 Katedrála sv. Anastázie |
Za jednu z nejcennějších kulturně historických památek hlavního střediska severní Dalmácie, Zadaru, se pokládá katedrála sv. Anastázie (Sveta Stošija). Podle mnohých historiků umění je její průčelí díky dokonalé harmonii svých horizontálních a vertikálních linií nejkrásnějším románským průčelím v Dalmácii. Je současně i největší dalmatskou svatyní.
Tato trojlodní bazilika se stavěla ve dvou etapách, byť to nebyl záměr ani stavebníků, ani stavitelů. Začala se stavět ve 12. století na místě starší stavby z 9. století, která byla vybudována tam, kde stála starokřesťanská svatyně, pocházející pravděpodobně ze 4. až 5. století.
 Kostel sv. Donáta a zvonice katedrály sv. Anastázie |
Začátkem 13. století, v roce 1202, zažil Zadar a s ním i nová katedrála obrovský šok: město oblehli a po těžkých bojích dobyli Benátčané, resp. s Benátčany spojené křižácké vojsko. Benátčané byli původci tohoto válečného tažení křesťanského křižáckého vojska proti křesťanskému městu Zadaru, které bylo součástí říše křesťanského uherského krále. Křižáčtí vůdcové žádali Benátčany o převezení svého vojska do východního Středomoří, odkud chtělo začít tažení za osvobození Svaté země od nevěřících. Částka, kterou Benátská republika za převoz žádala, byla tak nehorázně vysoká, že ji křižáci nemohli zaplatit. S tím ovšem Benátčané počítali, a tak navrhli křižáckým vůdcům dobýt bohaté město Zadar a z prostředků získaných jeho vyloupením pak Benátčanům zaplatit za převoz. A to se také stalo, i přes hrdinou obranu obyvatel města. Mezi zničenými domy, veřejnými stavbami, kostely a kláštery byla i katedrála sv. Anastázie, která byla pobořena a vypálen. Teprve v roce 1324 stála katedrála opět v plném lesku.
 Zvonice |
Průčelí zdobí řady slepých arkád a nádherná centrální růžice. V gotickém tympanonu v hlavním průčelí je umístěna postava Matky Boží s dítětem, vpravo sv. Anastázie, po obou stranách reliéfy apoštolů. Nádherné jsou řady malých arkád se svými štíhlými sloupky. Interier katedrály je monumentální, neobvykle široká prostřední loď je od postranních oddělena sloupy. Pod zvýšeným presbyteriem s krásnými vyřezávanými vrcholně gotickými lavicemi se nachází krypta z 12. století, postavená pro úschovu relikvií. Nad hlavním oltářem je raně gotické ciborium ze 14. století, za ním biskupský trůn – katedra. V bočních apsidách se dochovaly zbytky románských fresek. Do hlavního oltáře jsou vezděny pozůstatky oltářních přepážek z 9. století.
U jižní zdi katedrály již zase stojí obnovené baptisterium, tedy křestní kaple, která pocházela ze 6. století. Byla do základů zničena při spojeneckém bombardování Zadaru za 2. světové války, kdy bylo město (od 1. světové války) v rukou Italů. Komplexní obnova baptisteria byla dokončena v roce 1989.
Sakristie katedrály bývala také nazývána kaplí sv. Barbory (Sveta Barbara). Její zdi a apsida patří k nejstarším částem baziliky. V apsidě je umístěn mramorový sarkofág s relikviemi sv. Anastázie, pocházející s 19. století. Podlahová mozaika se dvěma jeleny je vzácný pozůstatek z původního starokřesťanského kostela. Jeden z postranních oltářů je zasvěcen dusím v očistci. Jeho chloubou je obraz J. Palmy ml.
 Pohled ze zvonice k severozápadu |
Ke katedrále také patří samostatná zvonice, která stojí za její apsidou (tedy za zadní stranou). Je to ta štíhlá vysoká věž, která bývá fotografována společně se sousedním kostelem sv. Donáta a dokonale kontrastuje s jeho masivní předrománskou architekturou. Přízemí a první patro zvonice pochází z 15. století, horní patra pak z 19. století. Na tento nejkrásnější vyhlídkový bod města rozhodně stojí za to vyšlapat (vchod je přímo ve zvonici). Shora se otevírá nádherný pohled na celé město – na pravoúhlou síť ulic starého města, na římské fórum, kostely, blízký přístav i nové čtvrti města; krásně je vidět protilehlý ostrov Ugljan i další ostrovy a na druhé straně, ve vnitrozemí se rýsují vrcholky Velebitu.
 Pohled ze zvonice k jihovýchodu |
Svátek sv. Anastázie, ochránkyně Zadaru, se slaví 15. ledna. Její uctívání bylo vždy velmi rozšířeno nejen v oblasti severního Jadranu, ale též v pravoslavném Rusku, Řecku, Itálii, na Sicílii a dokonce i v Konstantinopoli. Svatá Anastázie byla urozená Římanka, která byla svou matkou vychována jako křesťanka. I když se musela provdat za římského šlechtice, rozhodla se, že zůstane dál pannou. Její muž se marně snažil vymoci si svá manželská práva domácím vězením a hladovkou. Když brzy zemřel, rozdala osvobozená Anastázie své velké jmění chudým a sirotkům a zasvětila svůj další život křesťanství jako pomocnice budoucího mučedníka sv. Chrysogona (Sveti Krševan). Když byl Chrysogonus v Aquilei za podporu uvězněných křesťanů zajat a sťat, pokračovala Anastázie dál v tomto díle, a to v hlavním městě provincie v Sirmiu (dnešní Sremska Mitrovica) a též v dnešní Soluni. Nakonec byla i ona zajata a po mučení odsouzena k smrti na hranici (v roce 304).
Byla nejprve pochována v Sirmiu, později bylo její tělo přeneseno do Cařihradu. Byzantský císař Nikiforos (Niceforos) dal roku 810 členovi franckého poselstva císaře Karla Velikého, biskupovi Donátovi, souhlas k tomu, aby ostatky světice odvezl do svého města. Bylo to výrazem uznání Donátovi za úsilí a diplomatickou obratnost při vyjednávání mírové smlouvy mezi byzantskou a franckou říší. Donát, později svatořečený, uložil ostatky světice v katedrále sv. Petra v Zadaru, kterou od té doby zasvětil sv. Anastázii.
 Poslední pohled - marina, trajektový přístav a nové čtvrti |
