 Osel na ostrově Mljetu |
Samozřejmě ho můžeme potkat, ale zdaleka ne tak často jako v minulosti, neboť už nemá tu významnou úlohu v každodenním životě místních obyvatel jako dřív. Osel, lichokopytník z čeledě koňovitých (z rodu Equus), žil divoce v Africe, a to v její severní a východní části dávno předtím, než postupně zdomácněl. Do prostoru východního Středomoří, včetně jadranského pobřeží, se dostal s rozvojem obchodu mezi Egyptem, Persií, Malou Asií a Řeckem. Domestikací byl vyšlechtěn dnešní osel domácí (Equus asinus). Je rozšířen po celém světě.
V Chorvatsku se oslům říká magarac, ale existují i další místní výrazy jako osao, sivac, tovar, osel, kenjac a další. Pro Chorvaty, ale nikoli jen pro ně, se osel stal symbolem tvrdohlavosti, houževnatosti, vytrvalosti, pracovitosti, ale i hlouposti, což dosvědčuje řada chorvatských přísloví a úsloví. Nejvíce jich žije mezi lidem při Jadranu, kde byl osel po staletí nepostradatelným průvodcem lopotného života prostých lidí. O falešném zpěvu člověka se říká „zpívá jakoby osel hrál na lyru“. Naše rčení "rozumí tomu jako koza petrželi" vyjádří Chorvati "razume se u to ko kenjac u kantar". Dnes si však často neuvědomujeme, že osel je vysloveně chytré zvíře.
 Osel v malé zoologické zahradě v Sutivanu na ostrově Brači |
Je zajímavé, že v některých jiných zemích symbolizuje osel úplně jiné vlastnosti. Tak např. Ve Francii se říká "zlý jako osel", v islámu je ztělesněním nevědomosti a klamu. Pro středověké alchymisty představovat osel démona se třemi hlavami. Ve všech zemích však dopadala nejhůř oslice jako symbol poníženosti. Obecně byl symbolem pohrdání. Přitom osel byl po staletí nejupotřebitelnějším a nejzneužívanějším domácím zvířetem na zemi.
Křesťany byl osel pokládán za Ježíšova průvodce, a to v jeho osudových okamžicích, počínaje kristovým narozením ve stáji v Betlémě, kde malého Ježíška v jeslích zahřívali právě osel a vůl; na oslu prchala Ježíšova matka spolu s malým Ježíškem a sv. Josefem z Betléma do Egypta před Herodovým pogromem betlémských nemluvňat (zvaným "Vraždění mláďátek"). A na oslu vjížděl Ježíš na Květnou neděli slavnostně do Jeruzaléma.
 Osel pohání lis na olivy na Mljetu |
Ostatně zmínky o oslu lze najít na moha místech i Starého zákona: na oslu poslal Mojžíš do Země zaslíbené z Egypta svou manželku, na oslu vezl Abrahám svého syna Izáka k nedokonané oběti, známa je i historka o Balaamovi a jeho oslici. A oslí čelist byla hlavní zbraní siláka Samsona v jeho boji s Pelištejci- Filištíny.
Z řecké mytologie známe i příběh o oslích uších, kterými potrestal bůh Apollon krále Midase za nedostatek prokazované úcty delfské svatyni zasvěcené tomuto bohovi a naopak dával přednost bohu Panovi.
Osel se stal průvodcem i mnohých křesťanských světců. Zejména sv. František s Assisi oceňoval, že jej osel věrně nosil na všech jeho putováních. Zachoval se Františkův výrok: „Bratře osle, děkuji ti, že mne, nehodného sluhu Božího, tak trpělivě a věrně nosíš“. Scénu sv. Františka s oslem zachytil na jedné ze svých slavných fresek v bazilice v Assisi slavný malíř Giotto.
