona od žáka benátského mistra J. Palmy mladšího, C. Ridolfiho.
 Nerežišća, skalní útvar Koloč |
Kostel sv. Petra na dnes nejživějším dolním náměstí se může pochlubit atrakcí opravdu neobvyklou. Na jeho střeše roste krásný, byť trochu pokřivený exemplář borovice černé, vlastně jakási bonsaj, přísně chráněná přírodní památka, turisty velmi obdivovaná a fotografovaná.
Zatímco sama obec přišla v posledních staletích o mnoho svých pozoruhodností, je její nejbližší okolí na cenné památky velmi bohaté. V okolí lze navštívit několik starobylých kostelíků mimořádné kulturně historické ceny. Tak například kostelík sv. Jiří (Sveti Juraj) na vrcholku kopce Jurjevo brdo, severně od obce, nese rysy přechodu s románského slohu do gotiky. Je v něm vynikající renesanční reliéf, znázorňující sv. Jiří, jak zabíjí draka. Kostelík sv. Trojice (Sveto Trojstvo) je jednoduchá stavba ze 12. století, stojící severovýchodně od obce Nerežišća.
| Nerežišća, Koloč |
Z přírodních zajímavostí by si turisté neměli nechat ujít pozoruhodný chráněný geologický jev zvaný Koloč (někdy též nazývaný Kolač). Je to zvláštní skalní útvar ve tvaru prstene, který se tyčí uprostřed úrodného údolí. Češi by řekli: malá Pravčická brána. Nachází se přibližně půl hodiny pěší cesty východně od Nerežišća (ukazatele jsou u dolního náměstí).
K pamětihodnostem opravdu mimořádným patří pozůstatky římského mauzolea u předrománského kostelíka sv. Eliáše (Sveti Ilija) u vesnice Donji Humac, 4 km severovýchodně od obce Nerežišća. Mauzoleum z tesaného kamene bylo v antice zřejmě bohatě kamenicky zdobeno. Úlomky této výzdoby jsou vezděny do sousedního předrománského kostelíka. Patří k nejcennějším antickým památkám na ostrově a spolu s římským mauzoleem ve Škripu je jedinečnou ukázkou římského způsobu pohřbívání mrtvých. Blízko je i jedno z nejvěhlasnějších dalmatských prehistorických nalezišť, jeskyně Kopačina.
Celé okolí obce Nerežišća je známou lokalitou prehistorických ilyrských opevněných sídel, tzv. gradin, z nichž značný počet nebyl dosud vědecky prozkoumán (např. gradina na kopci Velo Brdo, která stále čeká na soustavný archeologický průzkum). Tato opevněná sídla byla v prvním tisíciletí před naším letopočtem stavěna na izolovaných vyvýšeninách tak, aby poskytovala dobrou možnost obrany. I pro laika jsou tyto výrazné body v krajině dobře patrné. Gradiny jsou vydatným strojem informací o životě a kultuře Ilyrů, nejstarších známých historických obyvatel oblastí nejen přímo při Jadranu a na jeho ostrovech, ale i hluboko v přilehlém vnitrozemí Balkánu. Pro archeology jsou tedy důležitými objekty výzkumu. Ostatně nejen pro zdejší lokalitu, nýbrž i pro celý ostrov Brač jsou gradiny typické.
 Donji Humac |
Dalšími neobvyklými stavbami, které může najít turista ve vnitrozemí ostrova Brače, jsou bunje, tedy příbytky z lomového kamene bez pojiva, se zvláštním zastřešením, jakousi kupolí. I tyto unikátní stavby, mnohé dobře zachované, sahají svým původem až ke starým Ilyrům. Dnes slouží bunje jako vítané úkryty místních zemědělců v případě nepohody a jako skladiště zemědělského nářadí. Většina jich má kruhový půdorys, výjimečně je čtvercový. Jsou typickou stavbou v jadranské přímořské krajině od Istrie až po jižní Dalmácii. Podle jednotlivých oblastí mají i různá jména, např. v Istrii se jí říká kažun, na Hvaru trim.
Kostelíky na markantních, vysoko položených místech na ostrově jsou jen několika konkrétními možnostmi výletních cílů na Brači. Prastarých kostelíků na vyvýšeninách jsou na Brači desítky, od starokřesťanských až po novější svatyně. Svědčí o tom mj. i oficiální údaj, že celých třicet procent dochovaných a dosud zastřešených předrománských dalmatských kostelíků se nachází právě na Brači. Jsou současně díky své poloze i jedinečnými vyhlídkovými body v krajině.
Zdroj informací:
- Petar Šimunović: Vodič po otoku Brač, Golden Marketing, 1997
- Biseri Jadrana: Brač, Fabra d.o.o. Zagreb, 2005
