Sinjská alka, součást světového nehmotného dědictví lidstva

Publikováno: 06.11.2012

Sinjská alka

Ten, kdo zavítá první srpnovou neděli do nevelkého města Sinje v kopcovité Cetinjské krajině (34 km severovýchodně od Splitu), bude překvapen mnohatisícovými davy návštěvníků, kteří zaplavují celé město, a ruchem a shonem, které ten den Sinj ovládají. Právě se tu totiž slaví výročí slavné události z historie města, a to z roku 1715, kdy s hrstce sinjských bojovníků (údajně jich byla 700) podařilo odrazit útok nesrovnatelně početnějšího tureckého vojska (podle tradice čítalo turecké vojsko 60 tisíc mužů). Turci tehdy pod vedením paši Mehmeda Čeliće chtěli proniknou do severní Dalmácie a přilehlého vnitrozemí. V cestě jim stála sinjská pevnost Kamičac, kterou usilovali zničit. Obránci však město a pevnost ubránili a Turci musili s obrovskými ztrátami odtáhnout. Podle místní legendy je zázračně zachránila Matka Boží (Gospa Sinjska), kterou tehdy Sinjští prosili o pomoc. Matka Boží, konkrétně její uctívaný obraz, je dodnes předmětem úcty lidu v celém okolí.

Sinjská alka, "alkar" zasahuje "alku"

To, proč se v Sinji ve výroční den oné památky bitvy shromažďují ty ohromné davy lidí, je každoroční pořádání historické rytířské hry, soutěže Sinjská alka (Sinjska alka). Je to jedinečná strhující podívaná na závod jedenácti až sedmnácti mužů, kteří na koních v plném trysku usilují třikrát po sobě o to zasáhnout špičkou dlouhého a těžkého kopí třinácticentimetrový kovový kroužek – alku, zavěšený na provaze nad závodištěm. Je to velmi působivé představení, které nenechá žádného diváka chladným. Barvité historické kroje, urostlí muži, ušlechtilí koně, vypjatá atmosféra soutěže, která je vyvrcholením celoročního úsilovného tréninku závodníků a jejich koní, jejich úsilí o získání společenské prestiže vytouženým vítězstvím v soutěži, opakování spektakulárních rituálů – to vše je Sinjská alka.

Podobné historické hry – rytířské soutěže byly v minulosti běžné v mnoha místech na Jadranu i na celém západním a středním Středomoří, ale dochovalo se jich jen velmi málo. Na chorvatském přímoří Jadranu se podobné rytířské hry konají kromě Sinje již jen na jediném místě, a to v městečku Barban na Istrijském poloostrově. Tam jsou prezentovány pod názvem "Trka na prstenac" (Závod na prsten), ale celé provedené je méně honosné a působivé. Ani v dalších středomořských zemích se mnoho pozůstatků těchto her nedochovalo.

Sinjská alka, "alkarski momak"

Sinjská alka se koná přímo v samém středu města, na jeho hlavní ulici, která je přizpůsobena požadavkům závodu. Je pokryta silnou vrstvou písku a podél dráhy jsou postaveny tribuny, takže diváci mohou závod sledovat z bezprostřední blízkosti. Získat vstupenku na hlavní tribuny je však velmi obtížné. Bývají vyprodány již mnoho týdnů před konáním her, a to i přesto, že bývají poměrně hodně drahé. Čtyři tisíce míst v hledišti zdaleka nestačí velkému zájmu.

Sinjská alka, "alkari" v průvodu

Vlastního závodu se mohou zúčastnit jen členové Rytířského alkarského sdružení v Sinji. Alkary (alkari) se nazývají jak účastníci závodů (alkari kopljanici), tak i ti, kteří se závodu někdy v minulosti zúčastnili. Mají kroje odpovídající oděvům místní šlechty v 18. století. Bohatá je i výbava jejich koní. Závodníci, jak již bylo řečeno, projíždějí dráhou, která je dlouhá 160 metrů, a v plné rychlosti (musí být minimálně 45 km/h) se snaží se zasáhnou kroužek – alku zavěšenou na provaze nad závodní dráhou ve výšce 3,20 metru. Alka je kruhový terč o průměru 13,3 cm , rozdělený na tři pole a středový kroužek o průměru 3,5 cm. Podle toho, kterou část alky jezdec zasáhl, získává stanovený počet bodů. Nejvíce bodů se uděluje za zásah do středního kroužku (u sridu). Tento výkon se navíc ohlašuje dělovým výstřelem z pevnosti nad městem a fanfárami. Alkaři získávají ve svých třech jízdách body, které se jim sčítají. Závodník s největším počtem dosažených bodů se stává vítězem alky, kterému se tu říká "slavodobitnik".

