Téměř všechny chorvatské deníky informují v těchto dnech o senzačním setkání mladého chorvatského potápěče s mořským živočichem, který ještě před několika desítkami let žil na nejodlehlejších místech Jadranu, ale nyní se již v chorvatském moři vůbec nevyskytuje. Jde o tuleně středomořského, lat. Monachus monachus albiventer, chorv. stredomorska medvjedica, jediný druh tuleňů, žijících ve vodách Středozemního moře.
Až do druhé světové války žil tento tuleň, byť jen v nevelkém počtu, na některých odlehlých jadranských ostrovech, jako je např. ostrůvek Biševo u ostrova Vis, ostrov Mljet, ostrov Svetac, některé drobné ostrůvky skupiny Palagruža a další. Od té doby začala jejich populace v Jadranu vytrvale klesat, až tento tuleň zmizel z těchto vod úplně.
Na neustálém poklesu výskytu tuleňů měli zřejmě svůj podíl i místní obyvatelé, podle nichž jim tuleni kradli úlovky a při tom poškozovali rybářské sítě. Mnohdy se zejména mláďata tuleňů zaplétala do rybářských sítí a hynula v nich. V každém případě však k vymizení tuleňů přispíval i stále stoupající cestovní ruch, rozvoj sportovních aktivit na moři, jachting, motorové čluny, vodní lyžování a další vodní sporty, jakož i rozvoj námořní dopravy vůbec.
V současné době žije těchto tuleňů celkem jen asi 400 kusů, a to pouze v nejodlehlejších pobřežních a ostrovních končinách Turecka, Tunisu, Řecka aj. Pokud se v Jadranu výjimečně objeví, jde o jedince, kteří na svých toulkách Středozemním mořem zabloudí i do míst, kde kdysi dávno jejich předkové žili; bohužel nejde v žádném případě o stálé obyvatele Jadranu.
Letos v létě křižuje vody severního Jadranu pěkný exemplář tuleně středomořského a byl viděn na několika místech u Kvarnerských ostrovů a jižního cípu Istrie. První svědectví potápěčů z Puly bylo o setkání s tímto tuleněm u vstupu do podmořské jeskyně mezi Verudelou a pulským vlnolamem. Oceánologové později zjistili v této podzemní jeskyni stopy po krátkodobém pobytu tuleně.
K dalšímu setkání člověka s tuleněm došlo u ostrova Silba v severním Jadranu v hloubce asi 7 metrů, v blízkosti podmořské jeskyně. Mořský proud směřoval od tuleně k potápěči, takže živočich člověka ucítil až v dosti těsné blízkosti - ve vzdálenosti asi 10 metrů. Neobvyklé setkání bylo pro potápěče velkým překvapením, takže nestačil zareagovat a pořídit snímek tohoto vzácného tvora.
Krátce nato uviděly tuleně i dvě další skupinky lidí - rybáři a turisté, ale pořízené fotografie byly naprosto nepoužitelné. K těmto setkáním došlo přibližně ve stejné oblasti, tj. mezi ostrovy Lošinj a Ilovik.
Úspěšná byla až skupina odborníků z chorvatské televize u ostrůvku Male Srakane, která zde natáčela reportáž o pastýřích ovcí. Když se ve vzdálenosti 10 metrů objevil středomořský tuleň, byla to pro reportéry úplná senzace. Pořízené snímky byly dány k dispozici mj. Ústavu pro výzkum moře ve Velkém Lošinji, kde bylo mimo jakoukoli pochybnost potvrzeno, že se jedná opravdu o velmi vzácného tuleně středomořského, který už 40 let nebyl na Jadranu spatřen. Přitom ten poslední byl v 60. letech minulého století nalezen na jižním Jadranu zabitý.
Chorvatští přírodovědci a ochránci přírody doufají, že se podaří vytvořit na Jadranu takové podmínky, které by umožnily návrat tohoto unikátního živočicha do chorvatských vod (podrobněji tematický článek: Vrátí se tuleň středomořský do svého starého domova?). Nejednalo by se samozřejmě o nejbližší léta, ale o možnost v průběhu několika desítek roků. Předcházet by muselo mimo jiné vytvoření dalších chráněných zón, včetně národních parků, zón bez rybolovu, lodní dopravy a sportovních aktivit na moři, vyřešení vypouštění odpadních vod z velkých lodí ap.
Získání několika párů tuleňů jako základu pro vrácení této populace na Jadran by jistě nebylo problémem, neboť evropské země si v těchto otázkách vzájemně vycházejí vstříc. Například Chorvatsko poskytlo nedávno Francii několik párů medvědů hnědých, kteří jsou v chorvatských horách a lesích poměrně četní.
Zda se tento náročný záměr podaří zrealizovat, ukáže teprve poměrně vzdálená budoucnost.
