 Zdeňka Čermáková, fotografie z roku 1932 (to jí bylo 48 let). Tato fotografie je i na jejím náhrobku v Bašce. |
Není mnoho lidí, kteří by se zapsali do paměti i srdcí obyvatel Bašky tak, jak se to podařilo MUDr. Zdeňce Čermákové, lékařce, která věnovala baščanům 42 let obětavé služby. Doktorica Zdenka, jak ji nazývali Chorvati, nebo slečna doktorica, jak ji nazývali Češi se stala legendou ještě za svého života. I dnes Vám pamětníci ochotně vypráví, že byla velmi obětavá, dobrá, nikdy nespala v posteli, ale vždy jen v lenošce a oblečená, aby mohla okamžitě jít tam, kde jí bylo potřeba. Dokázala prý v noci za bóry přejít přes Ham do Staré Bašky za dvě hodiny (zkuste to ve dne, za pěkného počasí). Byla prý jediným lékařem na Krku za první světové války a byla prý osobní lékařkou Charlotty Garigue Masarykové, manželky prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka. Málokdo se pozastaví nad tím, že by musela být současně na dvou místech. Takže od začátku.
Narodila se 20.února 1884 (na hřbitově v Bašce je chybné datum 22.2) v Novém Studenci (Ždírec nad Doubravou) v rodině sládka a nájemcem malého zámeckého pivovaru. Zdeňka byla první dítě, postupně jí přibyli další tři sourozenci. V roce 1891 se rodina přestěhovala na Královské Vinohrady. Zdeňka maturovala v roce 1903 na Dívčím soukromém gymnasiu spolku Minerva v a ihned nastoupila na českou lékařskou fakultu Karlovy University v Praze (tehdy Karlo-Ferdinandovy University). Zde promovala 16.ledna 1909, byla v pořadí 10 ženou, která získala toto vzdělání na české universitě.
Po promoci působila MUDr. Zdeňka Čermáková krátký čas v Luži - Košumberku, v léčebně pro tuberkulózní děti. V dubnu 1910 se seznámila, zcela náhodně s paní Annou Geistlichovou, která usilovně sháněla lékaře pro Bašku, kde se její muž se chystal založit mořské lázně (podrobněji: Češi a Baška).
Zdeňka Čermáková začala v Bašce ordinovat 6.května 1910 jako provizorni liječnik ve vile Šeršić na obale. Brzy se ale přemístila do "bedničky", domku č.p. 408, na Narcích (dnes ulice kralje Zvonimira) který stál v místech proti dnešní restauraci Bag (byl zbořen při bombardování Bašky). Vzáří 1910 je dekretem ustanovena jako obecní lékař. Na Narcích prožila Zdeňka Čermáková první dva roky svého působení v Bašce, ale spokojená zde nebyla. V "bedničce" se do ordinace vstupovala přímo z ulice, což nebylo v zimních měsících příliš vhodné. Navíc se zde nedalo topit. V listopadu 1912 se dr. Čermáková stěhuje i s ordinací do Geistlichova hotelu Baška na Zablaće, kde ordinuje i bydlí až do svého dočasného odchodu z Bašky v roce 1914.
Jaká byla mladá dr. Čermáková lékařka? Z útržkových vzpomínek pamětníků je zřejmé, že obětavá a chápající a zřejmě i odborně zdatná. Kromě toho, že se věnovala balneologii, což souviselo s její funkcí lázeňské lékařky, se její pozornost zaměřila zejména na matku a dítě. Hygienické poměry v Baščanské kotlině byly na konci 19. století neutěšené a dr. Čermáková se ihned zapojila do zdravotní osvěty. V tom se výborně doplňovala se svým doživotním přítelem učitelem Franjo Katarinićem, který přišel do Bašky rok před ní a s plnou vervou se pustil do všeobecné osvětové práce. Boj s pověrou a špatnými zvyky přinášel úspěchy. Dva roky po příchodu Zdeňky Čermákové do Bašky, byly novorozenci a nejmenší děti čistější a zdravější. Čermáková také vyšla vstříc potřebám svých pacientů, zřídila příruční lékárnu (v té době byla na Krku jediná lékárna v městě Krku) a často zacházela do domácností svých pacientů. Pochůzky k pacientům nebyly v té době vůbec obvyklé. Její rajón zahrnoval nejen celou baščanskou kotlinu včetně Dragy Baščanske, ale též Starou Bašku, kam docházela pěšky přes Ham. Že jí její pacienti zůstávali často dlužni, to není třeba zdůrazňovat.
V roce 1912 se Zdeňka Čermáková angažuje v podpoře Srbska a Černé Hory v I. balkánské válce. Dokonce je připravena odjet do Cetyně jako válečná lékařka, v odjezdu jí zabrání jen zásah dr. Kukaly, předsedy Českého pomocného komitétu lékařského, který vysílání českých lékařů do míst bojů organizoval. Zdeňka, která již čekala na molu v Bašce na odjezd, alespoň věnovala svůj měsíční plat na podporu protiturecké koalice a začala organizovat v Bašce Červený kříž. Brzy se schůzky Červeného kříže proměnily v diskusní klub s ostře národoveckým zaměřením.
