Začátkem září bylo městečko Komiža na ostrově Visu dějištěm mimořádné podívané, kvůli níž se na nábřeží sešly stovky přihlížejících i sdělovací prostředky, včetně štábu Chorvatské radiotelevize (HRT). V přístavu tam bylo připraveno devět historických rybářských lodí, vesměs replik plavidel, které v minulosti přinesly Komiži pověst hlavního rybářského střediska v této části Jadranu.
Lodě, na něž se soustřeďoval zájem diváků, byly účastníky obnovené regaty zvané „Rota Palagruzona“, tedy někdejší organizované plavby komižských rybářů z Komiže k ostrůvku Palagruža, který se nachází 41 nám. mil jižně od Komiže, na otevřeném moři. Nebyl to však sportovní závod ani zábavní akce, ale nutnost v boji o zajištění obživy.
 Nábřeží v Komiži dne 4. září 2009 |
 Reportérka HRT na jedné z lodí |
Každoročně vyplouvala komižská rybářská flotila na přibližně dvacetidenní pobyt na nehostinný skalnatý ostrůvek, jehož vody však byly proslulé ohromným bohatstvím tzv. modrých ryb (chorv. plava riba), tedy ryb migrujících, které v Jadranu nežijí trvale, nýbrž sem táhnou každoročně v určitém ročním období. Úlovky rybářů v této oblasti byly po staletí až neuvěřitelně vysoké. Např. podle starých pramenů ulovili komižští rybáři za jeden jediný den u Palagruži tři miliony sardelí, tj. přibližně 120 tisíc kilogramů těchto ryb (komižští rybáři byli v minulosti jediní rybáři ve Středomoří, kteří lovili na otevřeném moři).
Ryby se přímo na Palagruže zpracovávaly, tj. nasolovaly a nakládaly se do dřevěných sudů a soudků. Představovaly hlavní zdroj příjmů celé rybářské komunity v Komiži a současně přispívaly k tomu, že se Benátky, kam se sudy s nasolenými rybami drtivou většinou vyvážely, staly hlavním střediskem obchodu s nimi v Evropě. Proto si také Benátská republika, která byla neomezenou vládkyní převážné většiny jadranských ostrovů, bedlivě střežila zdejší rybolov a stanovila pro něj zásady a podmínky, které samozřejmě lépe vyhovovaly jí samé, ale podstatně méně samotným rybářům.
 Komiža |
 Palagruža |
Lodí, které se zúčastňovaly plavby na Palagružu, musely být velmi dobře vybavené vším, co bylo zapotřebí pro zpracování úlovků a pro třítýdenní pobyt na skalní pustině ostrůvku Palagruža. Náklad každého plavidla činil přibližně čtyři tuny! Posádky lodí musely vzít s sebou i dost potravin pro svou potřebu, pitnou vodu, víno, rybářské sítě, dostatek soli na nasolování ryb a další rybářské potřeby.
Pro každou posádku rybářské lodi bylo životně důležité, aby se na Palagružu dostala mezi prvními a zaujala na skalnatém ostrůvku mezi prvními takové místo, kde by mohla přivázat svou loď a zpracovávat své úlovky, sušit sítě apod. A takových míst byl na ostrůvku nedostatek – vždyť na téměř celém ostrůvku spadala ostrá skaliska až k moři a ostré podmořské útesy a skály byly pastí pro lodě, které nenašly místo, kde by se mohly bezpečně přivázat. Takových vhodných míst s rovnými pobřežními plošinkami bylo tak pro dvacet lodí, ale přijíždělo jich až sto. Ty lodě, které se neměly kde přivázat, byly v neustálém nebezpečí. Vítr a mořské proudy rvaly nezajištěná plavidla z kotev a hnaly je na pobřežní skaliska, kde jejich posádky často našly smrt. A tak mnohým rybářům nezbylo nic jiného, než se vrátit domů do Komiži bez ryb, tedy bez naděje na výdělek.
 Falkuša Comeza Lisboa při plavbě |
 Falkuša Cicibela z muzea v Komiži |
Společné plavby většího počtu lodí byly vhodné též proto, že při nich mohli rybáři lépe čelit častým pirátským přepadením. I při případných neštěstích v důsledku nepříznivého počasí byly pomocné ruce ostatních rybářů jedinou nadějí na přežití. Podle nejstaršího dochovaného dokumentu o regatě se v roce 1593 dohodli komižští vlastníci lodí na společném vyplutí z přístavu, s tím že bude záležet jen na kvalitě jejich lodi, na síle, vytrvalosti a obratnosti posádky, na jejích navigačních schopnostech, zda budou rychlejší než jejich kolegové na ostatních lodích a získají přednostní místo na Palagruže. A téhož roku vyplula z komižského přístavu, na znamení výstřelu z děla, první společná výprava na Palagružu, tedy první palagružská regata, první závod. Tvořilo ji 74 rybářských lodí v doprovodu benátské válečné lodi na ochranu před piráty a tyto závody rybářských plavidel se staly na další staletí neměnnou tradicí komižské rybářské komunity.
