 Město Krk na stejnojmenném ostrově |
Již tradičně se 6. a 7. října konaly ve městě Krku na stejnojmenném ostrově oslavy velkého historického vítězství flotily evropských křesťanských států nad přesilou tureckého loďstva v bitvě u Lepanta. Letošní kulaté výročí, 440 let od bitvy (došlo k ní v roce 1571), měly oslavy zvlášť bohatý program.
Zpráva o tom, že právě v Krku, vzdáleném od místa bitvy při řeckém pobřeží stovky námořních mil, se u této příležitosti slavilo a zároveň se vzpomínalo na oběti tohoto krvavého válečného střetnutí, se zdá jistě téměř každému nepochopitelná. Proč právě v Krku a jakou to má souvislost?
 Krk, benátský lev na kašně na náměstí |
K jejímu vysvětlení je potřeba malá exkurze do dosti vzdálené minulosti, do druhé poloviny 16. století. V té době se turecká říše nacházela na vrcholu moci a její armáda na souši i na moři se pokládala za neporazitelnou. Na bojovou morálku všech křesťanských vojsk měl tento mýtus neporazitelnosti velmi negativní dopad. Kromě velké části jižní Evropy byli Turci pány nad většinou Středozemního moře, nad jeho východní a střední částí. Vojenské protiturecké akce jednotlivých křesťanských států byly bezúspěšné a naději mohla mít pouze protiturecká koalice. Iniciátorem takového spojenectví, tzv. Svaté ligy, byl tehdejší papež Pius V. Jejími členy byla Benátská republika, španělské království, řád maltézských rytířů a samozřejmě papežský stát; k nim se přidružili i některé malé státy této oblasti jako Janovská republika a Savojské vévodství.
 Krk, nábřeží |
K rozhodujícímu střetnutí došlo v Korintskému zálivu, který Benátčané podle města Lepanta (řecky Naupaktos či Nafpaktos) nazývali Lepantský (Golfo di Lepanto). Co do počtu plavidel, mužstva i bojové výzbroje bylo to v historii druhé největší střetnutí na moři po bitvě u Actia v roce 31 př. n. l., v níž Octavianus porazil flotilu Antonia a Kleopatry.
Svatá liga disponovala 200 válečnými plavidly, z nichž větší část tvořily galéry. Největší počet lodí poskytla Benátská republika. Španělé zase přispěli zase největším počtem skvěle vycvičených vojáků. Nejvyšším velitelem celé křesťanské flotily byl mladší bratr španělského krále Filipa II., Juan d´Austria. Oproti turecké početní přesile byla lépe a moderněji vyzbrojena (děla, munice, palné zbraně apod.).
 Krk, katedrála |
Za zmínku stojí, že jediným křesťanským státem v této části Středomoří, který odmítl účast ve Svaté lize, byla Republika Ragusa, dnes známá výhradně jako Dubrovnická republika (název Ragusa byl jejím oficiálním po celou dobu jejího trvání, tj. Až do začátku 19. století). Svoje odmítnutí zdůvodňovala svou historickou neutralitou, ale ve skutečnosti šlo o obavy o své velké obchodní výhody, které jí Turci ve své říši poskytovali. Ragusa měla výhradní právo obchodu po celém Turecku, kde měla rozsáhlou síť obchodních stanic pro dovoz a vývoz nejrůznějšího zboží. Pokud by se tedy Ragusa jakéhokoli vojenského paktu namířeného proti Turecku zúčastnila, musela by počítat s tím, že by Turci zrušili toto její prakticky monopolní postavení, které jí přinášelo obrovské zisky.
Benátskou flotilu tvořily mj. i plavidla a posádky z významných chorvatských, černohorských i slovinských měst na Jadranu. Ta byla již po staletí v područí Benátek. Z tohoto podřízeného stavu vyplývaly mnohé jejich povinnosti v dobách míru i války. Tak jednou z povinností při přípravě námořního střetnutí Svaté ligy s Turky bylo postavit a vyzbrojit po jedné galéře s posádkou 750 mužů a vlastním velitelem. A právě tady je začátek dnešní tradice oslav výročí Lepanta v městě Krku, neboť právě Krk patřil mezi těch několik jadranských měst s touto povinností. Dalšími byly města Cres, Ráb, Zadar, Šibenik, Trogir, Kotor (Černá Hora) a Koper (Slovinsko). Galéra z Krku z nich byla největší. Loď ze Zadaru do boje u Lepanta nezasáhla, protože padla ještě před bitvou do tureckých rukou.