Celou alku od samého zahájení až po vyhlášení vítěze doprovázejí velmi zajímavé a působivé rituály, ceremoniály a obyčeje, které se velmi přísně dodržují. Alkarský rytířský spolek (Viteško alkarsko društvo) dbá o to, aby byl historický scénář přesně dodržen. Závod zahajuje pestrý úvodní průvod, při němž se uplatňuje velmi složitá hierarchie alkarského sdružení. Velká pozornost je věnována historickým krojům všech účastníků alky – závodníků, jejich doprovodu, funkcionářů, hudebníků (bubeníků a trubačů) a též vybavení koní. Původ tradičních krojů se odvozuje od krojů původních obránců Sinje.

Sinjská alka, alkarský kůň

Pěší průvod od sídla alkarského sdružení (Alkarski dvori) vede alkarský velitel (harambaša, též arambaša) doprovázený družinou vybraných pomocníků alkarů - "alkarských chlapců" (alkarski momak), kteří jsou oblečeni v tradičním národním kroji Cetinjské krajiny. Následuje štítonoš (štitonoša) s trofejním tureckým štítem a kůň bez jezdce zvaný edek, jehož vedou dva pomocníci. Edek má na sobě postroj a sedlo, které podle legendy patřily zajatému tureckému veliteli. Pak jedou na koních účastníci závodu tzv. alkari kopljanici, v jejichž čele jede praporečník (barjaktar) a alkarský vojvoda (alkarski vojvoda). Ten je vlastně ředitelem celé alky, má na starosti veškeré přípravy, vybírá jednotlivé alkary pro závod a vyhlašuje vítěze. Průvod uzavírá velitel čety alkarů kopljaniků (alkarski alajčauš), který je současně zástupcem alkarského vojvody.

Vítěz alky, tedy slavodobitnik je prohlášen hrdinou zdejší Cetinjské krajiny. Získává zlatý prsten s chorvatským erbem, finanční odměnu a další dary. Vítězové Sinjské alky se evidují od roku 1818.

Sinj, socha "Alkar", Stipe Sekirica,
1965, Alkarské závodiště

Před samotnou alkou se konají dva zkušební závody, ovšem v běžném oblečení, nikoli v krojích. I o ně je obrovský zájem návštěvníků. Vždy v pátek probíhá "Bara" a v sobotu "Čoja". Také jejich vítězové dostávají peněžní odměnu a bronzovou resp. stříbrnou alku.

Alkaři trénují po celý rok - mají k tomu velmi dobré podmínky, protože na okraji Sinje je velký hřebčinec, který částečně patří alkarskému sdružení, a dostihová dráha (Hipodrom). Během roku se tu koná řada dostihů.

V listopadu 2010 byla Sinjská alka zapsána na seznam světového nemateriálního dědictví organizace UNESCO. Podrobnější informace najdete v tematickém článku: Chorvatské památky nehmotného kulturního dědictví UNESCO).

V dávné minulosti se alka konala i víckrát ročně a v jiných termínech než nyní. Teprve od roku 1849 se závod běží jednou ročně, v současném termínu. Přelomovým byl pro alku rok 1818, kdy se alky prvně zúčastnila korunovaná hlava, a to rakouský císař František I. Ten tehdy odměnil vítěze velmi cenným prstenem a zajistil, že císařský rakouský dvůr poskytoval od té doby každoročně 100 zlatých na podporu této akce, což pak v průběhu doby umožnilo tuto nádhernou, ale finančně velmi náročnou podívanou vůbec organizovat.

Sinj, obraz Matky Boží Sinjské

V minulém století se stávalo, že tato historická akce bývala vládnoucí mocí politicky využívána – za královské i komunistické Jugoslávie.

Krátce po alce se v Sinji vždy 15. srpna koná na svátek Nanebevzetí Panny Marie velká pouť k Matce Boží Sinjské, k jejímuž obrazu pocházejícímu údajně ze začátku 15. století se modlili o pomoc v roce 1715 obyvatelé Turky obleženého města a bojovníci, kteří je hájili. Uctívaný obraz Divotvorné Matky Boží (Sinjska Gospa) v rámu zdobeném cennými votivními šperky je umístěn v místním františkánském kostele. Obraz je vždy nesen v čele každoročního procesí.

Zdroj informací: