 Split, bysta císaře Diokleciána vystavená ve sklepeních jeho paláce |
Diokleciánův palác ve Splitu, zapsaný v roce 1979 na listinu světového kulturního dědictví organizace UNESCO, byl, jak známo, rezidencí císaře Diokleiána poté, když se v roce 305 ve svém sídle v maloasijské Nikodémii (dnešní Izmit v severozápadním Turecku) zřekl vlády ve smyslu nových pravidel, které sám stanovil pro správu římské říše. Ustanovil tzv. tetrarchii tj. vládu čtyř; měla přinést římské říši stabilitu a eliminovat usurpace trůnu, které byly v posledním století na denním pořádku a které otřásaly říší. V tetrarcdhii byla římnská říše rozdělena na dvě poloviny, východní a západní; v každé z nich vládl jeden augustus, jehož pomocníkem v každé části byl jeden caesar. Po dvaceti letech měli augustové abdikovat; vládu měli pak převzít caesarové v hodnosti augustů, kteří si měli vybrat nové caesary. Dioklecián uvedl nový systém v život v roce 293. Jako augustus východní části se v roce 305 vzdal vlády, které se ujal jeho dosavadní caesar. Stejně tak tomu bylo v západní polovině říše. Systém fungoval vlastně jen do roku 306, kdy vypukly boje o hodnosti nových caesarů a vzápětí nato i augustů.
Dioklecián byl i v rámci tetrarchie vždy považován za prvního muže říše a její nejvyšší autoritu. Závěrem své vlády jako augustus východní části impéria si dal postavit rezidenci pro léta po abdikaci v Aspalathu (dnešní Split), tedy v osadě v blízkosti města Salonae (dnešní Solin), tehdejšího hlavního střediska provincie Dalmácie, kde se narodil. Mezi předpokládané důvody, pro něž si Dioklecián vybral právě Aspalathos, patří kromě vazeb na rodný kraj též bezprostřední blízkost léčivých sirných pramenů a možnost honitby na sousedních kopci Marjanu, v té době pokrytém hustými lesy.
 Split, původní vzhled Dioklecánova paláce podle E. Hébrarda(maketa, 1912) |
Diokleciánův palác byl budován jednak jako opevněný tábor, jednak jako luxusní vila, vyhovující jeho zálibě v přepychu a orientální nádheře. Jako celek byla úplně soběstačná, dokonce měla i vlastní vodovodní systém. Palác se sice dochoval do našich dnů, ale v podstatě jako město Split. Pevné zdi paláce do značné míry opuštěného poskytly v roce 614, po zničení města Salonae Avary a Slovany, bezpečné útočiště jeho uprchlíkům. V průběhu staletí město vrostlo do opevněného paláce a postupně si jej přizpůsobilo svým potřebám.
 Split, hlavní centrální síň |
V průběhu novověku od 16. století se začaly objevovat snahy o zrekonstruování obrazu původního Diokleciánova paláce, ale teprve moderní doba, začátek 20. století se zaměřila na soustavný průzkum vlastních pozůstatků císařova sídla, na jejich odhalování a konzervování.
Alfou a omegou cesty za císařskou rezidencí byla tzv. sklepení paláce. I když návštěva celého palácového komplexu je pro každého milovníka historie a památek minulosti velkou podívanou, je vstup do jeho sklepních prostor nečekaným překvapením a vrcholným zážitkem. Podzemí jižní čtvrtiny paláce, tedy právě toho palácového okrsku, kde se nacházel soukromý Diokleciánův dvůr, tj. jeho soukromé síně a komnaty, tvoří tzv. substrukce. Substrukce měly v římské architektuře vyrovnávat níže položený terén s terénem výše položeným. A právě ta část Diokleciánovy rezidence, kde se nacházely soukromé prostory bývalého císaře, byla poněkud výše položena než ostatní terén a musela být tedy vyrovnána s okolím právě substrukcemi. Těmto substrukcím se běžně říká sklepy, sklepení, chorvatsky podrumi, též podrumske dvorane.
