Cres, ostrov neporušené divoké přírody

Chorvatsko... Články ... Témata ... Cres, ostrov…
Publikováno: 25.10.2011

Vyhledávají ho nadšení milovníci přírody a moře, kterým se již znechutily přeplněné pláže, ruch přímořských letovisek i hluk jejich zábavních středisek. Ti, kteří mají rádi klid, ale přitom nechtějí trávit dovolenou na osamělém majáku hodiny plavby od pobřeží. Pro ty je Cres jako stvořený.

Lubenice
Cres, výhled od vesnice Lubenice

Ostrov Cres u nás nepatří mezi dobře známé ostrovy, teprve v posledních letech se dostává do povědomí návštěvníků Jadranu. Je to zřejmě především tím, že mu chybí prvorepubliková turistická tradice Čechy navštěvovaných a oblíbených jadranských letovisek, k jakým např. na severním jadranu patřila Crikvenica, Selce, Ráb, Baška na Krku a Krk. Na Cres v té době Češi vůbec nejezdili, nepatřil totiž Jugoslávii. Mezinárodní mírové dohody jej po první světové válce přisoudily spolu se sousedním ostrovem Lošinjem Itálii, bez ohledu na to, že je drtivou většinou obývali Chorvaté. A italskými zůstaly až do konce druhé světové války, kdy se staly součástí Chorvatské svazové republiky v rámci Jugoslávie. Od roku 1990 jsou součástí Republiky Chorvatsko.

Cres je je spolu s ostrovem Krkem největším jadranským ostrovem (viz aktualita: Který jadranský ostrov je největší?). Nachází se v severozápadní části Jadranu, ve Rijeckém a Kvarnerském zálivu. Z České republiky je poměrně rychle dosažitelný a dobře dostupný.

Jméno ostrova

Cres
Cres, městečko Cres

Jméno má tento ostrov dosti zvláštní - Cres (pozor, čte se Cres, nikoli Kres, jak se občas může u nás slyšet) a je to pojmenování dost nové, ostrov je nese teprve od novověku. Pro Řeky a Římany byl Cres spolu se sousedním Lošinjem a přilehlým souostrovím menších ostrovů a ostrůvků nazýván souhrnným názvem Apsyrtides. Ve starověku tvořil Cres a Lošinj jeden ostrov - průplav mezi nimi byl prokopán později, pravděpodobně za římského císařství a sloužil k usnadnění a zkrácení plavby. Ve středověku měly oba ostrovy opět společný název - Osorské ostrovy, podle někdejšího administrativního střediska Osoru, nyní však maličkého, ale kulturně historicky velmi pozoruhodného městečka při průplavu.

Ještě k názvu Apsyrtides. Je údajně spojen s řeckou bájí o Argonautech, kteří po uloupení zlatého rouna z posvátného háje kolchidského krále Aiéta prchali na svých lodích v čele s Jasonem (Iásonem) a kolchidskou princeznou, kouzelnicí Médeiou. Aiétův syn princ Apsyrtes je pronásledovat a právě v místě dnešních ostrovů je dostihl. Jeho sestra Médeia spolu se svým manželem Jasonem jej úkladně zavraždila, jeho tělo rozsekala a hodila do moře, kde z něho vznikla ostrovní skupina - Apsyrtides.

Cres má však dnes i dosti rozšířený přídomek - kempinkový ostrov. Ne že by tu kempů bylo nějak zvlášť mnoho a byla v nich bůhvíjaká kapacita, ale je značně vyšší než kapacita ve všech hotelocých zařízeních na celém ostrově.

Rozmanitost ostrova Cresu

Pozoruhodné jsou rozdíly mezi jednotlivými částmi ostrova. Když se k němu blížíme trajektem z Brestové, tedy od severozápadu, vypadá ostrov jako ohromná zelená kupa, tyčící se do výšky nad mořskou hladinou a zdá se být nepřístupný a neobydlený. Zde je také nejvyšší hora ostrova, Sis (650 m). Na severovýchodě, na té straně, na níž jej bičuje obávaná bóra vanoucí z pevniny, od velebitských průsmyků, je pobřeží se svými rozervanými útesy téměř nepřístupné, nezpůsobilé k životu. Kromě osamělých stavení, mnohdy obydlených jen v létě nebo opuštěných, tu lidé opravdu nežijí. I vegetace je tu málo, takže i početná stáda polodivokých koz, které tu volně žijí v létě v zimě, mají co dělat, aby si tu mezi kameny našla obživu.

