Praha byla koncem 19. a začátkem 20. století významným průmyslovým a vědeckým střediskem rakousko-uherské monarchie a současně i největším a nejdůležitějším slovanským městem této mnohonárodnostní říše. A bylo tedy přirozené, že se právě na Prahu soustřeďovala pozornost mladé technické i humanitní inteligence ze všech slovanských zemí císařství. Do Prahy přijížděly studovat tisíce mladých budoucích vědců a učenců i umělců ze všech oborů vědy a umění. Karlova univerzita spolu s Vysokým učením technickým jim poskytovala vzdělání na vysoké úrovni; nebylo tedy divu, že se mezi jihoslovanskými studenty v Praze vyskytli i takoví velikáni jako byl např. geofyzik Andrija Mohorovičić, vynálezce Nikola Tesla, nebo nositel Nobelovy ceny za chemii Vladimir Prelog. V posledním desetiletí byly mnohým chorvatským osobnostem odhaleny pamětní desky nebo busty připomínající jejich působení v Praze. Většinu z nich iniciovala Chorvatsko-česká společnost ze Záhřebu, která vznikla v roce 1992.
 Pamětní deska Andriji Mohorovičiće v Klementinu |
Andrija Mohorovičić byl velký chorvatský vědec první poloviny 20. století, geofyzik, meteorolog a seismolog. V letech 1875 až 1878 studoval v Praze na Filozofické fakultě matematiku a fyziku. Proslavil ho objev hranice mezi zemským pláštěm a zemskou kůrou; ta byla později nazvána Mohorovičićovou diskontinuitou (nebo též Mohorovičićovo rozhraní). Při studiu zemětřesení na Balkáně v roce 1909 a na základě seismologických záznamů jako první tedy zjistil existenci zemské kůry a určil její tloušťku. Po Mohorovičićovi byly nazvány i další jevy v meteorologii, které prozkoumal. Také zavedl do meteorologické služby moderní přístroje. Desku připomínající Mohorovičićova studia najdeme v Klementinu, na druhém nádvoří tohoto rozsáhlého komplexu při vchodu do proslulé komorní hudební síně Klementina – Zrcadlové síni, tedy v samém srdci historické Prahy.
 Nikola Tesla |
Nikola Tesla, geniální fyzik srbského původu, který se narodil ve Smiljanu v Lice na území dnešního Chorvatska, sice studoval v Praze na Univerzitě Karlově pouhý jeden semestr, ale znovu se vrátil se do Československa letech 1936 až 1937, kdy mu prezident Edvard Beneš udělil Řád bílého lva 1. třídy a získal také čestný doktorát věd na Českém vysokém učení technickém. Tesla žil v letech 1856 až 1943, od roku 1884 ve Spojených státech. Sestrojil a patentoval četné elektrické stroje a přístroje, například v roce 1887 elektrický motor na střídavý proud a o čtyři roky později takzvaný Teslův transformátor, zdroj vysokého střídavého napětí o vysokém kmitočtu. Zabýval se i bezdrátovou telegrafií. Byla po něm pojmenována jednotka magnetické indukce - tesla. Více informací najdete v tematickém článku: Nikola Tesla, geniální vynálezce a objevitel. V Praze má svoji bustu v budově Českého rozhlasu na Vinohradské třídě, v návštěvní síni ve 2. patře. Byla tu umístěna v roce 2003 v rámci mezinárodního multimediálního projektu Teslovo celosvětové sdružení. Již v roce 2006, který organizace UNESCO prohlásila "Rokem Nikoly Tesly" u příležitosti 150. výročí jeho narození, byl v parku Nikoly Tesly (u stejnojmenné ulice) v Praze 6 položen základní kámen jeho pomníku. Velké slávy se tehdy zúčastnila řada českých a chorvatských politiků, včetně chorvatského prezidenta Mesiće, ale pomník stále nestojí.