Tvořily s Diokleciánovým soukromým traktem dva úplně identické komplexy – jeden v podzemí, druhý nad zemí. Jejich půdorys, členění i jejich architektonické ztvárnění přesně odpovídaly nadzemním prostorám rezidenčního, tj. jižního křídla. A protože se nadzemní místnosti nezachovaly v původní podobě, neboť noví obyvatelé stavebními úpravami úplně změnili jejich původní vzhled, architekturu i antickou ušlechtilost, jsou prostory v substrukcích unikátním obrazem původní tvářnosti vlastní císařské obytné části.
 Split, jižní fronta Diokleciánova paláce |
Avšak o tom, že sklepní prostory vlastně skrývají toto tajemství, neměla veřejnost v minulosti ani potuchy, i když odborníci o významu sklepních prostor nepochybovali. Sklepy však byly zavaleny tisíciletými odpady a jakoby neexistovaly. Kdybychom dostali do ruky staré turistické průvodce z období až do druhé světové války, nenašli bychom o sklepních prostorách ani zmínky. Teprve rok 1946 a ještě výrazněji rok 1956 přinesly zásadní změnu. Odborníci konečně uspěli se svými snahami a začalo se s vyklízením odpadu, který substrukce zcela naplňoval. Byly to odpady všeho druhu – zbytky zříceného zdiva, kanalizační a další odpad . Ani dodnes není vyklízení a čištění substrukcí zcela dokončeno – v jihovýchodním cípu zbývá ještě vyčistit nevelký prostor, kde však hrozilo nebezpečí zřícení stropu, takže vyklízení bylo odloženo.
 Split, jedna z menších síní v západní části sklepení |
Po vyklizení však čekala ještě další obrovská práce – zabezpečit zdivo, zejména stropy před zřícením, očistit zdi od všech nečistot a škodlivin, vyměnit rozpadlou hydroizolaci a zajistit místnosti před pronikáním nadměrné vlhkosti, osvětlit získané prostory atd. Takže až v roce 1959 mohla veřejnost poprvé vstoupit do části znovuzrozených prostor.
Do sklepení se vstupuje buď z nábřeží (Obala hvratskog narodnog preporoda, zvaného Riva), nebo po schodech z peristylu.
 Split, neodkrytá lokalita |
Pro archeology a památkáře nastalo v té době období intenzivního dalšího průzkumu, jehož úkolem bylo získat co nejvíce informací o těchto podzemních síních, a tím i o jejich někdejších nadzemních dvojnících. Zpřesňovala se představa o nich a to, čemu sloužily. Celkem bylo v substrukcích postupně odkryto 62 místností, velkých i docela malých. Byly nalezeny mimo jiné kusy zdiva z císařských komnat, které se řítily do sklepních místností; a právě na některých z nich byly nalezeny zbytky fresek, které zdobily císařské komnaty. Jsou to přitom jediné fresky, jež se vůbec dochovaly. Byly odkryty i pozůstatky starších staveb, které stály na místě, kde se na přelomu 3. a 4. století začal stavět Diokleciánův palác. O jedné z nich podává svědectví např. odkrytá podlahová mozaika. Byly objeveny i zbytky mithrea, tj. svatyně boha Mithry, tedy někdejšího východního kultu, velmi populárního zejména mezi římskými vojáky. Nalezená podlahová mozaika má pravděpodobně souvislost právě s mithreem.