Valun
Cres, Valunský záliv

V severozápadní části, kde bóra ztrácí svou sílu, je podnebí značně vlhčí než na severovýchodě. Je také vlhčí. Oblast se nazývá Tramuntana a je proslulá rozsáhlými bukovými, dubovými a habrovými lesy, i ostatní vegetace je tu hojnost. Severní část ostrova je v ročním průměru chladnější než jižní, o 1 až 2%.

Střední část, přibližně tam, kde leží (při západním pobřeží) administrativní středisko ostrova, městečko Cres, je půda nejúrodnější a je také nejintenzivněji obdělávána (vinná réva, olivy, ovoce a zelenina). I osídlení je tu hustší. Jih, který byl dříve jedním rozsáhlým pastviskem, byl v posledních desetiletích s úspěchem zalesňován.

V lesích Cresu, především v jeho severní části, roste hodně lesních plodů a hub, a to druhy většinou totožné s těmi, které rostou u nás - jedlé i jedovaté. V létě a na podzim je možno si tu výborně zahoubařit.

Proč si vlastně Cres získává stále větší oblibu? Vyhledávají jej především ti, kteří dají přednost nedotčené přírodě, čistému moři a mnohdy liduprázdným plážím, zalesněným kopcům, starým sídlům vysoko na svazích, podobajícím se orlím hnízdům, starobylé architektuře malých městeček a téměř vymírajících vesnic, pozůstatkům dávné minulosti rozesetým po krajině. Přitom se nemusí vzdávat určitého pohodlí a moderního ubytování - poskytnou mu je zdejší kempy, soukromé vilky a apartmány i hotely v Cresu a v Martinšćici. Dnešní návštěvníci ostrova si též velmi cení výborných možností pro provozování vodních sportů, především potápění a mořského rybolovu.

Lubenice
Cres, vesnice Lubenice

Mezi gurmety je ostrov znám svým výborným jehněčím (připravuje se jak "pod pekou", tj. pečené pod železným poklopem ve žhavém popelu, nebo na rožni) a svým ovčím sýrem (podrobněji tematický článek: Jehněčí maso - velká pochoutka a také letitý spor dvou ostrovů). Samozřejmě tu výborně připravují i ryby a mořské plody.

A všichni návštěvníci tohoto hornatého ostrova oceňují, že se tu vůbec nevyskytují jedovatí hadi.

Severní část ostrova - krásná příroda Tramuntany

Jedním z nejpřitažlivějších míst v severní části ostrova , tedy Tramuntaně, nad severovýchodním pobřežím, je obec Beli. Přístup k ní je možný jak z Poroziny, po hlavní silnici ostrova přes vesnici Dragozetići a nejvyšší část ostrova, odkud se po lokální silnici prudce spouští k moři (vlastně k severozápadu). Někteří návštěvníci však přijíždějí od Meragu, tedy od trajektu z ostrova Krku.

Beli
Cres, vesnice Beli

Je osídlena nepřetržitě přes 4000 let. Z minulosti, i když nikoli té nejstarší, si zachovala mnohé pozoruhodnosti - starý římský most v těsné blízkosti vesnice, několik typických starých domů - ukázek svérázné ostrovní architektury, s vnějšími schodišti a malými terasami před vchodem do obytné části, pár starých kostelů, vč. několika románských v okolí, již dosti zchátralých. Krásným prostorem je tu malé vydlážděné náměstíčko, jakási agora, kde se rozhodovalo o životě obce, mlýn na olivy má starobylou technologii aj. O více než 100 m níže, u moře se rozložila přímořská součást obce, zv. Pod Beli, s pěknou oblázkovou pláží a dobrými možnostmi ubytování v soukromých vilkách a v kempu.

Obec má zejména mezi ochránci a milovníky přírody velmi dobrý zvuk, a to především pro zdejší ekocentrum "Caput Insulae", které bylo založeno na ochranu přírodního a kulturního dědictví Tramuntany. Najdeme je ve staré škole v Beli, i se zajímavou stálou výstavkou "Biologická pestrost cresko-lošinjského souostroví". Velké pozornosti zejména malých návštěvníků se těší veřejnosti přístupné útočiště raněných a nemocných supů bělohlavých na dvorku centra.

Ekocentrum je součástí zdejší ornitologické rezervace "Kruna" na lokalitě Beli - Merag, která je jednou ze tří kvarnerských rezervací a hnízdišť supa bělohlavého (Gyps fulvus). V nich žije na 120 párů těchto ptáků, vzácných i v celoevropském měřítku. I druhá jejich rezervace je na ostrově Cres. Žijí zde v koloniích a hnízdí na skalách nad mořem, což je u tohoto druhu ptáků neobvyklý jev. Plachtí bez mávnutí křídel vysoko v oblacích, při letu dosahuje i 90 až 100 km za hodinu.