 Krk, katedrála |
Turecká strana disponovala 180 galérami a asi 200 dalšími plavidly, 90 000 muži, z toho asi 34 000 vojáky. Vybavení lodí i vojáků nedosahovalo úrovně na straně Svaté ligy. Nejvyšším velitelem byl Ali Paša. Jeho pomocnými veliteli byli osvědčení turečtí admirálové, z nichž však pouze jediný byl původem Turek. Další byli Řek (Hajrudin Barbarossa), Ital (Uluc Ali) a Chorvat (Piale Paša).
O intenzitě bojů ve vlastní bitvě svědčí mj. i skutečnost, že přestože trvala pouhých devět hodin, padlo v ní téměř 40 000 mužů (dohromady na obou stranách) a bylo zničeno 92 plavidel. Na těchto obrovských ztrátách se vysoko podílela turecká strana - padlých Turků bylo čtyřikrát víc než bojovníků Svaté ligy, zničených tureckých plavidel bylo dokonce téměř sedmkrát víc. Mezi 12 loděmi, které Liga v bitvě ztratila, byla i galéra z Krku, která byla nasazena v útočném seskupení na levém křídle.
V průběhu samotné bitvy došlo k několika významným momentům, které spolu se slabší výstrojí tureckých lodí i výzbrojí vojáků přispěly k turecké prohře. Byl to jednak klamavý manévr části křesťanského loďstva, předstírající útěk z bojiště a po němž následovalo pronásledování tureckým plavdly, což narušilo plánovanou tureckou strategii. Druhým důležitým okamžikem bylo vniknutí vojáků Ligy na tureckou velitelskou loď a zabití nejvyššího velitele Ali Paši. To otřáslo bojovou morálkou tureckých vojáků, kteří v panice obraceli svá plavidla na útěk (útěkem se zachránilo 80 tureckých lodí). Ostatně turecká obrana stejně již v té době slábla, protože jí docházela munice.
 Krk, věž Kamplin z 12. století |
Vítězství Svaté ligy přineslo osvobození 12 000 veslařů – otroků na tureckých lodích. Byli to většinou křesťané, zajatí na různých bojištích Turky. Byli přikováni ke svým veslům a bez vítězství křesťanů by neměli naději na osvobození. Snad stojí ještě za připomenutí, že lepantská bitva byla největší, ale též poslední bitvou plavidel na vesla.
Podle vojenských historiků bylo vlekou chybou velitelů Svaté ligy, že ihned nepronásledovali a nezlikvidovali turecké prchající lodě. A právě díky tomu Turci přes obrovské ztráty v krátké době disponovali opět mohutnou a dokonce modernější flotilou.
Hlavních cílů bitvy však Svatá liga dosáhla. Turkům se již nikdy nepodařilo obnovit svou převahu a moc ve Středomoří a v očích křesťanských bojovníků ztratilo turecké vojsko svou pověst neporazitelnosti. Ukázalo se, že i turečtí vojáci mají své slabiny a je možné nad nimi zvítězit, což ovlivnilo bojeschopnost evropských vojáků v dalších bojích s Turky.
 Krk, uličky starého města |
Jak jsme již na začátku uvedli, bojovala v rámci armády Svaté ligy i galéra z Krku a její posádku tvořili obyvatelé Krku a jeho okolí. Nazývala se Cristo Ressussitato (Zmrtvýchvstalý Kristus) a byla to galéra trirema, tj. měla vesla ve třech řadách. Bojovala v prvním sledu útoku a byla v těžkých bojích prvních hodin potopena. Je tedy oslava lepantského vítězství v Krku i připomínkou vzdálených předků, kteří u Lepanta ztratili své životy, a vzpomínkou na ně.
Součástí letošních oslav byla výstava "Mořeplavba v boce Kotorské v době benátské správy v letech 1420 až 1797" se zvláštním důrazem na druhou poloviny 16. století, tj. na bitvu u Lepanta. Návštěvníci si mohli prohlédnout maketu galéry Sveti Tripun, kterou do bitvy v rámci benátského kontingentu vyslalo město Kotor. Výstava, která znamenala velké obohacení programu slavností, obsahovala mnoho dalších exponátů, především staré námořní mapy, součásti výstroje tehdejších válečných lodí, vybavení námořníků, výzbroj vojáků atd. Nad výstavou měla patronát ministerstva kultury Chorvatské republiky a Černé Hory.
S velkým zájmem návštěvníků oslav se setkala i prezentace knihy "Rodina Čikutů" (Obitelj Čikuta), věnovaná tomuto rodu se slavnou námořní tradicí. Právě Ljudevit Čikuta byl velitelem krcké galéry a jeho náhrobek se nachází v místní katedrále.
Zdroj informací:
- Město Krk (Grad Krk): www.grad-krk.hr
- Turistické sdružení Primorsko-goranské župy (Turistička zajednica Primorsko-goranske županije): www.kvarner.hr
- Morsko prase - Web časopis o moru i morskim temama: www.morsko-prase.hr