 Oslí dostihy na slavnosti v Jelse na Hvaru, oslík následuje mámu |
A jaká to vlastně jsou zvířata? Samice osla, oslice, porodí mládě po dvanácti měsících gravidity. Mládě mívá kolem 10 kg a po několika hodinách po narození je schopno už následovat matku. Pohlavní zralosti dosahují osli ve dvou letech. Obvykle se osli dožívají věku 25 let, ale výjimečně žijí až do 40 let.
Jejich pozoruhodným orgánem jsou uši. Postavením uší vyjadřuje osel své pocity a nálady, strach, nemoc, únavu, připravenost k boji, ale např. i zvědavost. Například uši otočené dopředu vyjadřují agonii nebo strach, kolmo stojící vzpřímené naznačují zvědavost, uši svěšené dozadu naznačují nespokojenost, případně hrozbu. Osel může svýma dlouhýma ušima otáčet až do 180 stupňů.
Pokud uvidíte osla zblízka, všimnete si velikosti jeho očí. Jsou větší než např. oči slona, při porovnání s lidskýma očima jsou dvakrát větší.
 Osel má přednost (Ložišća na Brači) |
Velmi zvláštní je jeho spánkový rytmus. Osel vlastně nespí, jen dřímá přibližně tři hodiny, a to vždy vestoje. Stravu může mít osel velmi skromnou. Dvojitá porce mu pak vydrží na dvojnásobnou dobu.
Osel unese náklad větší než je jeho hmotnost, která činí v průměru 120 kg. Je znám i mimořádný případ čtrnáctiletého osla z města Biogradu, který unesl na trati dlouhé 3,5 km, se dvěma převýšeními náklad kolem jedné tuny.
Velkou roli u oslů jako pracovních zvířat hrají jejich kopýtka. Na rozdíl od koňských kopyt jsou plně přizpůsobena nerovnému kamenitému, většinou krasovému terénu, na němž se osli velmi jistě pohybují a který jim skýtá dostatečnou oporu. Nejsou však vhodná pro rychlejší běh, i když osel je v extrémních případech schopen rychlosti až 50 kilometrů za hodinu. Kopýtka jsou choulostivá na vlhko, což však díky suchému zdejšímu podnebí nehraje významnější roli.
 Osel v botanické zahradě v Malém Lošinji na Lošinji |
Osli zanechali svou stopu i v lidové medicíně. Již od věků byl znám příznivý účinek oslího mléka na ženskou pokožku – vždyť prý již krásná egyptská královna Kleopatra se pro udržení hebkosti své pleti koupala v oslím mléce. Muselo prý být na jejím dvoře neustále chováno stádo 500 až 600 oslů. Ostatně oslí mléko je i v současné době velmi žádané a ceněné. Za jeho jeden litr dostane dnes speciální farma, která je produkuje, i 500 kun. Ovšem produkce není veliká. Jedna oslice může v době laktace dát v nejoptimálnější době, tj. V květnu a červnu, jen 2 až 2,5 decilitru mléka denně. A proč vlastně je oslí mléka tak drahé a vzácné? Je to skvělý přírodní lék na astma a bronchitidu a má výborné léčivé účinky i při žaludečních a jiných problémech, zejména z játry. Čistí krev a lékaři jej doporučují jako vhodný doplněk stravy obecně, jako imunostimulátor. Ovšem nikoli jen nemocní si kupují oslí mléko. Je vyhledáváno jako účinné afrodiziakum, ale za tímto účelem je třeba vypít alespoň decilitr denně, což je vzhledem k jeho ceně docela drahý prostředek. Mléko má vysoký obsah laktózy, vitaminů A, E a D, obsahuje též dosti vápníku. Má dietické účinky, stimuluje i činnost srdečního svalu- působí blahodárně i na močové cesty. Je účinnou náhradou za mateřské mléko. Doporučuje se obecně dětem a starým lidem. V některých případech vyrábějí oslí farmy z oslího mléka i skvělé krémy, většinou s bylinnými přídavky.