Úspěch v regatě výrazně ovlivňovala kvalita rybářského plavidla. A tím byla v tomto jadranském prostoru po dlouhou dobu především gajeta falkuša, která byla mezi rybářskými loděmi nespornou jedničkou. Falkuša byla dřevěná loď dlouhá 9 metrů a široká necelé 3 metry. Byl to speciální typ rybářské lodi – plachetnice, která však měla pro případ bezvětří (Chorvaté mu říkají bonaca) i z důvodu dosažení vyšší rychlosti, ještě pět dlouhých vesel. Veslovalo se vestoje a při cestě na Palagružu muži z posádky veslovali bez přestávky až 15 hodin do úplného vyčerpání. Byly to ideální lodě především pro rybolov na otevřeném moři - u předsunutých ostrůvků, rozesetých hlavně jižně a západně od ostrova Visu. Název falkuša pochází ze slova falka, což je název pro dřevěné desky, které se připevňovaly na boky lodě, aby se na loď vešlo více nákladu, tedy až 90 sudů nasolených ryb.
 Příprava posádky Comeza Lisboa |
 Rozhovor s reportérkou HRT |
Komižští rybáři používali falkuše ještě v minulém století. Motorové lodi je však úplně vytlačily z používání a falkuše se brzy staly na Jadranu minulostí.
V posledních desetiletích se objevují snahy o zachování tradice původních dřevěných lodí na Jadranu, a tak se také zrodila myšlenka postavit repliku gajety falkuše. O projekt se výrazně zasloužil komižský rodák, profesor Božanić, který k tomuto účelu založil sdružení Ars Halieutica. Nebyla to jednoduchá práce: neexistovaly plány lodě, bylo třeba prostudovat spoustu starých dostupných materiálů, staré dokumenty, fotografie, filmy, získat informace od starých rybářů a stavitelů falkuší, pokud ještě žili. Historický archiv v Komiži, kde by našli spoustu užitečných materiálů, shořel již před staletími při tureckém přepadení města. Jako velká pomoc se však ukázaly být trosky poslední falkuše, zvané Cicibela, která se rozbila při větrné bouři v roce 1986 v zátoce Porat na Biševu. Zachráněné torzo lodi je nyní vystaveno v Rybářském muzeu v Komiži.
Dobré dílo se podařilo a první replika falkuše byla spuštěna na moře 6. prosince 1997, na svátek patrona a ochránce námořníků a rybářů, sv. Mikuláše. A byla to právě tato loď, která s obrovským úspěchem reprezentovala Chorvatsko na Světové výstavě EXPO 1998 v Lisabonu. Proto také získala své pojmenování „Comeza Lisboa“ (tj. Komiža Lisabon). V dalších letech následovaly úspěchy v bretaňském Brestu, v Benátkách a na dalších místech. A brzy tato veleúspěšná loď dostala i další sestry - repliky falkuší.
 Falkuša Mikula |
 Po startu závodu |
S myšlenkou obnovit historickou regatu „Rota Palagruzona“ zorganizovalo sdružení Ars Halieutica propagační plavbu falkuše Comeza Lisboa na staré trase Komiža – Palagruža. Když 18. září 1998 doplula do cíle, poslala posádka z palagružského majáku prostřednictvím Radia Split do světa výzvu, aby se tradiční rybářské lodě přidali k ní a zúčastnili se této nejstarší regaty svého druhu v Evropě.
Ale muselo uplynout ještě 11 let, než se podařilo uskutečnit opravdovou regatu „Rotu Palagruzonu“, 73 let od konání té poslední. Bylo to právě letos 4. září, kdy po slavnostních projevech odstartovala tato první obnovená regata, závod lodí na trase Komiža – Palagruža. Regaty se zúčastnilo devět lodí. Byly mezi nimi i dvě falkuše „Comeza Lisboa“ a „Mikula“, dále několik leutů, několik menších gajet, dvoustěžňová dánská rybářská loď a dokonce i replika Kolumbovy karavely „Santa Maria“. Ale počasí regatě nepřálo – silný vítr jugo rozhodl o tom, že cílem nebyla tentokrát Palagruža, ale bližší ostrůvek Brusnik, vzdálený 13 námořních mil západně od Komiže. Posádky zúčastněných lodí měly i na pozměněné trase plné ruce práce s náporem větru.
Závod vyhrála, jak se předpokládalo, falkuša „Comeza-Lisboa“ na druhém místě doplula falkuša „Mikula“, na třetím místě se umístil leut deníku Slobodna Dalmacija.
 Leut deníku Slobodna Dalmacija |
 Vzdalující se skupina lodí |
I letošní regata se pokládala stále ještě za propagační akci a nezávodilo se tedy o ceny. Ale již v příštím roce bude mít regata charakter závodu v několika kategoriích, ceny pro vítězné posádky zajistí sponzoři. Předpokládá se i mezinárodní účast. Jedna z kategorií budou i moderní jachty. Start regaty je stanoven na pátek 25. června 2010, lodi poplují po historické trase Komiža – Palagruža. Snad to počasí tentokrát dovolí. Tato plavba bude druhou plavbou obnovené regaty„Rota Palagruzona“ na historické trase Komiža – Palagruža, která se tu uskutečňovala každoročně po tři a půl století.
Zdroj informací:
- Ars Halieutica - Rota Palagruzona: www.rota-palagruzona.com
- Slobodna Dalmacija: www.slobodnadalmacija.hr
