Téměř každý, kdo zavítá do jihodalmatského Dubrovníku, navštíví i architektonickou perlu města, rezidenci někdejší hlavy bohaté a mocné Dubrovnické republiky, Knížecí palác (Knežev dvor), který byl i sídlem republikových úřadů.
 Knížecí palác |
Trochu stranou pozornosti tu stojí v atriu památníček, nepříliš honosný pomník muže, který své opravdu pohádkové jmění 200 000 španělských dublonů (dublon je stará španělská velmi hodnotná zlatá mince v hodnotě 2 zlatých escudů) odkázal v r. 1607 Dubrovnické republice, ta tehdy byla v Evropě známa pod jménem Republika Ragusa. Ne, nebyli dubrovničtí senátoři vůbec velkorysí, když za opravdu královský dar postavili celkem nepatrný pomník, a to ještě s několikaletými průtahy. Je sice pravda, že to byl za celou historii Ragusy jediný pomník postavený občanu republiky, ale na druhé straně nikdo nikdy nebyl tak štědrý a nevěnoval republice ani nepatrný díl takového bohatství, jaké odkázal Dubrovníku Miho Pracat. Ten měl ovšem v očích otců republiky, šlechticů s dlouhými rodokmeny, jednu podstatnou vadu - byl prostý občan, nešlechtic, a na to se v Dubrovníku ovládaném šlechtou, nikdy nezapomínalo. Bez ohledu na to, jakého postavení se dárce ve světe domohl.
 Portál |
Kdo vlastně byl tento muž, rodák z ostrova Lopudu blízko Dubrovníka? Jako chudý chlapec se Miho Pracat třikrát vypravil do světa, aby uskutečnil svůj sen stát se bohatým obchodníkem a majitelem lodí. Teprve na potřetí se mu to podařilo. Ve službách španělských králů v dobách španělské moci za a slávy za Karla V. a Filipa II. dosáhl i vynikajícího diplomatického postavení v Nizozemí a Mexiku. Vděčnost Španělů si Pracat získal zvláště tehdy, když se mu, již jako bohatému majitel lodní flotily, podařilo přes anglickou blokádu dovézt na svých lodích do Španělska obilí, a tím je zachránit před vyhladověním. Hned po svém příjezdu byl přijat španělským králem Filipem, který se prý právě holil. Na králův dotaz, co by si přál za svůj odvážný a pro Španěly tak významný čin, odpověděl: "Jsem bohatý a nepotřebuji další majetek. Na svých lodích jsem králem a netoužím po dalších titulech. A jsem občan republiky Ragusa, a tudíž nepotřebuji žádné další pocty. Ale rád bych jako důkaz Vaší přízně získal šátek, který jste právě použil při holení". Tento šátek byl pak dlouhá léta vystaven ve Vlastivědném muzeu v Lopudu.
