 Trogir, katedrála z ptačí perspektivy |
Jen 90 kilometrů jsou ve Střední Dalmácii od sebe vzdálena tři místa, které se mohou pochlubit zápisem do seznamu památek světového kulturního dědictví organizace UNESCO. Jsou to: Split, respektive jeho světově proslulý Diokleciánův palác, který paří do rodiny památek UNESCO od roku 1979, katedrála sv. Jakuba v Šibeniku (zápis v roce 2000) a historické jádro města Trogiru, které se zařadilo mezi památky UNESCO v roce 1997. A právě do Trogiru směřuje tato naše exkurze. Hlavní pozornost bude přitom patřit chloubě Trogiru, katedrále sv. Vavřince (Sveti Lovro či Lovre).
Místní obyvatelé pro ni častěji používají označení katedrála sv. Jana Trogirského (Sveti Ivan Trogirski) nebo též katedrála sv. Jana Ursini (Sveti Ivan Ursini). A někdy se to ještě komplijuje tím, že se místo "svatý" uvádí "blahoslavený. Jan Trogirský, trogirský biskup, zde žil na přelomu 11. a 12. století, těšil se ohromné úctě současníků a město si jej vyvolilo za svého patrona.
 Trogir, plastická výzdoba v kapli sv. Jana Trogirského |
Monumentální katedrála se stavěla od 13. do 15. století a její vnější podoba je románská. Budovala se jako trojlodní bazilika na místě raně křesťanského kostela, který vzal za své v bouřlivých letech 12. století.
Měla mít podle původního projektu dvě až tři věže, ale došlo jen ke stavbě jedné, která slouží jako zvonice. K její stavbě však došlo až v 16. století. Každé její patro je charakteristické pro jinou historickou epochu: přízemí je románské, první patro raně gotické, druhé patro reprezentuje vrcholnou gotiku, třetí renesanční sloh. A čtyři sochy, které jsou v nejvyšší části věže, jsou manýristické.
Trogir byl v době katedrály i v následujících staletích významným kulturním střediskem Střední Dalmácie, místem, kde působili a tvořili četní vynikající umělci, sochaři, malíři, stavitelé, později i významní humanisté - básníci, historici aj. Této umělecké tradici a přítomnosti vynikajících tvůrců odpovídá mimořádná umělecká výzdoba, díla, která patří k vrcholům mezi památkami východního Jadranu.
 Trogir, portál mistra Radovana |
Pýchou katedrály je románský západní portál. Vchází se k němu z chrámové předsíně na západní straně. Jeho autorem byl mistr Radovan, o jehož původu a působení není mnoho známo. Předpokládá se však, že to byl trogirský rodák. Na portálu je sice vytesán jako datum dokončení rok 1240, ale ještě dlouho se na něm pracovalo dál. Portál, vrcholné dílo románské plastiky na východním pobřeží Jadranu, tvoří sochy, plastiky a reliéfy obsahující na sto postav. V tympanonu a v lunetě nad ním jsou zachyceny výjevy z Kristova a Mariina života, od Zvěstování do Nanebevstoupení. Událost prvního hříchu je znázorněna jejími hlavními aktéry, Adamem a Evou, jejich volnou plastikou, o níž někteří historikové umění tvrdí, že to jsou první akty v tomto prostoru po antice. Pod jejich nohama jsou znázorněni dva lvi. Reliéfy zvěrokruhu a kalendáře, tj. jednotlivých měsíců roku s charakteristickými výjevy z každodenního života prostých lidí jsou zachyceny na bočních sloupech portálu a vyznačují se mimořádným realizmem a životností. Některé výjevy vytvořil sám mistr Radovan, většina však je dílem jeho spolupracovníků.
Na konci téže předsíně katedrály se vstupuje do baptisteria, křestní kaple, která je dílem Andrije Alešiho z Drače, žáka Juraje Dalmatince. Kapli, kterou dokončil v roce 1467, zdobí uvnitř plastika sv. Jeronýma v jeskyni. Postava tohoto světce byla v Dalmácii často znázorňována - sv. Jeroným totiž pocházel z Dalmácie, jak sám o sobě hrdě prohlašova. Pouze se vědci dosud dohadují, v které místě v Dalmácii to bylo.
