Je jím ostrov Čiovo, dnes vlastně poloostrov spojený zvedacím mostem se starobylým Trogirem.
 Trogir a ostrov Čiovo (vpravo) |
První dojem z ostrova, u mostu s přístavním ruchem, není právě nejpřitažlivější. Když se ale nedáte odradit ani značnou bytovou a víkendovou výstavbou v obci Okrug Gornjia kolem zátoky Movarštica, zjistíte, že ostrov Čiovo si stále zachovává mnoho příjemných míst s neporušenou přírodou, která leží stranou zájmu většiny návštěvníků. A uvidíte tu také rozsáhlé vinohrady, sady mandlí, fíkovníků, smokvoní a dalších jižních plodin. A kupodivu jsou tu i pěkné borové lesy se skupinami krásných štíhlých cypřišů (mimo jiné na cestě od mostu Arbanija).
 Ostrov Čiovo, hlavní pláž v obci Okrug Gornji |
Čiovo bylo sice osídleno již v předhistorických dobách, ale mnoho obyvatel nikdy němělo, většinou bylo téměř liduprázdné. Za římanů sloužil ostrov jako místo vyhnanství pro nepohodlné osoby, v raném středověku se tu usazovali poustevníci. Později se sem po staletí uchylovali malomocní, aby stranou od lidské společnosti dožili svůj strastiplný život (bylo tu několik leproserií - stanic pro nemocné touto strašlivou chorobou). Klid a odloučenost od světa zde našli ve středověku benediktinští mniši v klášteře, který si postavili na ostrůvku zvaném později Kraljevac. Podle pověsti právě tady našel v r. 1242 po dlouhém a vyčerpávajícím útěku před Tatary bezpečný úkryt uherský král Béla IV. Předpokládá se, že se na dalmatské pobřeží dostal přes pohoří Velebit soutěskou Velké Paklenice. Ani opevněná města Split a Trogir se mu nezdála dost bezpečná, až na ostrůvku u jihozápadního pobřeží Čiova našel místo, kde se necítil ohrožen. Někdy se jako královské útočiště uvádí sousední ostrůvek Fumija, kde měli benediktini své hospodářské zázemí, ale je spíš pravděpodobné, že tímto útočištěm byl dnešní ostrůvek Kraljevac, který také díky pobytu Bély získal své jméno.
 Ostrov Čiovo, pláž v obci Slatine |
Právě u těchto dvou a dalších ostrůvků jsou dnes nejlepší podmínky pro podmořský rybolov a potápění. Milovníci romantického a klidného koupání najdou jak na ostrůvcích, tak na samotném Čiovu četné příjemné zátoky (na západním pobřeží např. v zátokách Duga, Tatinja a jinde).
Na Čiovu však nechybí ani hodnotné kulturně historické památky. Přední místo mezi nimi patří opevněnému dominikánskému klášteru sv. Kříže (Sveti Križ) z 15. stol. s krásnou křížovou chodbou, kapitulní síní a kostelním vybavením. Od Trogiru jsou to jen 4 km příjemnou lesní cestou. Po ostrově je rozeseto několik starých kostelíků - např. raně románský marijánský kostelík Gospa kraj mora v osadě Čiovo, kostelík sv. Jeronýma (Sv. Jere) přímo na mořském břehu a další. Františkánský klášter sv. Antonína postavený u někdejší poustevnické jeskyně se může pochlubit několika cennými uměleckými díly, mj. obrazem od Palmy ml. (Sv. Antonín a Pavel) a plastikou od Ivana Duknoviće (známého na západě spíše jako Giovanni Dalmata).
 Ostrov Čiovo, klášter v obci Arbanija |
