 Sinjská alka, "alkar" zasahuje "alku" |
Dne 8. srpna, u příležitosti třístého výročí Sinjské alky (Sinjska alka), tradičního rytířského závodu na koních ve městě Sinj, bylo otevřeno Muzeum Sinsjké alky (Muzej Sinjske alke), o něž usilovaly generace účastníků, organizátorů a příznivců alky. O tom, že je to opravdu mimořádná událost, svědčí přítomnost chorvatského předsedy vlády, Zorana Milanoviće, který slavnostní pásku přestřihl, sedmi ministrů, poradce prezidentky a mnoha dalších regionálních a místních představitelů.
Závod v Sinji se koná od roku 1715 na počest vítězství sinjské posádky na mnohonásobnou tureckou přesilou. Je poslední dochovaný pozůstatek rytířských turnajů, které se až do 19. století pravidelně konaly na řadě míst chorvatského pobřeží. Pořádá již po 300 let každoročně v první srpnovou neděli. Je spojena s četnými barvitými rituály, které jsou po staletí neměnné, s tradičními nádhernými kroji alkarů – účastníků závodu a alkarských hodnostářů, historickými zbraněmi a slavnostně osedlanými koňmi. Závod probíhá přímo na hlavní třídě Sinje, která je pro tuto příležitost pokryta pískem a mění se na "alkarské závodiště" (alkarsko trkalište). Přihlížejí mu tisíce návštěvníků. Alka patří k nejpozoruhodnějším, nejnavštěvovanějším a nejoblíbenějším chorvatským lidovým akcím. V roce 1979 byla prohlášena národní kulturní památkou. Její historickou a kulturní hodnotu potvrdila i světová organizace UNESCO zápisem do seznamu světového nehmotného kulturního dědictví v roce 2010. Podrobnější informace najdete v tematickém článku: Sinjská alka, součást světového nehmotného dědictví lidstva.
 Sinjská alka, alkarský průvod |
Tradici závodu udržoval po staletí Alkarský rytířský spolek (Viteško alkarsko društvo), který současně pečoval o alkarské kroje, celé vybavení, včetně zbraní, o kroniku alky a její pokračování. Neměl však svoje prostory, takže musel využívat pro své fondy prostory Muzea Cetinské krajiny. První iniciativa Alkarského rytířského spolku vybudovat v Sinji reprezentativní sídlo alkarů se datuje do dvacátých let minulého století, kdy tuto snahu zaštítil i velký chorvatský umělec – sochař Ivan Meštrović. Ten svůj zájem o alku a sympatie pro alkary vyjádřil mimo jiné i vytvořením sochy "Alkar" zdobící nyní sinjský veřejný prostor. Hledala se tehdy nejvhodnější lokalita pro Palác alkarů (Alkarski dvori), ale nakonec tato iniciativa nedošla svého naplnění. Znovu se situace opakovala v osmdesátých letech, kdy alkaři získali vlastní, byť nikoli plně vyhovující budovu. Až koncem devadesátých let byl definitivně vybrán komplex bývalých kasáren s konírnami zvaný Kvartiri, který pochází z 18. století. Začátkem tohoto tisíciletí bylo vypsáno výběrové řízení na ideový projekt přestavby kasáren na tzv. Palác alkarů (Alkarski dvori) a vytvoření Muzea Sinjské alky (Muzej Sinjske alke), které bude sídlit v prostorách paláce. Z navrhovaných řešení byl vybrán projekt architekta Ante Kuzmaniće ze splitské stavební fakulty. V roce 2007 byl položen základní kámen celého komplexu.
Investorem Alkarského paláce je Alkarský rytířský spolek. Na finančním zajištění přestavby a rekonstrukce se podílela chorvatská vláda prostřednictvím ministerstva kultury, Splitsko-dalmatská župa, město Sinj a Rytířský alkarský spolek. Celkem bylo investováno 65 milionů kun, z toho 23 milionů kun připadá na alkarský spolek. Z většiny se na této částce podílely dary přátel a příznivců alky, ale chybějící prostředky musel spolek vyřešit prodejem části zlata a stříbra z tzv. alkarského pokladu (alkarsko blago).
 Sinjská alka, "alkarski momak" |
Alkarský palác je čtvercového půdorysu se čtyřmi křídly kolem vnitřního nádvoří. Nová budova poskytuje dostatek místa jak Rytířskému alkarskému sdružení, tak i novému Muzeu Sinjské alky, včetně depozitářů, dílen a administrativních prostor.
Autory muzeální koncepce jsou architekti Joško Belamarić a Ante Milošević, výtvarná stránka je dílem designérky Nikoliny Jelavić Mitrović. Unikátní moderní expozice na ploše 1 700 m2 je obohacena o interaktivní podívanou, trojrozměrné a zvukové efekty. Jen do muzea bylo investováno 25 milionů kun.
Na úvod čeká návštěvníky v promítacím sále patnáctiminutový film o historii Sinjské alky, který vznikl na základě dokumentárního hraného filmu HRT "Alka".
Největším magnetem muzea je alkarský průvod v životní velikosti s dvaceti postavami: alkarů na koních a dalších účastníků v plné nádheře oděvů, zbraní a dalšího vybavení. Průvod od návštěvníků oddělují průhledné projekční skleněné desky, na něž se při dotyku promítají záběry zachycující průvod městem a závodištěm. Projekce působí dojmem skutečnosti – iluzi dotváří i zvuková kulisa.
V další místnosti se návštěvník seznámí s veškerým alkarským vybavením - s uniformami, zbraněmi, ozdobami a vybavením. Exponáty doprovází archivní fotografie, na nichž jsou zachyceny. Před vitrínou se zbraněmi je instalován tablet, který umožňuje získat více informací o každé zbrani, zvětšit si ji a případně i otočit. V dalších vitrínách jsou vystaveny dokumenty z historie alky: statut, pravidla, jimiž lze listovat, inventární kniha a další. Dále je představeno 25 osobností, které zaujaly významné místo v historii alky. Na samostatném pultu s dvěma obrazovkami se zobrazuje animovaná bitva o sinjskou pevnost z roku 1715. Zobrazení je interaktivní, což znamená, že návštěvník může ovlivňovat pohyb účastníků a vývoj bitvy, a to jak na křesťanské, tak turecké straně.
V patře jsou vystaveny historicky cenné exponáty - součásti alkarského pokladu. Mezi nimi jsou např. původní alkarské uniformy (dnes se používají jejich repliky), pistole, součástí vybavení, prapor z roku 1887 a další předměty.
Sinjská alka vybudováním Paláce alkarů a Muzea alky ještě zřejmě získá na další popularitě, která je již dnes mimořádně vysoká. Navíc se velké oblibě těší Sinj jako poutní místo. Cílem poutníků je proslulý obraz "Matky Boží Sinjské" (Gospa Sinjska) ve františkánském kostele.
Fotografie Alkarského paláce a Muzea alky najdete na stránkách:
- Rytířského alkarského spolku: www.alka.hr
- deníku Večernji list: www.vecernji.hr
Zdroj informací:
- Ministarstvo kulture: www.min-kulture.hr
- Slobodna Dalmacija: www.slobodanadalmacija.hr