Jedna taková farma "Dar Mar" specializovaná na chov oslů je v osadě Poljica Briga u Primoštenu v severní Dalmácii, mimochodem jediná v Zadarské župě, kde mléko dává přes 80 oslic, jiná ve vnitrozemí u Ivanić Gradu jihovýchodně od Záhřeb, která produkuje 20 litrů mléka měsíčně, další v osadě Koritna ve Slavonii, kde majitelé přijali zubožené osli z okolí Omiše a nyní se jim dobře daří.
Některé ranče provozující hipoterapii, tedy rehabilitační a léčebné ježdění na koni, používají kromě koňů i osly.
Ještě v prvních desetiletích minulého století se běžně peklo na rožni i oslí maso z mladých oslů. A i dnes v některých vnitrozemských krajích Istrie patří oslí maso, podávané ve vyhlášených restauracích, při svatbách nebo jiných slavnostních příležitostech k mimořádným a drahým pochoutkám.
 Děti pronásledují osly (zátoka Telašćica na ostrově Dugi otok) |
V Chorvatsku je v současné době registrováno (Registr oslů existuje od roku 1997) na 2 250 oslů, a to tří druhů: osel istrijský (200 oslů), severojadranský (150 oslů) a přímořsko-dinárský (2 500 oslů, z toho 1 500 v chovu). První dva druhy jsou ohroženy vymřením, třetí je velmi ohrožen. Přitom v minulosti bývalo v každém hospodářství v Istrii, na Chorvatském přímoří i v Dalmácii i přilehlém vnitrozemí až deset oslů – celkem se jich v Chorvatsku chovalo odhadem na 40 000.
Přímořsko-dinárský osel je ze všech tří druhů nejmenší, liší se barvou – bývá popelavě šedý, zatímco druhé dva typy bývají tmavohnědé barvy, případně jejich barva přechází až do černa. Navíc mívá výrazný tmavý pruh na nohách, často i na lopatkách a na zádech. Žije ve střední a jižní části jadranského přímoří, tedy od Zadaru až po Dubrovník, na ostrovech této oblasti a v přilehlém vnitrozemí.
Typickou domovskou oblastí osla jsou kamenité, skalnaté, obtížně přístupné lokality, bez cest, v nichž nosil jak všechny náklady, tak i člověka. Sloužil většinou zemědělcům a pastýřům. Dnes jsou osli většinou v letních měsících je lokální turistickou atrakcí, jejich užitkovost je malá. Mají však velký význam jako představitelé kdysi významného typického druhu zdejší fauny, důležitého pro zachování biologické diverzity. Tomu mají sloužit nové programy a strategie, usilující i o návrat ekonomické prospěšnosti a užitku chovu oslů. Na zmíněných oslích farmách nejde o velké počty oslů a jejich chov je spíš hobby majitelů, částečně s komerčním využitím, než cílená snaha o záchranu těchto sympatických zvířat. Zemědělská fakulta Záhřebské univerzity však připravuje s dalšími institucemi a agenturami program na záchranu především istrijského osla, který je nejvíc ohrožen vymřením.
Osly z jejich pracovní činnosti vytlačily především změny, k nimž došlo v posledních desítkách let v jejich domovských oblastech v zemědělství – např. zavedení malé zemědělské mechanizace, opouštění vinohradů v kamenitých těžko přístupných lokalitách, budování moderních cest, výrazná orientace na cestovní ruch a podobně. Přitom ještě v polovině 20. století byli osli běžní nejen v horských, ale i v rovinatých krajích Chorvatska.
 Socha osla v obci Povlja na Brači |
K popularizaci oslů přispívají různé lidové slavnosti - fešty, přehlídky a oslí dostihy, které zábavnou formou zviditelňují tato ohrožená zvířata. Tak např. v Jurišići u Svetvinčenatu ve střední Istrii se v říjnu pravidelně koná "Přehlídka istrijského osla" (Smotra istarskog tovara), jíž se zúčastňují chovatelé oslů z celé Istrie. Organizuje ji Sdružení chovatelů istrijských oslů – Istrijský osel (Istrijanski tovar). Na přehlídce se letos představilo veřejnosti čtrnáct chovatelů istrijských oslů své svěřence , z nichž 32 bylo oceněno cenami. Součástí byly i dostihy, které měly u obecenstva ohromný ohlas – na start nastoupilo 33 oslů.
