 Split, Marulićův pomník od sochaře Ivana Meštroviće |
Život a dílo humanisty Marka Maruliće, rodáka ze Splitu, velké postavy chorvatských kulturních dějin, jsou úzce spjaty s tímto městem, kde se narodil, kde prožil většinu života a kde je i pohřben.
Kdo byl vlastně tento muž, učenec, spisovatel a básník, jehož latinská díla vycházela v desítkách vydáních v celém tehdejším vzdělaném světě a byla překládána do mnoha jazyků vzdělané Evropy? Marko Marulić však nepsal jen latinsky, jeho epos Judita byl první knihou vytištěnou v chorvatštině.
Marko Marulić byl i mužem, který s úzkostí prožíval agónii své země, kterou valící se turecká vojska vymazávala z mapy Evropy. Po celý svůj dlouhý život burcoval, prosil a zapřísahal lhostejnou západní Evropu, aby společně vytáhla proti osudovému nepříteli - turecké říši, která právě za Marulićova života táhla vítězně jižní Evropou, podmaňovala si jeden stát za druhým, loupila, vraždila, pálila a stala se akutní hrozbou i dalším evropským zemím.
Tomuto nepříteli podlehlo v Marulićově době nejen Chorvatsko, ale i Srbsko, Bosna, většina Dalmácie, turecké vojsko stálo i před branami Vídně. Samotný Split dělily od tureckých útočníků již jen městské hradby. Právě ohrožení rodného města přimělo Maruliće k velké kampani za společný postup proti osmanské expanzi.
Marko Marulić se narodil ve Splitu v roce 1450 v přední šlechtické rodině Marulićů; o jeho rodný dům vedou odborníci již po staletí zatím nekončící spory.
 Split, palác Papalićů |
Podle tradice stojí jeho rodný dům v krátké Papalićově ulici, v blízkosti půvabného paláce Papalićů, v němž je nyní Muzeum města Splitu (Muzej grada Splita). Nade dveřmi domu Marulićů je vytesán jejich erb, stejný jako na jejich rodinné hrobce v kostele sv. Františka.
Pochyby tedy nespočívají v tom, zda jde o dům Marulićů nebo ne, ale v tom, zda se právě v tomto domě, jednom z mnoha, které v té době Marulićům ve Splitu patřily, Marko opravdu narodil. Ale přidržme se té verze, podle níž není sporné, že Marko spatřil světlo světa právě zde.
Jako většina jeho šlechtických vrstevníků odešel Marko Marulić studovat do Itálie, a to do Padovy, kde při studiu práv vynikal nejen svým nadáním, pílí a svou všemi obdivovanou brilantní latinou, ale i svou schopností získávat si sympatie lidí.
Návrat Marka Maruliće do Splitu a jeho první léta po studiích doprovázejí různé pověsti, podle nichž užíval Marko se svým přítelem Papalićem plnými doušky nevázaného života.
Podle jedné verze oba milovali stejnou, trochu lehkomyslnou patricijskou dívku a střídali se ob noc pravidelně v její ložnici. Ten druhý, který měl danou noc pauzu, hlídal pod dívčinými okny. Jednou Papalić, na němž nebyla řada strávit tu noc s dívkou, požádal Marka, by si to s ním pro jedenkrát vyměnil a strávil tedy druhou noc pod okny na hlídce. Marko nakonec, byť nerad, souhlasil a Papalić tak strávil s dívkou i další noc. Již téměř svítalo a Marko dosud marně čekal na přítele. V tom spadl shora na dlažbu těžký pytel a třesoucí se Marko v něm našel oddělenou hlavu a tělo přítele.
Pověst sice dál praví, že Marka poznamenala tato strašná událost natolik, že již nikdy nevyšel ze své pracovny, trávil celé dny na modlitbách a žil asketickým životem mnicha, ale to je v přímém rozporu s nezvratnými skutečnostmi jeho dalšího života. Marulić potřeboval ke své celoživotní vědecké činnosti volnost pohybu, navštěvoval centra evropské vědy, cestoval a setkával se s vědeckými přáteli a nepřipadalo tedy v úvahu, že by se uzavřel na celý život ve svém domě.
