| Dubrovnická riviéra je úsek pobřeží od městečka Slana do Dubrovníka. Je to část jihodalmatského pobřeží, která po staletí patřila k Dubrovnické republice a do značné míry nese pečeť jejího historického,vývoje. Jedná se většinou o osady, které sloužily dubrovnické šlechtě jako místa odpočinku, rekreace, ale i reprezentace (letní sídla, letohrádky). I jejich přírodní ráz odpovídal záměrům a estetickému cítění dubrovnických patriciů (Slano, Trsteno, Orašac, Zaton). Mezi nimi vyniká letní sídlo Gučetićů v osadě Trsteno, které je obklopeno nádhernou botanickou zahradou - arboretem Park a arboretum v Trstenu). Je to nejstarší plánovitě založený renesanční park v Chorvatsku, vybudový v letech 1494 až 1502.
Klimaticky bylo a je zdejší přímoří velmi příznivé – průměrná letní teplota je 26°C, roční délka slunečního svitu dosahuje 2629 slunečních hodin. Před silnějšími větry je pobřeží chráněno vysokými kopci. Původní ekonomické zaměření na zemědělství (ovoce, vinná réva, olivy) a rybolov částečně pozměnil cestovní ruch. Jeho nevelká, velmi příjemná letoviska patří díky dochovanému přírodnímu rámci mezi ty jadranské destinace, které si zachovaly nedotčené kouzlo původních přímořských míst. Ve druhé polovině 20. století tu došlo k výstavbě jen omezeného počtu rekreačních zařízení. Jižní část Dubrovnického přímoří, tedy místa v bezprostřední blízkosti Dubrovníku, zůstala vyhrazena pro večerní posezení v podnicích s bohatou gastronomickou nabídkou a krátkodobý odpočinek Dubrovničanů (Veliki Zaton. Mali Zaton, Štikovica, Rijeka Dubrovačka). Silniční spojení s Dubrovníkem zkrátil nový most přes ústí Rijeky Dubrovačky z roku 2002. Do jeho vybudování bylo třeba objíždět celý tok řeky. Celá oblast zdejšího přímoří utrpěla během válečných událostí v první polovině 90. let minulého století velmi těžké škody. Byla zničena četná zařízení cestovního ruchu, k jejichž obnově došlo většinou až v prvním desetiletí tohoto století. |