 Trogir, Sv. Jan Evangelista v kapli sv. Jana Trogirského |
Na vnější straně kaple je umístěna monumentální plastika Kristova křtu. Kaple je typickým příkladem slohu přechodu gotiky v renesanci.
O tom, jaké úctě a oblibě se patron Trogiru, sv. Jan Trogirský v místě svého někdejšího působiště vždy těšil, svědčí skutečnost, že právě jemu byl zasvěcen nejkrásnější prostor trogirské katedrály. Sv. Jan Trogirský pocházel z významného římského šlechtického rodu Orsiniů a jako papežův vyslanec se již v mladém věku dostal do Trogiru, kde byl proti své vůli jmenován biskupem. Byl nesmírně skromný a pokorný, vynikal mírumilovností a laskavostí, měl dar smiřovat znesvářené a znepřátelené strany.
Již za svého života proslul konáním zázraků. Traduje se, že zažil ztroskotání lodi na cestě do Šibeniku a při zachraňování tonoucích chodil po mořské hladině. Po jeho smrti uloupili jeho ostatky Benátčané, kteří s oblibou obchodovali s ostatky svatých. Odvezli Janovu ruku do Benátek, ale ta se zázračně vrátila zpět do Trogiru.
 Trogir, kaple sv. Jana Trogirského |
Kapli sv. Jana Trogirského pokládají umělečtí historickové za nejkrásnější a nejčistší renesanční prostor na východním pobřeží Jadranu. Jejím tvůrcem byl Nikola Firentinac (Niccolo Firentinio, též uváděný jako Niccolo Cocari), žák Donatellův, který proslul též jako tvůrce jedinečného zastřešení katedrály v Šibeniku i jako autor desítek soch a plastik mimo trogirskou katedrálu. Kaple, nádherný renesanční architektonicko sochařský celek, pochází z konce 70. let 15. století. Firentincovými spolupracovníky, zejména pokud jde o sochařskou výzdobu, byli Ivan Duknović pocházející z Trogiru a Andrija Aleši z albánského Drače. Ivan Duknović je umělecké literatuře znám jako Giovanni Dalmata nebo též jako Giovanni da Trau, tedy Ivan z Dalmácie nebo také z Trogiru. Byl činný především v Římě a na dvoře uměnímilovného Matyáše Korvína v Budapešti. Tato trojice umělců vytvořila v kapli dvanáct soch světců, desítky andílků i plastickou výzdobu sarkofágu sv. Jana Trogirského uprostřed kaple; významně se též podílela na sochařské výzdobě dalších částí katedrály.
Interiér vlastní katedrály se může pochlubit velmi bohatou uměleckou výzdobou. Skutečným skvostem je ciborium, připisované někdy mistru Radovanovi, bohatě vyřezávané gotické lavice, práce Ivana Budislavljiće a několik originálních vzácných obrazů od J. Palmy ml. a Padovanina. Kromě toho je řada dalších uměleckých děl uložena i v gotické sakristii (byla ke katedrále dodatečně přistavěna). Jsou tam především uchovávány bohoslužebné předměty vysoké ceny, např. stříbrné bohoslužebné náčiní, vyřezávaný nábytek, drahocenné výšivky a mešní roucha a originály cenných obrazů.
 Trogir, Radovanův portál |
Katedrála prošla v posledních letech generální obnovou, a to jak samotná stavba, tak jednotlivé části jejího interiéru i exteriéru, mj. kaple sv. Jana Trogirského a Radovanův portál.
Před třemi léty byla dokončena obnova kaple sv. Jana Trogirského. Konzervátorské organizace i jednotliví restaurátoři byli za skvěle provedenou obnovu kaple vyznamenáni celoevropskou organizací pro kulturní dědictví "Europa Nostra" prestižním oceněním, které má ve svém oboru hodnotu filmových Oscarů.
Letos v červnu byl veřejnosti slavnostně představen obnovený portál mistra Radovana. Portál byl velmi poškozen a před obnovou nechyběly pochybnosti, zda bude úspěšná. Analýza provedená před zahájením prací zjistila, že původní portál nebyl barevný. Jeho vizuální účinek spočíval od samého počátku v působivém protikladu bělostného kamene a tmavého mramoru. Proto bylo rozhodnuto, sejmout z portálu laserovou metodou zbytky barev a vrátit mu jeho původní podobu. Spolu s týmem chorvatských restaurátorů se obnovy zúčastnil i tým italských odborníků.