V lednu 1914 podala Zdeňka Čermáková výpověď z funkce obecního lékaře. Po vypovězení války Srbsku 28.července 1914 byli v Bašce zatčeni přední "protirakousky" orientovaní představitelé. Zdeňka Čermáková se ocitla na seznamu také, zatčena však nebyla. V její prospěch zasáhl okresní hejtman dr.Karel Lussina, v Bašce neoblíbený "renegát". Lussina Čermákovou obdivoval a tak jmenoval mladou lékařku na místo okresního lékaře. Nastoupila 1.8.1914. Nebyla však jediným lékařem na Krku, jak se traduje, sama Čermáková uvádí jistého dr. Nagi, který byl lékařem v Punatu. Čermáková také nebyla ve funkci okresního lékaře dlouho. V létě 1915 onemocněla malárií. Po složitých tahanicích s vojenskými úřady, protože ostrov Krk se stal, po otevření italské fronty, válečným územím, odváží 4.listopadu 1915 Karel Čermák svou dceru do Prahy. Krčský pobyt měl ještě jedno zakončení, o kterém se příliš mnoho neví nebo nemluví. Čermáková a Lussina se sblížili natolik, že Zdeňka začala pomýšlet na vdavky.
V lednu 1916 nastoupila do nervového sanatoria dr. Kosáka a dr. Fišera ve Veleslavíně u Prahy jako lékařka. Do tohoto sanatoria byla v květnu 1918 hospitalizována žena prvního československého presidenta Tomáše Garrigua Masaryka Charlotta. MUDr. Zdeňka Čermáková byla její ošetřující lékařkou a do jisté míry zřejmě i společnicí.
V roce 1921 se dr.Čermáková překvapivě vrací s Geistlichem do Bašky, jako lázeňská a soukromá lékařka. Karel Lussina se mezitím oženil. V roce 1922 umírá Emil Geistlich a v létě roku 1923, během jednoho týdne, umírají oba Zdeňčiny rodiče. Na podzim 1923 se Zdeňka Čermáková ještě vrací domů, do Prahy. Ale již v lednu 1924 se vrací do Bašky zřejmě pevně rozhodnuta, že tam již zůstane. Své rozhodnutí dodržela, do Prahy a do Čech se již nikdy nevrátila. V Bašce se ujímá opět své staré úlohy, obětavé lékařky. Někdy kolem roku 1926 se stává občankou Kraljeviny SHS (Jugoslávie)a tím pálí poslední most, který ji spojoval s rodnou vlastí. Jediným pojítkem nadále zůstává její sestra Marie a její děti, které jugoslávskou tetu navštěvují pravidelně každé léto, až do vypuknutí II. sv. války a také rodina Emila Geistlicha, zejména vdova Anna, která se svojí dcerou Annou Havlíkovou vede dál hotel Baška. Svou ordinaci přestěhovala do domu v ulici krále Zvonimíra, kde jistý čas i bydlela.
Čermáková potom již sdílí osud svých pacientů. Její obětavost se stává legendou. Jako jeden z málo lékařů na Krku navštěvuje pacienty v jejich domech a to bez ohledu na rozlehlost jejího obvodu. Má ráda děti, snad tím víc, že jí osud nedopřál vlastní. Ošetřuje své nemocné na "dluh" a stejně tak na "dluh" jim poskytuje léky i když ví, že mnozí jí to nebudou nikdy schopni vrátit. Je v Bašce po dobu italské a německé okupace a s nasazením vlastního života ošetřuje partyzány. Další vývoj ji zcela odlučuje od rodné vlasti, mezi Titovou Jugoslávií a komunistickým Československem se na mnoho let uzavírají hranice. Sloužila dál jako soukromá lékařka až do roku 1959, tedy do svých 75 let. Její příjmy soukromého lékaře byly velmi malé, často žádné, pacienti jí neplatili. V roce 1952, tedy ve svých 68 letech, požádala, aby byla ustavena jako stálý lékař ve státní službě. To by jí zajistilo pravidelný příjem. Žádost byla zamítnuta. Důchod jí byl vyměřen velmi pozdě (1959) na zásah vlivných přátel a nikoliv za lékařskou službu. Dosáhla důchodu jako učitelka zdravovědy na obecné škole v Bašce. 8. dubna 1965 odešla na vlastní žádost do Domu za starije i nemoćne osobe ve Volosku, Opatija. Zde zemřela 16. ledna 1968 v 18.30 hodin. ve věku nedožitých 84 let. Na hřbitově v Bašce je uvedeno chybně datum i místo úmrtí: 17. ledna 1968 v Bašce. V Bašce je po ní pojmenováno zdravotnické středisko a ulice.