Chorvatský chemik Vladimir Prelog (1906 - 1998) studoval v letech 1923 - 1928 v Praze na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství (dnešní VŠCHT), kde v roce 1929 získal doktorát. Do roku 1935 žil v Čechách, pak přednášel na Technické fakultě v Záhřebu a za války odešel do Švýcarska. Na Vysoké technické škole v Curychu se s úspěchem věnoval výzkumu v oblasti organické chemie. Do historie vstupil především jako nositel Nobelovy ceny za chemii za výzkum stereo-chemie organických sloučenin z roku 1975. V budově Vysoké školy chemicko-technologické v Dejvicích má bustu na kamenném pilíři a za ní na zdi pamětní desku. Lze je najít na podestě schodiště mezi 1. a 2. patrem.
 Rytířský sál v pivnici U Fleků |
Na přelomu 19. a 20. století byla Praha i živým společenským, uměleckým, sportovním a politickým střediskem slovanské mládeže, která se tu seznamovala s novými myšlenkovými evropskými proudy, s novými politickými tendencemi i se sportovními novinkami, kterým tehdy holdovala mládež v celé prudce se rozvíjející Evropě. A právě tady studenti ze Splitu v čele s Fabijanem Kaliternou objevili fotbal a s nadšením chodili na zápasy mezi Spartou a Slávií. V roce 1911 při jednom posezení v jejich oblíbené pivnici "U Fleků" v pražské Křemencově ulici založili fotbalový klub, který nazvali podle hajduků – zbojníků a bojovníků proti Turkům - Hajduk Split. Domů si přivezli první míč, další vybavení i trenéry. Kaliterna se stal průkopníkem i v dalších sportech, čímž si vysloužil přídomek "otec splitského sportu". Tuto událost důležitou pro chorvatský sportovní svět připomíná pamětní deskaz roku 2001. Původně však byla pověšena nad jedním ze stolů v nejkrásnějším zdejším sále - v Rytířském sále, ale nedávno byla přesunuta do venkovního prostoru před vstupem do sálu. Podle slov personálu byl důvodem byl velký zájem chorvatských turistů o vlastní fotografii u desky, kteří tak rušili sedící hosty a překáželi provozu v sále.
 Pamětní deska v pivnici U Fleků |
Praha představovala důležitý milník v životě jednoho z největších chorvatských moderních malířů Vlada Bukovce, který působil od roku 1903 do své smrti v roce 1922 jako profesor Akademie výtvarných umění v Praze. Jeho tři obrazy jsou k vidění v Grégrově sále Obecního domu v Praze. V Čechách absolvoval kamenickou školu v Hořicích a následovně v Praze na Akademii výtvarných umění velký chorvatský sochař 20. století Franjo Kršinić. Z nejmladších je třeba zmínit alespoň Vlada Miluniće, který v 60. letech 20. století vystudoval v Praze Fakultu architektury a po sametové revoluci založil vlastní architektonické studio. Jeho dílo, Tančící dům, jež realizoval ve spolupráci s americkým architektem Frankem Gehrym v Praze na Rašínově nábřeží, se stalo jedním z nejvyhledávanějších turistických míst moderní Prahy.
Praha byla zejména v 19. a začátkem 20. století i politickým ohniskem mladých slovanských politiků. Z těch, na které výrazně zapůsobila zjitřená politická atmosféra konce 19. století, byl i pozdější přední chorvatský politik v období Království Srbů, Chorvatů a Sloviců, Stjepan Radić. Ten byl v době pražských studií vyloučen jako politický buřič z vysoké školy, ale do Prahy se po absolvování pařížské Sorbonny znovu několikrát vrátil. V Praze se tu v roce 1898 oženil s českou učitelkou Marií Dvořákovou. Tento sňatek připomíná deska v kostele sv. Norberta ve Střešovicích. Na jeho politické názory měl určitý vliv i československých prezident T. G. Masaryk. Málo je známo, že Stjepan Radić, pozdější zakladatel a vůdčí osobnost chorvatské Selské strany, byl i spisovatelem – napsal mimo jiné českou mluvnici pro Chorvaty, ale i beletrii – Pražské zápisky. Radić zahynul kulkou srbského atentátníka v bělehradském parlamentu v roce 1928.
Zdroj informací:
- Hrvatsko geografsko društvo: www.geografija.hr
- Pamětní desky v Praze: pametnidesky.webnode.cz
- Jednota, Daruvar: www.jednota.hr
