Prvním turistou na Kornatech byl bezpochyby anglický král Eduard VIII., pozdější vévoda z Windsoru. Strávil tady v r. 1936 před svou abdikací většinu léta na své velmi přepychové jachtě, která byla ve své době nejrychlejší na světě. Lovil ryby hlavně v sousední zátoce Telašćica, koupal se nahý jako první naturista na Jadranu a vyvolával tak velké pozdvižení u náhodných svědků, podnikal výlety po zajímavých místech ostrovů i nedaleké pevniny. A z této cesty se vrátil už jako "pouhý" vévoda windsorský. Byl první, kdo seznámil evropskou smetánku s nádherou kornatského ostrovního labyrintu.
Kornatské ostrovy z výšky
Zvláštností Kornatů jsou zdejší ovce. Odborníci je pokládají za autochtonní druh, který tu možná žije už od ilyrských dob, tj. od prvního tisíciletí př.n.l., samozřejmě s občasným osvěžováním chovu dovozem ovcí z pevniny. Tento druh se v průběhu staletí dokonale přizpůsobil zdejším krajně těžkým životním podmínkám s věčným nedostatkem potravy i pití a v ovzduší prosyceném solí, v létě v úmorných vedrech a v zimě v bouřích a dešti (dříve se samozřejmě ovce na zimu neodvážely!). Tyto tvrdé podmínky však zocelily ovce proti všem nákazám a nemocem a vypěstovaly u nich neuvěřitelnou nenáročnost. Dokážou pít i mořskou vodu.
Do začátku 20. stol. byly ovce vydatným zdrojem příjmu svých majitelů, jimiž byli zemědělci z ostrovů Murter, Dugi otok a dalších. Proslulý byl zdejší ovčí sýr, na odbyt šlo i maso a vlna. Dnes už se sýr vůbec nevyrábí, zužitkovává se jen maso - to je však stále ceněné. O vlnu vůbec není zájem. Je s podivem, že majitelé zdejších pozemků mají velmi dobrý přehled o tom, kolik ovcí může ten který pozemek uživit. Jsou i takové ostrůvky, kde najdou obživu jen dvě ovce.
To, že zdejší pastýři trávili celý život na Kornatech, zocelilo je a prodloužilo jim život. Ve starých kronikách nejsou výjimkou muži, kteří dosáhli sta let, dokonce je zaznamenán i kmet stodvacetiletý. I když je nutno počítat s nadsazením údajů, v každém případě se pastýři dožívali úctyhodného věku. Naprosto čistý vzduch, prostá a zdravá strava, pohyb a celoživotní pobyt v přírodě, život bez stresu, to vše přispívalo ke kvalitě zdejšího života.
Jinak už tomu bylo u rybářů, u nichž si veslařská dřina a těžká práce na moři za každého počasí, i v extrémní nepohodě zimních měsíců, vybírala svou daň. A mnohdy nebylo ani dost potravy. Zápaly plic a tuberkulóza byly od 18. stol. spolu s neštěstími na moři hlavními příčinami úmrtí rybářů.
Zvláštností Kornatů jsou i názvy některých ostrovů, neobvyklé v celém jadranském souostroví a mnohdy i trochu obhroublé. Posuďte sami: je tu ostrov Prduša, Kurba, Babuljaš, Babina guzica (vulg. zadek), Mrtovnjak (též Mrtenjak), Mrtovac (též Mrtvac), Mana (od biblického pokrmu mana), Žakan (jáhen, tedy nejnižší kněžské svěcení) aj.
Labyrint Kornatských ostrovů lákal již v dávné minulosti piráty, kteří tu po přepadení lodi nebo po nájezdu na ostrovní osady mizeli i s kořistí ve spleti ostrůvků a průlivů. Prvními piráty zde byli podle tradice již před naším letopočtem ilyrští Liburnové, avšak prvními v kronikách doloženými piráty byli Benátčané! Ti nepohrdli sebemenší kořistí. Kronikář uvádí případ, kdy benátští námořní lupiči přepadli na jednom ostrově osamělého pastýře, oloupili ho o dvacet ovcí a nakonec naložili a odvezli i jeho. Ve stejném století, tj. ve 14.stol., si podle jedné kroniky stěžovali místní obyvatelé, že je přepadla loď plná šlechtických násilníků z Benátek a ti jim sebrali všechno - ovce, sýr, vlnu a dokonce i oblečení které měli prostí pastýři na sobě.
V 16. stol. se Kornatské ostrovy staly ideálním úkrytem pro uskoky ze Senje, kteří na svých rychlých lodích mizeli i s lupem v ostrovním labyrintu. Benáští obchodníci si před nimi nebyli nikde jisti. Později, do začátku 20. stol., se Kornatské ostrovy staly rejdištěm pirátů z celé jižní Evropy - Španělů, Italů, Řeků a dokonce i pirátů z Tunisu a Alžíru. Pak už se piráti na Kornatech neobjevovali. Ale někde na ostrovech prý zůstaly dodnes neobjevené pirátské skrýše plné naloupených pokladů.
