Opatiji se říká "první dáma cestovního ruchu na Jadranu", "jadranská Nizza" nebo "stará dáma" a má ještě další přídomky, ale všechny odpovídají pravdě. Opatija je jedním z nejvýznamnějších přímořských lázní nejen na Jadranu, ale i v celém Středomoří. Je místo s nejdelší turistickou atrakcí na chorvatském Jadranu.
 Opatija |
Její rozkvět jako letoviska započal již v roce 1844, kdy tu rijecký boháč, velkoobchodník Higinio von Scarpa dal postavit vilu a nazval ji podle své ženy Angiolina. Přepychová vila byla obklopena nádherným parkem a brzy se stala dostaveníčkem společenské, politické a kulturní smetánky Rakouska. V Angiolině pobýval např. jako host Scarpy bán Jelačić s manželkou, vila bývala i oblíbeným místem pobytů císařovny matky Marie Anny a dalších prominentů. Scarpa a jeho dědici jim z propagačních důvodů s oblibou nabízeli zimní i letní pobyty v této luxusně vybavené rezidenci.
Prudký nárůst zájmu o Opatiji přineslo vybudování odbočky železnice Vídeň - Terst v roce 1851 (stanice v Matulji byla postavena právě jako stanice pro Opatiji). Toto železniční spojení nezůstalo osamoceno - v roce 1873 byla dokončena železnice z Budapešti do Záhřebu a ze Záhřebu do Rijeky.
Ale to už se Opatija mohla pochlubit řadou hotelů, luxusních soukromých vila a rezidencí aristokracie i korunovaných hlav Evropy. V roce 1889 získala Opatija oficiální status přímořských lázní a díky svému mimořádně příznivému klimatu a zdejší flóře si získala věhlas především jako pobytové místo pro zimní pobyty; letní pobyty byly vlastně jen doplňkem zimní sezóny a byly ve srovnání se zimními pobyty i podstatně levnější. V té době byla Opatija nejoblíbenějšími přímořskými lázněmi v Rakousko-Uhersku, mondénním lázeňským městem, kde si dávaly dostaveníčko nejvýznamnější osobnosti evropského politického, společenského a kulturního života. S oblibou sem jezdíval rakousko-uherský císař František Josef I., německý císař Vilém II., švédsko-norský král Oskar II., rumunský král Carol, ruská velkoknížata, jezdil se i velký ruský spisovatel A. P. Čechov, hudební skladatel Gustav Mahler, hudební skladatel Franz Lehár, tanečnice Isadora Duncanová aj. Vilu měl v Opatiji např. i slavný český houslista Jan Kubelík.
Opatija se mohla chlubit mj. pozoruhodným urbanistickým řešením, její architektura odpovídala proslulosti místa. Střídaly se tu historizující slohy s romantizmem, na přelomu 19. a 20. století vtiskla městu svůj nepřehlédnutelný ráz secese. Pracovali tu nejrenomovanější architekti své doby.
Opatija se však mohla pyšnit i nádhernou své zahradní architektury, která byla dílem předních odborníků své doby. Opatijaské parky a zahrady dodávaly lázním jedinečný výhled. Lázně byly protkány četnými parkovými cestami a promenádami, které je spojovaly se sousedními letovisky i s lesními partiemi na svazích pohoří Učka, tvořícími jedinečnou kulisu městu a lázním.
 Opatija |
Díky honosným společenským a kulturním zařízením žila Opatija po celý rok intenzivním životem a nabízela svým návštěvníků bohatý kulturní a společenský program. Také byla vybavena na svou dobu velmi dobrými možnostmi sportování.
První světová válka a následující italská okupace v době mezi dvěma válkami citelně zabrzdila rozvoj Opatije. Ve válce měla opatijská vznešená klientela jiné starosti a italští okupanti po válce výrazně preferovali renomovaná letoviska v Itálii. Po druhé světové válce, kdy se Opatija s celou Kvarnerskou riviérou a Istrií stala součástí socialistické Jugoslávie, mohly tyto slavné přímořské lázně navázat na starou tradici, byť v podobě a zaměření podstatně směněném.
Někdejší věhlas opatijské vily Angioliny ji bez jakýchkoli pochybností předurčovala k tomu, aby se právě ona stala sídlem prvního Muzea cestovního ruchu v Chorvatsku. Skutečnost, že se slavnostního otevření muzea v polovině listopadu zúčastnil i chorvatský prezident Stipe Mesić a premiér Ivo Sanader, svědčí o tom, jako důležitost přikládá Chorvatsko založení tohoto muzea.
V prvním poschodí muzea jsou umístěny dvě stálé výstavy, Jedna se vztahuje ke "zlatému období rozvoje cestovního ruchu v Opatiji a druhá je věnována historii rozvoje chorvatského cestovního ruchu jako celku. Exponáty mapují historii rozvoje Opatije jako střediska cestovního ruchu, a to slovem i fotografiemi. Jsou tu vystaveny též dobové plakáty, dokumenty, pohlednice, pravidla pro zdejší koupání v moři, programy slavných divadelních představení a koncertů, turistické prospekty, novinové články, jídelní lístky z předních hotelů, jízdní řády vlaků i místních tramvají, plavky a desítky dalších předmětů z přelomu 19. a 20. století. Přízemí vily Angiolina slouží k pořádání koncertů a příležitostných výstav.
Součástí Muzea cestovního ruchu je i nedaleký Pavilon umění Juraje Šporera (Umjetnički paviljon Juraj Šporer), speciálně zaměřená na lázeňskou minulost oblasti Kvarneru. Je pojmenován podle lékaře a spisovatele Jiřího Matěje Šporera, který má velké zásluhy o to, že rakouské orgány prohlásily Opatiji ještě v předminulém století klimatickými lázněmi. Pavilon byl vybudován v Opatiji začátkem 20. století a sloužil jako luxusní cukrárna. Díky úspěšnému provozu cukrárny byl pak pavilon postupně dvakrát rozšířen. Není přesně známo, kdy se z cukrárny stal galerijní prostor, ale je mimo pochybnost, že už v roce 1839 sloužil pavilon galerijním účelům. V pavilonu je nyní instalována výstava o kvarnerských koupalištích, na níž se lze seznámit i s koupališti, která kdysi bývala velmi populární, ale dnes již neexistují. Pavilon bude využíván i k dalším příležitostným výstavám.
Zdroj informací:
- Ministerstvo moře, cestovního ruchu, dopravy a rozvoje (Ministarstvo mora, turizma, prometa i razvitka): www.mmtpr.hr
- Festival Opatija: www.festivalopatija.hr