Archeologové a konzervátoři tak obnovovali v podzemí jednu nádhernou místnost za druhou, od impozantních velkých až k docela malým, i s jejich pozoruhodnými architektonickými detaily. Mezi léty 1957 až 1963 byla restaurována a zpřístupněna mezi prvními tzv. velká centrální síň, respektive její podzemní dvojník. Dnes je to rušná spojnice mezi nábřežím a peristylem, kudy proudí tisíce turistů denně. Je doslova obležena stánky se suvenýry, vkusnými i naprostými kýči. Síň spočívá na osmi sloupech ve dvou řadách, které nesou křížovou klenbu. O patro výš se nacházely hlavní ceremoniální prostory Diokleciánovy rezidence tvořící její hlavní osu (tzv. ceremoniální). Ta navazovala na podélnou (tedy severojižní) osu celého paláce, kterou procházeli návštěvníci na audience k bývalému císaři. Do paláce vstupovali severní branou, došli hlavní ulicí cardo na peristyl, odkud pak za doprovodu gardy pokračovali prothyronem do vestibulu a dále do zmíněné hlavní centrální síně. Odtud pak byli uvedeni přes portikus do západního křídla, kde měl Dioklecián honosnou přijímací síň. Nyní si tyto hlavní prostory trochu přiblížíme.
 Split, peristyl Diokleciánova paláce s prothyronem |
Peristyl je vnitřní nádvoří paláce, které obepíná sloupový ochoz nesený korintskými sloupy z růžového a bílého mramoru. Dnes tvoří srdce paláce a jeho nejoblíbenější a nejnavštěvovanější část, rušné místo schůzek, odpočinku a v letních měsících oblíbené jeviště slavnostních představení.
Z jižní strany peristyl uzavírá monumentální průčelí - prothyron, jímž se vcházelo do rezidenční části paláce. V jeho dolní části byla císařská lože, tribuna (tribunal), k níž vedly z peristylu čtyři schody. Zde, na této tribuně sedával excísař, pokud to počasí dovolovalo, a zde přijímal hold svých vysoce postavených návštěvníků. Dioklecián ještě v době své vlády výrazně změnil starý dvorský ceremoniál a přizpůsobil jej orientálnímu způsobu uctívání. Při přijetí panovníkem, tj. při tzv. audiencích, museli návštěvníci pokleknout a podle nových předpisů pro císařskou adoraci vyjádřit vkleče svou úctu k panovníkovi. Toto uctívání mělo mj. vyjadřovat i nepřekonatelný odstup mezi panovníkem a ostatními smrtelníky. A Dioklecián, přestože v té době již vládcem impéria nebyl, byl zde uctíván toutéž adorací, která příslušela hlavě říše. Okázalost ceremoniálu podtrhovala i nádhera císařských rouch a výzdoba prostor.
 Split, vestibul |
Prothyron nesl ve své nejvyšší část sousoší, které se nezachovalo – pravděpodobně to bylo koňské spřežení. Dnes jsou ve výklencích prothyronu po obou stranách dvě kapličky zasvěcené Panně Marii, a to Gospa do Pojasa a Gospa do Začeća.
 Split, menší síň v západní části |
První vstupní síní jižně od prothyronu byl vestibul (vestibulum). Významu vestibulu jako reprezentačního vstupu do rezidenčního křídla odpovídala jak jeho architektonická tvářnost, tak jeho výzdoba. V exteriéru měl čtvercový půdorys, v interiéru však byl kruhový. Zakrývala jej kupole. Ve čtyřech polokruhových výklencích bývaly sochy. Mozaiky zdobily zdi, kupoli i podlahu vestibulu, kde se střídaly s mramorovým obložením. Vestibul je jednou z mála staveb, které se dochovaly z doby Diokleciánovy, byť v podstatně méně reprezentativní podobě. Z kupole se zachovaly jen okraje zaklenutí a schodiště, který se stoupalo na střechu vestibulu. Právě tato část paláce se dočkala v posledních letech zdařilé, byť je částečné obnovy. Z nádherné vnitřní výzdoby vestibulu však nezůstalo nic, přestože pole pramenů ze 16. století byla vnitřní výzdoba vestibulu ještě v té době předmětem pozornosti a obdivu současníků. Jeho podzemní dvojník je prostor s křížovým půdorysem, který se nachází těsně pod schodištěm z peristylu do sklepení paláce. Má ještě další dva východy, jeden na západ a druhý na východ.
