Začátkem třetího tisíciletí se v Japonsku konala mezinárodní prestižní výstava JAPAN FLORA 2000. Zúčastnili se jí přední vystavovatelé z celého světa, skvělou expozici měli již tradičně sami Japonci, nechyběly ani národní či státní expozice. Vystavovalo se na úctyhodné ploše 95 hektarů.
Mezi účastníky byla i Republika Chorvatsko, která představila symbolicky pojatou kombinaci vinohradů v dalmátském Primoštenu a vysokohorské krasové botanické zahrádky v pohoří Velebit, která byla doplněna částí typického středodalmatského pobřeží, tvořeného drobnými bílými oblázky (tomuto typu pobřeží s nejkrásnějšími jadranskými plážemi říkají Chorvati žalo).
Za tuto expozici získalo Chorvatsko zlatou medaili a zvláštní ocenění Excellent Prize za zvlášť vynikající ztvárnění. Kromě Chorvatska se tohoto ocenění dostalo ještě třem expozicím japonských zahrad. Tento světový úspěch byl pro Chorvatsko posledním z podnětů, aby požádalo organizaci UNESCO v obvyklé proceduře o zápis tzv. primoštenských vinohradů do seznamu světových památek, evidovaných v kategorii "chráněná kulturní krajina".
 Primoštenské vinohrady |
Co to vlastně jsou ty primoštenské vinohrady? Jak je vidět na připojeném snímku, jsou to malé skupinky keřů vinné révy uprostřed krasové pustiny. Tyto skupinky keřů jsou obklopeny a chráněny malými ohrádkami z lomového kamene vysbíraného generacemi na místech, na něž pak byla přinesena úrodná zemina, půda červenice, umožňující život zasazené vinné révě. Kamenné zídky byla sestavovány do pravidelných malých čtverců, jeden vedle druhého, takže tvoří vcelku obrovskou šachovnici s vinnými keři uprostřed jednotlivých políček.
Tyto zídky, lidově se jim říká gromače, by na délku vydaly mnoho kilometrů a jejich kamení představuje tisíce tun. I když tradice pěstování vinné révy je tu velmi stará a sahá až k Římanům, tradice těchto zídek navršených nasucho začíná podle historiků až koncem 18.stol. Materiál na suché zídky pocházel jednak z místa samého, kde mělo vzniknout políčko, ale protože ho bylo zapotřebí mnoho, musel se v nůších nebo bednách přinášet i dost zdaleka. Stejně tak se sem musela lopotně dopravit drahocenná úrodná červenice, do níž se pak s velkou péčí sázely jednotlivé sazenice vinné révy.
 Primoštenské vinohrady u zátoky Kremnik |
Jen ten, kdo viděl tyto nedohledné čtverce zídek a vzdálenost, na kterou museli lidé nosit kamení a půdu, dovede si představit, kolik dřiny a potu to stálo, kolik nezdolné vůle bylo zapotřebí, měl-li v těchto podmínkách vzniknout vinohrad, třeba jen zcela maličký.
A je pravda, že skvělá chuť zdejšího autochtonního vína, primoštenského temněčerveného babiće, dovedla zřejmě vynahradit to obrovské úsilí na jeho získání.
Primoštenské vinohrady, tento symbol houževnatosti a nezdolnosti člověka a oslava díla jeho rukou, byly již po zásluze oceněny a představeny světové veřejnosti tím, že jejich velkoplošné fotografie zdobí vestibul budovy Spojených národů.
Dnes je tedy naděje, že se primoštenské vinohrady dočkají nejvyššího ocenění - zápisu do listiny UNESCO.
A kde může turista tuto zvláštnost vidět? U městečka Primoštenu v Dalmácii, 30 km jihovýchodně od Šibeniku, a to u zátoky Kremik (jižně od Primoštenu).
Související články
Jadranské vinohrady a suché zídky očima fotografa Iva Pervana |
