Bílé a Samarské stěny (Bijele i Samarske stijene) jsou jedním z nejpůsobivějších přírodních jevů v Chorvatsku. Patří k nejoblíbenějším cílům turistů a horolezců.
 |
Jsou součástí pohoří Veliká Kapela (Velika Kapela), které odděluje Chorvatské přímoří (přímořský pás od Rijeky na jihovýchod) od vnitrozemí. Veliká Kapela spojuje vysočinu Gorski Kotar (někdy bývá Veliká Kapela uváděna i jako součást horské soustavy Gorského kotaru) s pohořím Velebit sedlem Vratnik a s pohořím Mala Kapela sedlem Vrh Kapele. Veliká Kapela nevytváří jednotný hlavní hřeben, nýbrž je rozčleněna do menších hřebenů a masivů vystupujících z krasové náhorní plošiny, které však mají v převážné většině dinárský směr, tj. severozápad - jihovýchod.
Nejvyšší vrcholky se pohybují od 1000 do 1500 m (nejvyšší je Bjelolasica - 1534 m). Některé z pásem tvořících Velikou Kapelu mají turisticky značný význam - např. Bjelolasica na severu Veliké Kapely je největším chorvatským zimním střediskem, dále masiv Kleku (1181 m) nacházející se nejdále od pobřeží na severozápadně horstva u Ogulinu je mekkou botaniků a vůbec milovníků nedotčené přírody, a především již zmíněné Bílé a Samarské stěny, nejbližší velký horský cíl z Chorvatského přímoří a současně cíl nejpřitažlivější.
K hlavním východiskům patří vesnice Jasenak (628 m), která leží na regionální silnici Novi Vinodolski - Ogulin. Do Bílých stěn je to odtud pěšky (2 1/2 hod.), částečně po lokální silničce Jasenak - Mrkopalj. Letovisko Mrkopalj (824 m) může být i dalším východiskem do Bílých stěn (10 km severozápadně od Bílých stěn). Leží již v oblasti Gorského kotaru, ale právě z jeho letovisek, např. z Delnic a Lokví, je nejpříhodnější nástup.
 Bijele stijene v pohoří Velika Kapela |
Bílé stěny jsou asi 4 kilometry dlouhý vápencový hřebínek tvořený bizarními skalními útvary s bohatou vertikální modelací. Podle odborníků nikde v Chorvatsku (s výjimkou některých skalních skupin ve Velebitu) nedosahují skalní útvary takových fantastických tvarů, které se mnohdy podobají lidským výtvorům. Střídají se tu skalní věže s jehlami, obelisky, komíny a dalšími fantaskními útvary, které jsou vzájemně odděleny žleby, rozsedlinami, propastmi. Vápencové skály vystupují až do nadmořské výšky 1 335 m a jsou oslnivě bílé - jsou totiž pokryty sněhobílou vrstvou, která vznikla dlouhodobými exodynamickými procesy obvyklými v krasových terénech. Působivé je i to, že se skalní útvary tyčí nad zelení lesního porostu (jedle, smrky, buky, javory). Bílé stěny jsou ale jako celek neprůchodné. Vystupuje se tu značenou stezkou od jediné horské chaty Bijele stijene na vrchol této skupiny, který tvoří obrovské bílé skalní bloky. Od chaty trvá výstup asi 15 min.
Bílé stěny odděluje od sousedních Samarských stěn (vzdálených jen něco přes 2 km) údolí Crna draga s pralesem, který je velmi obtížně průchodný. Samarské stěny dosahují nadmořské výšky 1294 m, netvoří hřeben, ale je to vlastně labyrint rozeklaných vápencových věží a jehel, prostřídaný hlubokými závrty a propastmi.
Podél Samarských stěn vede lokální silnička Mrkopalj - Mosune (na třináctém kilometru zvaná Begova staza). Odděluje vlastně tuto skupinu od masivu Bjelolasice. Na vrchol Samarských stěn se vystupuje od neobhospodařované útulny Ratkovo sklonište za 3/4 hod. (značka). Od Ratkova sklonište se může podniknout túra k horské chatě Bijele stijene (2 1/2 až 3 hod.). Jde se divokým terénem, bez stezky, jen občas jsou značky. Obtížná stěna Ljuska je zajištěna lanem. Až závěrečný úsek vede značenou cestou.
Pokud má návštěvník více času, může se z Bílých stěn vydat i na Bjelolasicu (4 1/2 - 5 hod.). Poněkud dále od pobřeží je i další přitažlivost zdejšího hornatého kraje, a to horský masiv Klek (1181 m) u malebného městečka Ogulin, které leží na půvabné řece Dobře. Klek je dobře znám i horolezcům, kteří sem jezdí na jeho impozantní jižní 200 metrů vysokou stěnu.
 |
Ogulin leží při regionální silnici Vrbovsko - Plitvická jezera, přes Josipdol (10 km) je spojení se starou důležitou komunikací Karlovac - Senj. Přes Josipdol je spojen s letoviskem Nový Vinodolský na Chorvatském přímoří. Velmi přitažlivým turistickým cílem je zde mohutný hrad Frankopanů z 15. stol. a dále tzv. Djulin ponor - řeka Dobra tu přímo ve středu městečka s mocným hukotem mizí v krasovém podzemí.
Nejjednodušší cesta na Klek vede z Ogulinu přes obec Bijelsko (12 km jihozápadně od Ogulinu), odkud pak 45 min. pěšky. Klek tvoří hřeben, který je dlouhý asi 4 km a vede od severozápadu k jihovýchodu. S výjimkou dvou nejvyšších vrcholů ( V. Klek a Klečica) je celý zalesněný. Stěny obou vrcholů jsou porostlé kobercem vzácné třetihorní alpinské květeny, v níž nechybějí mnohé endemity. Klek vyniká i četnými krasovými jevy, jsou tu škrapy, ponory, jeskyně ap. Najdeme tu i zvláštní skalní obelisky místně zvané visibabe. Celý kraj, naprosto nedotčený negativní činností člověka, byl v r.1972 vyhlášen přírodní rezervací. Odedávna byl v lidovém podání pokládán za místo, kde se slétají čarodějnice a provádějí své reje.
Impulzem pro lepší a intenzivnější poznávání tohoto kraje bude dálnice ze Záhřebu do Splitu, která povede licko-gackou náhorní plošinou a přiblíží tak právě tyto dosud odlehlé končiny. Nebude tedy problémem navštívit tato krásná místa třeba i při cestě na pobřeží nebo při návratu od moře (bližší informace: Dálnice ze Záhřebu do Splitu - nadějná perspektiva v cestování na Jadran.
