Víte, co jsou to bunje, kažuny, poljarice, komardy, hramce, trimy? Je to v podstatě jedno a totéž, jenom v různých částech jadranského přímoří a k němu přiléhajícímu vnitrozemí se jim říká některým z těchto nebo i dalších názvů. Souhrnný název pro ně je "přístřeší zděná nasucho", chorvatsky "suchozidna skloništa". Jsou to malé domečky kruhového půdorysu z lomového kamene, zastřešené rovněž lomovými kameny, které se již po tisíciletí stavějí v některých jihoevropských zemích, mj. ve většině oblastí vychodojadranského přímoří - na pastvinách, polích, ve vinicích, v olivových hájích, případně i ve vesnicích a osadách. Jsou vždy stavěny nasucho, bez jakéhokoli pojidla.
 Patrová bunje na ostrově Brač |
Jsou pratvarem středomořské stavby. Jsou skutečně prastaré, podle některých vědců mají svůj původ v krétsko-mykénském tholosu. Předpokládá se, že právě tak vypadala obydlí, která si člověk stavěl, když opustil v prehistorické době svá jeskynní obydlí. Vzhledem k tomu, že k jejich stavbě lidé potřebovali jen neopracovaný lomový kámen, kterého byl v jižním Středomoří dostatek přímo na místě vzniku staveb, bylo jejich budování jednoduché. A není proto divu, že tyty stavby kruhového půdorysu, zaklenuté jednoduchou nepravou kupolí, se vyskytují v mnoha středomořských zemích, ale i v Anglii, Irsku, ve Skandinávii, na Východě pak v Anatolii. V Řecku je možné se s nimi setkat pod názvem tholos, na Sardinii pod názvem nuragh. V jižní Itálii mají název trulli a lze je najít např. v Apulii; liší se však od ostatních staveb tohoto typu: mají okna a dveře, jsou určeny a plně přizpůsobeny k bydlení, proto jsou i větší; jejich kamenné zdi jsou nabíleny. Proslula jimi především obec Alberobello. Výjimkou nejsou tyto stavby ani ve Španělsku, na Baleárách, ve Francii a jinde.
K bydlení se tyto přístřešky prakticky již dávno nepoužívají. Ale přesto se k nim uchylovalo místní obyvatelstvo v případě nouze i v dobách poměrně nedávných. Např. za druhé světové války sloužily na Brači jeho obyvatelům jako dočasná obydlí.
 Trim na ostrově Hvar |
Ostatně tento stavební typ kruhového půdorysu byl v tomto prostoru oblíbený např. i při budování kultovních staveb. Právě v jadranské oblasti můžeme najít i době předrománské i raně románské četné kaple a kostelíky s kruhových půdorysem, samozřejmě již zděných klasickým způsobem. Patří mezi ně např. kostelíky sv. Donáta Sveti Donat, též Dunat, aktualita: Obnova unikátní památky na ostrově Krku) a sv. Chrisogona (Sveti Krševan) na Krku, Sv. Mikuláše (Sveti Nikola) u Ninu, sv. Trojice (Sveto Trojstvo) ve Splitu i nádherná monumentální rotunda sv. Donáta v Zadaru.
 Pohled dovnitř trimu na Hvaru |
Dokonce i v nové době vyrostla v tomto kraji stavba, která má s lidovými stavbami tohoto typu vnitřně mnoho společného, byť je zděná: je to mauzoleum rodiny Meštrovićů v Otavicích v šibenickém Záhoří kterou vytvořil velký chorvatský umělec 20. století, Ivan Meštrović, pocházející svými kořeny z tohoto kraje (viz tematický článek: Za Mauzoleem Ivana Meštroviće u Drniše).
Tyto kamenné přístřešky slouží nyní jako ochrana před nepohodou přímo v přírodě, tedy na pastvinách, vinicích, v olivových hájích či polích. Používají se též na úschovu pracovního nářadí či k jiným hospodářským účelům Ale velmi je vítají i turisté, zastihne-li je v jejich blízkosti nenadálá změna počasí a nemají se na výletě kam schovat.
Lze je najít na chorvatském pobřeží Jadranu téměř všude od Istrie po Hvar, ale intenzita jejich výskytu se značně liší. Oblastmi, kde jich je nejvíc jsou Istrie a ostrov Brač, ale hodně jich je i na ostrově Hvaru a v šibenickém Záhoří. Někteří odborníci uvádějí, že je jich jen v Istrii na tři tisíce; na Brači prý také několik tisíc.
V jednotlivých jadranských oblastech mají tyto přístřešky vlastní název. Tak v Istrii se mu říká kažun, na ostrově Krku komarda nebo hramac, od Šibeniku po ostrov Brač bunja, na ostrově Hvar mají název trim.
Právě na Brači se staly bunje jeho typickým neodmyslitelným znakem. Spolu s malými kamennými předrománskými a románskými kostelíky roztroušenými po ostrovních kopcích symbolizují prastaré kamenné dědictví po předcích. Kámen v minulosti i dnes představuje významné odvětví obživy obyvatelstva.
 Bunje na Hvaru, která má své dny již spočítány |
Nejpěknější a největší bunje lze vidět např. u Škripu na ostrově Brači. Tamější bunja je vysoká 4 metry a šorků 3,5 metru. Dále rovněž na Brači na lokalitě Brišća mezi letoviskem Supetar a vnitrozemskou obcí Donji Humac je ještě širší, než ta u Škripu. Další velká ukázka je k vidění mezi vesnicí Ložišća a lokalitou Stomorica. I Istrii můžeme vidě pěkné kažuny v okolí Vodnjanu, Fažany, Rovinje a Kanfanaru.
Většina bunjí a kažunů atd., které se v jadranském přímoří dochovaly, pochází z druhé poloviny 19. století a začátku 20. století, tj. z doby, kdy fyloxéra zničila francouzské a italské vinohrady a nebývalou měrou vzrostla v celé Evropě poptávka po víně z oblasti Jadranu. V té době se urychleně zakládaly nové vinohrady a současně se budovaly bunje, kažuny atd. jako místa úkrytu před nepohodou nebo malá skladiště polního nářadí. Od té doby, co fyloxéra zničila i jadranské vinohrady, přestalo i budování nových kamenných přístřešků. V jadranském přímoří se však i dnes najdou i mnohem starší exempláře.
