Horolezectví, vysokohorská turistika a skalní lezení

Přímoří Jadranu má své věrné návštěvníky i mezi horolezci a vysokohorskými turisty, kteří s oblibou kombinují pobyt v horách s pobytem na pláži. I mnoho návštěvníků Julských nebo Kamnických Alp ve Slovinsku přijíždí po pobytu na horách na několik dní k moři.

Kaňon Velká Paklenica

Již před několika desítkami let jezdili čeští horolezci např. do národního parku Paklenica v pohoří Velebit, zejména na stěnu Anićina kuku či na jiné skalní terény (terény pro skalní lezení na Jadranu jsou uvedeny níže).

Milovníci hor oceňují ve Velebitu hlavně dvě vysokohorské stezky. Je to Premužicova stezka a Velebitská vysokohorská stezka. Přístup do tohoto horstva je jednoduchý, několik dobrých horských silnic využívá horských průsmyků a přetíná na několika místech hlavní hřeben (průsmyky Mali Alan, Baške Oštarije, Oltari). Severní Velebit je dnes národním parkem.

Z Kvarnerské riviéry a z Chorvatského přímoří je dobře přístupná horská skupina Risnjak (národní park) v Gorském kotaru nebo pohoří Velika Kapela s proslulou vápencovou skupinou Bílých a Samarských stěn (Bijele a Samarske stijene). Nejjednodušší přístup k nim z přímoří je od letoviska Novi Vinodolski (podrobnosti viz výlety do Gorského kotaru).

Skály u Omiše

Tzv. Kapelská horská stezka vede z Tuku přes největší chorvatské horské středisko (hlavně zimní) Bjelolasicu, Samarské a Bílé stěny ke Kolovratským skalám a na pobřeží do Klenovice (malé letovisko jižně od Nového Vinodolského).

V jižní polovině chorvatského pobřeží je nejpopulárnějším a horolezci a vysokohorskými turisty nejčastěji navštěvovaným horstvem Biokovo. Oblíbený je např. výstup na Vošac, na Sveti Jure. Rozlehlý masiv poskytuje mnoho možností. Horstvo je přístupné z letovisek kolem Makarské. Směrem k severozápadu je Biokovo odděleno od pohoří Mosor soutěskou řeky Cetiny u Omiše. K jihovýchodu navazuje na Biokovo pohoří Rilić, které návštěvníci většinou neodlišují.

Na ostrovech bývá nejčastější výstup na Vidovu goru, nejvyšší bod ostrova Brač nad letoviskem Bol, odkud se výstup podniká. Na poloostrově Pelješac bývá cílem hora Sveti Ilija (tematický článek Možnosti výletů v západní části poloostrova Pelješac). Ostrovům se věnujeme podrobněji v článku: Hory chorvatských ostrovů.

Skalní lezení

Nejznámnější terény pro skalní lezení:

Skalní stěna u Sv. Nedjelje
na jižním pobřeží Hvaru

Národní park Paklenica v pohoří Velebit - především 350 m vysoká, téměř kolmá stěna Anića kuku s několika desítkami lezeckých cest převážně vyššího stupně obtížnosti (některé lezecké cesty uvedeny u n.p. Paklenica), další cesty přímo v kaňonu a v dalších stěnách (Crljeni kuk, Rapavac, Visoka Glavica, Čuk). Konají se četné mezinárodní soutěže. Kromě n.p. Paklenica není v celém pohoří Velebit (chráněná krajinná oblast, chorv. park prirode) povoleno skalní lezení, neboť není zajištěna bezpečnost alpinistů.
Pag - několik cest různé oblížnosti, poblíž městečka Pagu na stejnojmenném ostrově
pohoří Kozjak (nad Kaštely) - severovýchodně od Splitu, krásné lezecké cesty s výhledem na Kaštelský záliv
poloostrov Marjan - na okraji Splitu, 40 lezeckých cest, do 30 m
Klis (12 km od Splitu) - Markezina Greda - 15 cest, do 120 metrů
Omiš- na impozantních skalách přímo nad městečkem a v kaňonu řeky Cetiny, velmi malebná scenérie. Je tu několik lezeckých cest různé obtížnosti.
Brela - nad letoviskem ve skalách Biokova - 40 cest, do 60 metrů
skalní stěna u letoviska Sveta Nedjelja na jižním pobřeží ostrova Hvaru (západně od Zavaly), kde se nachází lezecká základna Cliffbase

Zvlášť uvádíme 9 terénů pro skalní lezení v oblasti Istrie:

Na tzv. krátkých stěnách (20 -30 m) je 270 zajištěných cest nejrůznějších stupňů obtížnosti, takže si mezi nimi může vybrat začátečník i špičkový lezec