V roce 1999 byla v severodalmatském městečku Tribunj založena nezisková organizace na ochranu oslů – sdružení "Hrvatski tovar" (Chorvatský osel). O několik let později se jí podařilo umístit na malý ostrůvek Logorun ve skupině Šibenických ostrovů u městečka Vodice první světovou rezervaci na záchranu oslů a od té doby ji spravuje. Rezervaci je otevřena návštěvníkům, kteří se takto mohou s osly bezprostředně seznámit.
Přímo v Tribunji se již od roku 1952 každoročně konají oslí dostihy. Jejich iniciátorem byli tehdy studenti, kteří v obci trávili své prázdniny. Závody se s přestávkou válečných let konají dones, vždy 1. srpna, a to za účasti tisíců návštěvníků. Jejich organizátorem je, jak jinak, sdružení Hrvatski tovar. Dostihů se mohou zúčastnit jen místní obyvatelé, kteří na nich jednou v místních lidových krojích. Vítězem je ten, kdo první dojede do cíle, což není jednoduché, protože osli jsou velmi tvrdohlaví tvorové a pohnout je k jízdě je mnohdy nad síly jezdců. A osel má v Tribunji dokonce pomník – stojí přímo na nábřeží městečka.
 Oslí dostihy na slavnosti v Jelse na Hvaru |
Další podobná nezisková organizace vznikla v roce 2006 v nedalekém Tisnu na ostrově Murteru. Sdružení "Tišnjanski tovar". I ta si klade za cíl uchování tradic a záchranu oslů, protože osel byl ještě před nedávnem členem každé rodiny na ostrově, tvrdým dříčem a spolehlivým přítelem každého místního obyvatele. Také každoročně pořádá oslí dostihy, v tomto případě na mezinárodní úrovni: "Mezinárodní oslí dostihy" (Medjunarodna trka tovarov).
Za záchranu istrijských oslů bojuje i sdružení Liburna a poslední době to platí doslova. Před několika lety založila rezervaci oslů (Rezervat Liburna) v zátoce Valeta-Donišnica na Rašském polji na východním pobřeží Istrijského poloostrova. I když to bylo ideální místo pro domov čtyřiceti oslů, stálé spory s místními orgány a sousedy vyvrcholily tím, že rezervace bude v nejbližší době zrušena. Sdružení nyní hledá novou lokalitu a nabízí osly k adopci.
A ještě jedno místo na jadranském pobřeží je spjato s osly. V chráněné krajinné oblasti Telašćica (Park prirode Telašćica) a na jižním konci ostrova Dugi otok žije volně v přírodě na čtrnáct oslů. Jsou to opuštěná zvířata, která sem vypustili jejich bývalí majitelé. Pohybují se svobodně na dosti rozsáhlé ploše, nejčastěji se zdržují kolem jezera Mir. Mají tu pastvu, nikoho neobtěžují a nikdo jim neubližuje. V posledních letech se tu oslicím narodila tři oslátka a zdárně dospěla. Osli jsou často vítaným objektem zájmu turistů – fotografů – vždyť je dnes na Jadranu naprosto výjimečné setkat se v přírodě s volně žijícím oslem.
I když je oslů na ostrovech a na pobřeží tak málo, stále jsou považováni za symbol Jadranu.
Zdroj informací:
- Hrvatski centar za konjogojstvo: www.hck-del.hr
- Udruga Liburna: www.rezervatliburna.hr
- Baćulov dvor: www.baculov-dvor.com
- OPG Ciganović: www.magare.hr
- Agencija za ruralni razvoj Istre: www.azrri.hr
- Park prirode Telašćica: www.telascica.hr
- Slobodna Dalmacija: www.slobodnadalmacija.hr
- Glas Istre: www.glasistre.hr