V sídle panovníka bývala velká centrální síň (tablinum) současně trůnním sálem, což tedy nebyl případ Diokleciánava paláce, neboť místnost byla průchozí. Předpokládá se, že šest malých místností po obou stranách sloužilo císařské gardě. Z vlastní síně v patře se zachovalo jen velmi málo: jižní portál, základy zdí a úlomky mramorového obložení. Jedna z místností císařovy čestné stráže byla v raném středověku přestavěna v kostelík sv. Ondřeje (Sveti Andrija "de fenestris"), který je po rekonstrukci součástí Etnografického muzea. V substrukcích, o patro níž, představuje velká centrální síň hlavní komunikaci mezi jižní bránou a peristylem.
 Split, chodba ve sklepeních - kryptoportikus |
Za hlavní síní následoval portikus (porticus), tedy chodba krytá dřevěnou konstrukcí, která se táhla východním i západním směrem podél celé jižní, tedy přímořské fronty paláce. Byla to jakási vnitřní promenáda s arkádami a lodžiemi, z níž se otevíral krásný pohled na moře. Skýtala ochranu jak před sluncem, tak před studenými větry. Z portiku se pak vstupovalo do dalších místností císařovy rezidence. Návštěvy tudy procházely do hlavní přijímací síně v západním křídle paláce. Bohužel se ani tato chodba v původní podobě nezachovala. Ve středověku byly otvory z obranných důvodů zazděny a vestavěny byty. Při pohledu z nábřeží na jižní frontu paláce jsou obrysy obrovských oken stále patrné a nedávno restaurátoři některá z nich opět obnovili - "otevřeli".
Portikus má svého dvojníka v substrukcích - nádhernou monumentální klenutou chodbu zvanou kryptoportikus (cryptoposticus), která lemuje jižní zeď paláce a vybíhá z centrální síně na obě strany. V těchto místech, těsně za branou od nábřeží, se také nachází vstup do západního a východního křídla podzemních prostor paláce. Upozorňujeme, že kromě centrální síně, která je frekventovanou a bezplatnou spojnicí mezi nábřežím a peristylem, se za prohlídku sklepení Diokleciánova paláce platí vstupné.
 Split, velká západní síň |
Uprostřed západního křídla se nachází velká západní síň, která se svými dvěma řadami po šesti sloupech nesoucích valenou klenbu představuje krásný typ trojlodní římské baziliky, tedy víceúčelové stavby. Na severní straně má půlkruhový otevřený výklenek – exedru. Síň je dlouhá přes 30 metrů a bezesporu představuje nejkrásnější prostor sklepení Diokleciánova paláce. Vlastní síň v rezidenční částí o patro výš se nedochovala, ale podle archeologů a historiků to byl Diokleciánův hlavní přijímací sál, který mu poskytoval důstojný rámec pro pocty a projevované pozornosti. Neměl však trojlodní řešení, nýbrž celý prostor členěný arkádami zakrývala sedlová střecha. Interiér pak zdobilo mramorové obložení a mozaiky.
 Split, východní křídlo paláce |
Velká síň sousedí západním směrem s menší jednolodní síní (také s výklenkem - exedrou), která ve vladařově rezidenci sloužila stejnému účelu jako velká síň – k přijímání návštěvníků. V malé místnosti severně od ní byl při vyklízecích pracích nalezen středověký lis na olej, který zde nyní zůstal jako výstavní exponát.
V nejzápadnější části Diokleciánovy rezidence se nacházely intimní prostory císaře a jeho rodiny, tedy ložnice a další soukromé místnosti. V substrukcích tvoří labyrint místností různé velikosti a půdorysu, které jsou většinou vzájemně průchozí.
