Půvabné a oblíbené mořské letovisko Baška na ostrově Krku oslaví v tomto roce sté výročí založení turistiky. Před sto lety zde vznikl Okrašlovací spolek. I když to ještě nebyl ten pravý počin pro vznik mořských lázní, byl to nutný začátek. V roce 1908 vzniklo Kupalištno društvo, tedy Lázeňská společnost, která již měla za cíl vybudování a rozvoj lázní. A v roce 1909 přijíždí do Bašky Češi. První byla skupina asi pěti lidí kolem paní Marie Hausové, vdovy po smíchovském úředníkovi, která přijela do Bašky již někdy v červnu. 16. srpna přijíždí do Bašky ředitel tiskáren Politika Emil Geistlich s dcerou Aničkou (12 let) a přítelem Antonínen Westerlövem. Geistlich se brzy seznámil s místními podnikateli a slovo dalo slovo. Geistlich slíbil, že bude propagovat lázně v Čechách a bude prodávat akcie Kupalištnoga društva. Váže se k tomu tato historka. Geistlich se při procházce setkal s místními hoteliéry Tudorem a Matejčićem a povídá jim. "Máte nádhernou pláž, snad nejhezčí na Jadranu a žádné hosty. Co s tím chcete dělat?" A temperamentní Tudor odpověděl "Ništa. My tady nechceme ani Němce, ani Maďary ani Talijány. Chceme čistě slovanské lázně. Vy Češi byste to mohli zařídit!" Geistlich souhlasit a dostal k prodeji 200 podílů Lázeňského družstva z celkového počtu 500. Ty také v Praze prodal.
Jaká byla Baška v té době. Již v roce 1906 postavil Ante Tudor hotel Zvonimir na Narcích (ulice kralje Zvonimira). Ten dům tam stojí dodnes. V roce 1910 přibyly hotely Praga a Grandić. Kuchyně byla pouze chorvatská , tj. skopové, velmi zřídka ryba a žádné pivo. Nic pro Čechy. Proto se Geistlich rozhodl, že postaví v Bašce restaurační pavilon. Šlo tedy o žaludky hostí nikoliv, jak se v některých pramenech uvádí, o lázně pro zdraví jeho dcery. Anička byla zdravá a lázně nepotřebovala. Je to méně romantické, ale je to pravda. V roce 1910 byl také restaurační pavilon Zablaće postaven, v místech kde dodnes stojí pavilon bývalého hotelu Baška (pro ty kdo znají Bašku: je to ta nízká budova mezi hotelem Zvonimir a podlouhlou přízemní stavbou bývalého Geistlichova hotelu). Geistlich se ujal organizace lázní a v roce 1910 dovedl s sebou do Bašky i lázeňského lékaře. I ten musel být slovanského původu a byla to Češka MUDr. Zdeňka Čermáková. O ní píši v samostatném článku (Česká lékařka v Bašce). Tato čerstvá absolventka lékařské fakulty (promovala jako 10 žena v české historii v lednu 1909), odjela do Bašky jen na měsíc a zůstala tam s malou přestávkou v průběhu první světové války, kdy byla v Praze, celý život. V září 1910 byla Zdeňka Čermáková jmenována do funkce lékařky pro opčinu Baška (Baška, Jurandvor, Batomalj, Baščanska Draga a Stara Baška). V tomtéž roce Geistlich iniciuje založení společnosti s ručením omezeným s názvem Chorvatsko-české mořské lázně Baška, která až do roku 1935 byla hlavním motorem rozvoje lázní. Podíly ve společnosti vlastnili a na jejím řízení se po celou dobu podíleli Češi, i když po první světové válce a zejména po smrti Geistlicha v roce 1922 byl jejich vliv již méně výrazný.
V roce 1911 otvírá Emil Geistlich (stále je ředitel tiskáren Politika) hotel Baška. Byl to v té době největší hotel v Bašce, jeho lůžková kapacita byla třikrát vyšší než kapacita všech dosavadních hotelů v Bašce. Budova dosud stojí na pláži před dnešním hotelem Zvonimir. Dnes jsou v ní kavárny a butiky, zasloužila by si alespoň označení, že jde o první, skutečně lázeňský hotel v Bašce, postavený na zakázku Emila Geistlicha podle návrhů architekta Blechy stavitelem ing. Janouškem v roce 1911. Tento stavitel postavil v Bašce ještě jednu budovu, která stojí dodnes. Je to budova bývalých lázní (šaten) před hotelem Velebit.
Hotel Baška před I. sv. válkou Takto vypadal Gestlichův hotel
v období největší slávy. Budova stojí dodnes,
dnes jsou v ní kavárničky a butiky (škoda!).
Češi v Bašce před první světovou válkou byli výsadními hosty. Počet hostů jiných národností, pokud sem nějakým omylem zavítali se dá spočítat na prstech jedné ruky. Slovo Čeh znamenalo před první světovou válkou v Bašce totéž co lázeňský host.
Po první světové válce v roce 1921 obnovuje Geistlich provoz lázní i činnost Chorvatsko-česko mořských lázní Baška (ostrov byl předán Jugoslávii až na základě Rappalské smlouvy z roku 1920). Jeho záměry bohužel překazila smrt. Umírá v Bašce roce 1922 na zápal plic ve věku 52 let. Hotel dál, až do druhé světové války, vedla jeho žena Anna Geistlichová, která je naprosto neprávem opomíjena a je ve stínu svého muže. Skutečnost je taková, že to byla Anna Gesitlichová, kdo vedla podnik již od roku 1910 až do jeho faktického zániku v roce 1938 (i když de jure zanikl až znárodněním v roce 1948).
Geistlich je pohřben v Bašce na hřbitově u sv. Ivana a každý kdo Bašku navštívil si jeho hrobky nutně musel všimnout. Obelisk je viditelný i z městečka. Stavbu hrobky provedla firma bratří Mrázků z Prahy, bronzová plaketa od akademického sochaře Karla Babky. Geistlichova hrobka je tedy dalším památníkem české přítomnosti v Bašce.
Ještě o jednom českém artefaktu se musím zmínit. Je to pomník Emila Geistlicha na obale, při začátku dlouhé promenády, která nese jeho jméno. Tento pomníček má pohnutou historii, která jakoby symbolizuje měnící se vztah Baščanů k tomuto úseku vlastní historie. Pomník dala zřídit v roce 1928 Anna Geistlichová a stál původně na zahradě hotelového pavilonu. Bronzové poprsí zhotovil prof. Pekárek. Původní nápis na pomníku zněl "Co odepřel Ti život, dej Ti ráj". V roce 1948 byl pomník jako připomínka na cizího kapitalistu rozbit. Jen díky skupince několika mladých baščanů neskončila bronzová busta v tavící peci, ale pod hromadou harampádí v hotelovém pavilonu, kde vytrvala až do roku 1956. To už se zase na Emila Geistlicha vzpomínalo s úctou a tak při oslavách šedesátého výročí založení lázní v roce 1968 byla busta opět vztyčena na obale. Bohužel nápis Emil Geistlich, utemljitelj turisma u Baški (zakladatel turismu v Bašce), nic neříká o tom, kdo tento člověk byl, a tak mnozí Češi míjí pomník bez povšimnutí a mnozí Němci žijí v představě, že Geistlich byl Němec nebo Rakušan.