Je však nepochybné, že v jeho životě došlo v mladých letech ke zlomu, který změnil jeho směřování a obrátil jej plně k vědecké práci, ke studiu a k Bohu a později i k aktivní účasti na burcování západní Evropy proti tureckému nebezpečí. Je též jisté, že vedl odříkavý asketický život a neoženil se.
Marulić byl vůdčím duchem humanistického šlechtického kroužku, k němuž vedle něho patřil Jerolim Papalić, Toma Niger, Franjo Božičević Natalis, bratři Martinčićové a další. Scházeli se většinou v atriu Papalićova paláce, dnešního muzea.
Marko Marulić, nazývaný "otcem chorvatské literatury", byl první významný chorvatský spisovatel známý v široké veřejnosti doma i v cizině. Svá vědecká díla psal výhradně latinsky, literární práce, zejména pozdější, chorvatsky.
Jeho nejznámější filozoficko-teologické dílo De institutione bene beateque vivendi (Návod, jak dospět k dobrému a blaženému životu) bylo vydáno v patnácti vydáních a bylo přeloženo do pěti jazyků. I v nich vyšlo v mnoha vydáních. Zvláštní pozornost si zaslouží jeho vědecké dílo Psychologia de ratione animae humanae, kde byl poprvé použit pojem "psychologie" pro "nauku o duši". Významná jsou i jeho díla Davidias a Evangelistář. Šíře zájmů Maruliće byla opravdu nebývalá - zabýval se například jako jeden z prvních archeologií.
Literární tvorba Maruliće úzce souvisí s jeho činností politickou. Spolu se svým přítelem Tomem Nigerem, členem splitského kroužku, vyzývali Evropu ke společnému postupu proti Turkům, burcovali svědomí Evropy, aby přispěla trpícímu chorvatskému lidu, shromažďovali prostředky pro bezprostřední protiturecké akce. Právě Marulićova Judita (vyšla r. 1521) útočila na svědomí Evropy, prosila o pomoc Chorvatsku proti turecké soldatesce.
Ale Marulić používal i jiných než literárních prostředků: psal osobní dopisy adresované papeži a hlavám evropských států, zapřísahal, prosil. Psal básně-výzvy. Velmi známou se v Evropě stala jeho "Modlitba proti Turkům" (Molitva suprotiva Turkom).
Ve svém stáří trávil mnoho dní v nynější osadě Nečujam na ostrově Šolta, v domku svého přítele D. Balistriće, kde odpočíval a znovu nabíral síly k boji s lhostejností Evropy, ale kde až do konce svého života pokračoval v téměř klášterní samotě ve své vědecké práci. Domek v Nečujamu, ostatně velmi skromný, je dnes upraven jako malé Marulićovo muzeum a je jako takové přístupné veřejnosti.
Marko Marulić zemřel v roce 1524 a byl pochován do rodinné hrobky v kostele sv. Františka (Sveti Frane) ve Splitu, který je na rohu nábřeží Chorvatského obrození (Obala Hrvatskog preporoda) a Trumbićova nábřeží (Trumbićeva obala). Kostel je součástí františkánského kláštera, pocházejícího ze 13. stol., později několikrát přestavovaného. Tento kostel byl v minulosti místo, kde našlo poslední odpočinek mnoho dalších významných osobností chorvatských dějin. Je tu kromě jiných pochován Tomáš Arcijáhen (Toma Arhidjakon, autor kroniky Historia Salonitana, významného pramene středověkých dějin Chorvatů (13. stol.), básník Jerolim Kavanjin (17. - 18. stol.), Ivan Lukačić, varhaník splitské katedrály a nejvýznamnější hudební skladatel své doby (16. - 17. stol.). V novější době tu byl pohřben přední chorvatský politik první poloviny 20. století, splitský rodák Ante Trumbić (jeho hrob je v křížové chodbě kláštera, náhrobek je dílem velkého chorvatského sochaře Ivana Meštroviće).
U příležitosti čtyřstého výročí Marulićova úmrtí vytvořil v r. 1925 Ivan Meštrović sochu Marka Maruliće a daroval ji městu Split. Socha je umístěna na náměstí Bratří Radićů ve Splitu, před palácem Milesiů, nedaleko od místa Marulićova posledního odpočinku v kostele sv. Františka.