Ve východním křídle byla centrální místností jídelna – triclinium. Tvořila dosti velký komplex, který se skládal, jak bývalo zvykem, z vlastní jídelny a dalších místností, které ji obklopovaly. Jídelna měla zvenku čtvercový půdorys, zevnitř to byl osmiúhelník se čtyřmi výklenky. Prostor byl zaklenut kupolí. Z původní jídelny v Diokleciánově rezidenci se dochovaly jen spodní části zdí, které jsou k vidění na volném prostranství za splitskou katedrálou v jihovýchodním cípu paláce. Ve sklepení byl nalezen mramorový jídelní stůl polokruhového tvaru, který je dnes důstojným exponátem "podzemní" jídelny. Právě stoly takového tvaru jsou známy z vyobrazení římských hostin a málokde se dochovaly. Část místností v komplexu jídelny se nedochovala ani v substrukcích. Návštěvník tak prochází těmito prostory pod širým nebem.
 Split, východní křídlo paláce |
Jak již bylo řečeno, substrukce představují unikátní komplex skládající se z 62 místností. Jsou mezi nimi jak velké sály a dlouhé chodby, tak i malinké místnosti o pár metrech čtverečných. Většina je vzájemně propojena se svými sousedy. U některých místností není dosud úplně jasné, jakým účelům jejich nadzemní dvojníci sloužily.
 Split, otevřené prostory ve východním křídle |
Sklepní prostory nyní skvěle upravené, působivě nasvícené, plně zdůrazňují dokonalost a jedinečnost architektonického pojetí i finesy, které do něho přinášely vlivy z Východu, jsou dnes výjimečným muzeálním prostorem. Ovšem jejich další využívání s sebou přináší řadu problémů. Sklepy se nehodí pro stálou výstavní expozici – zdejší trvalá vlhkost by působila velmi nepříznivě na jakékoli exponáty. Nezbytnost trvalého intenzivního nasvěcování by zase měla negativní vliv na zdejší architekturu. Podobně by se projevila i trvale vyšší přítomnost lidí. Počítá se proto s tím, že sklepení budou především sloužit jako exponáty samy o sobě, v menší míře pak ke krátkodobým výstavám, jako společenské prostory pro různé slavnostní akce nebo jako koncertní síň. Konečné slovo k využívání sklepení budou mít samozřejmě odborníci. Nyní má jejich správu na starosti Chorvatské sdružení výtvarných umělců (Hrvatska udruga likovnih umjetnika - HULU), které tu pořádá několik výstav do roka.
 Split, sarkofág |
Jak již bylo řečeno, zájem o Diokleciánův palác není nový. Jak toto sídlo významného římského vládce vypadalo v době svého vzniku, zajímalo již před několika staletími zvláště architekty a stavitele. Mezi těmi, kdo se touto otázkou zabývali, byli i významné osobnosti jako byl např. Velký rakouský stavitel z 18. století Fischer z Erlachu (který několikrát zasáhl i do vývoje architektury v našich zemích) nebo další rakouský architekt G. Niemann ve 20. století. Právě z oné doby pochází několik fiktivních rekonstrukcí paláce. Ostatně tím, jak palác původně vypadal, se vědci stále zabývají.
 Split, základy triklinia za katedrálou |
Průzkum zintenzivněl v posledních desetiletích a přinesl překvapující výsledky. Za skvělý příklad lze uvést sanaci těch nadzemních částí císařského rezidenčního okrsku, které jsou součástí Etnografického muzea Split (přestěhovaného sem v roce 2005) v srdci paláce, včetně části vestibulu. Průzkum a sanace probíhaly a probíhají i v dalších částech paláce.
Do sklepních prostor se platí vstupné - v současné době 35 kun, ale tato částka není tak velká, aby si turista nechal ujít návštěvu tohoto největšího krytého antického prostou, který se prezentuje v tak skvělém stavu.
Plánek sklepení Diokleciánova paláce je k dispozici na stránce: Hrvatska udruga likovnih umjetnika - HULU - Podrumi. Návštěvníci jej dostanou spolu se vstupenkou.
Zdroj informací:
- Tomislav Marasović, Tomislav Alujević: Dioklecijanov stan u splitskoj palači: Hrčak - Portal znanstvenih časopisa Republike Hrvatske
- Hrvatska udruga likovnih umjetnika - HULU - Podrumi: www.hulu-split.hr
- Grad Split: www.split.hr