Obnovu celé katedrály i dalších trogirských historických památek financovaly spolu s organizací UNESCO i některé přední americké nadace.
Do katedrály se nyní platí vstupné 15 kun. V jeho rámci lze navštívit interiér katedrály, kapli sv. Jana Trogirského, baptisterium, sbírku zlatých a stříbrných předmětů katedrály (v sakristii) a samozřejmě je možné si volně prohlédnout i Radovanům portál.
 Trogir |
Stojí za to vystoupit i na zdejší třípatrovou krásnou zvonici (goticko-renesančně-barokní), vysokou 47 m. Naskýtá se z ní krásný výhled na historické jádro Trogiru, na Kaštelský záliv, i na málo známé pohoří Kozjak, které se zvedá nad ním.
Jakkoli je katedrála "zlatým hřebem" Trogiru, další památky za ní příliš nezaostávají. Samo město Trogir, jeho historické jádro leží na nevelkém ostrůvku a od pevniny i sousedního ostrova Čiovo je odděleno mosty, je jedinečný celek, který se formoval od 13. do 15 až 16. století uprostřed hradeb, několikrát obnovovaných a zpevňovaných. Za Benátčanů byla obrana města posílena ještě věží sv. marka a tzv. Kaštelem Kamerlengo. Hradby byly většinou strženy začátkem 19. století, obě pevnosti se zachovaly. Podle tradice se v případě nebezpečí, zejména nájezdů pirátů natahovaly mezi kaštelem Kamerlengo a pevninou řetězy, které jim bránily proniknout do města.
Staré město si plně zachovalo svůj středověký ráz a původní strukturu, takže bývá často nazýváno živoucím muzeem. Jeho centrum tvoří hlavní náměstí, na němž stojí katedrála a další významné budovy města: Knížecí palác, městská lodžie, městská věž aj. Ozdobou náměstí na jeho západní straně
 Trogir, Kaštel Kamerlengo |
Úzké křivolaké uličky starého jádra nabízejí desítky historicky cenných pozoruhodných staveb, kostelů, klášterů, paláců. Mezi kláštery je nejvýznamnější klášter benediktinek, s kostelem sv. Mikuláše (Sveti Nikola), a to pro helenistický reliéf řeckého boha šťastného okamžiku, resp. jeho zosobnění, jímž je bůh Kairos. Je hlavní ozdobou nevelkého, ale hodnotného muzea v tomto klášteře.
 Trogir, reliéf boha Kaira |
Reliéf boha Kaira je kopií díla velkého řeckého umělce helenistického období Lysippa (1. století před Kristem), a je největší památkou z této doby na Jadranu. Kairos personifikuje šťastný osudový okamžik člověka, který by nikdo neměl promarnit. Bůh se znázorňuje jako krásný jinoch s bohatou kšticí vlasů vpředu a s lysinou vzadu. Epigram básníka Poseidona jej charakterizuje takto: "Proč ti padají husté vlasy až do čela?" "Aby mne mohl každý, do na mne čeká a jde mi vstříc dobře zachytit." "A proč máš vzadu lysinu?" "Když jednou prolétnu na okřídlených nohou a člověk mne nezachytí, pak už zezadu nemá naději mne chytit, i kdyby si to sebevíc přál." Tento reliéf byl maskotem olympijských her v roce 1936.
Z kostelů by návštěvník neměl vynechat nejstarší svatyni v Trogiru, malý kostelík sv. Barbory. Pochází z 8. až 9. století, v dnešní podobě z 11. století. Přestože je téměř bez výzdoby, je tento trojlodní miniaturní kostelík velmi působivě.
Z paláců stojí zato jmenovat barokní palác Garanjin-Fanfognů, v jehož části jsou uloženy zajímavé sbírky městského muzea.
I pro toho, kdo dá před prohlídkami interiérů přednost toulkám labyrintem trogirských uliček, bude mít tento středověký skvost mnoho překvapení a mimořádných kulturně historických zážitků.