Cres
Cres, sup bělohlavý

Bližší seznámení s nedotčenou přírodou Tramuntany umožňuje naučná ekostezka Tramuntana I, dlouhá 12 km, s několika zastávkami a mezizastávkami na nejhodnotnějších lokalitách, je oživena uměleckými výtvarnými díly a doplněna verši. Dá se zvládnout za 3 až 4 hodiny.

Ještě jedna lokalita v Tramuntaně, která je ve vyšších polohách rájem polodivokých stád ovcí, by neměla jako výletní místo ujít pozornosti návštěvníka Cresu. Je jí prastará horská vesnice Dragozetići, rozkládající se těsně pod hlavní silnicí za Porozinou v kopcích, téměř 300 m n.m. Dnes pomalu vymírá a rozpadá se. Ale i přesto upoutávají pozornost její stará typická venkovská stavení svou jednoduchostí, funkčností, i půvabem a elegancí. Poměrně vysoké domy obrůstají pnoucí se zelení, zvláštností jsou zdejší kamenné zásobníky na dešťovou vodu - říká se jim tady šterny, pozoruhodné lidové plastiky lidových sochařů minulých věků, krásný pozdně gotický mramorový polyptych zdejšího kostela. Kromě nevelkého počtu starých žen tu nežije téměř nikdo.

Střední část ostrova - starobylá městečka

Cres
Cres, z františkánského kláštera v Cresu

Přibližně ve střední části ostrova, na jeho západní straně, v dosti široké a hluboké zátoce se rozložilo městečko Cres, cíl značné části návštěvníků přijíždějících na ostrov. Je to současně hlavní administrativní středisko ostrova. Tvářnost jeho starého jádra, jak je dodnes zřetelně patrné, formovala za benátského panství renesance. Městské hradby, které se dochovaly jen v nevelkých zbytcích, nedovolovaly městečku se příliš rozvíjet, a tak je střed stěsnán do uzoučkých křivolakých uliček a miniaturních náměstí. Život je zde soustředěn kolem Mandraće v jeho středu, což je malý městský přístav v závěru hlavního přístavu, kde jsou i dnes zakotveny malebné rybářské čluny. Kolik krásy objeví návštěvník při toulkách městečkem v detailech starých paláců a domů, chrámů, v branách a pevnostních věží! A všude renesance, ať už je to v nejkrásnějším paláci Cresu zv. Arsan, patřící kdysi rodu Petrićů (dnes hodnotné muzeum), městském špýcharu - Fonego či fontiku (dnes hotel a restaurace), paláci benátského místodržícího, v malé městské bráně Porta Bragadina, v mariánském chrámu - někdejší katedrále. A kolik uměleckých děl lze najít v interiérech - kostela, muzea či uvnitř františkánského kláštera stojícího stranou městečka.

Jen pár minut pěší chůze lesem dělí staré městečko od hotelové části, téměř skryté uprostřed bohaté zeleně, na mořském břehu u pěkných oblázkových pláží. Ostatně nepříliš daleko ji i kemp Kovačine. Zdejší hotelový komplex se vyznačuje širokou nabídkou sportování - především vodních sportů. Místní potápěčská škola si získala velmi dobré jméno výukou jak začátečníků, tak i profesionálů a výbornými potápěčskými terény. Jachtařům dobře slouží zdejší jachetní přístav - marina. V blízkosti si přijdou na své vlastní pláži i naturisté.

Cres
Cres, městečko Cres

Pro pobavení a kulturní vyžití zdejších hostů je tu stále dost příležitostí, ani na kulturu se nezapomíná. Jednou z nejpozoruhodnějších kulturních akcí je festival klasické hudby nazvaný Lubenické večery (tematický článek: Hudební večery v pohádkové vesnici Lubenice). Koncerty se konají v horské vesnici Lubenice, ležící přes 20 km jihozápadně od Cresu, rozložené na impozantním skalním ostrohu ve výšce téměř 400 m. Jsou beze sporu nejmalebnější starou vesnicí na ostrově, která však ne nadarmo bývá nazývána spící Šípkovou Růženkou. Je téměř vylidněná, avšak nepostrádá nic z půvabů starých horských ostrovních sídel. Pravda, chátrá, ale snad ji její koncertní festival přinese potřebné oživení a probudí "spící Růženku". Koncerty se konají pod širým nebem, na náměstí před kostelem, odkud se naskýtá i překrásné panorama hor a moře. Dobrodružstvím je i sama cesta autobusem do Lubenice (autobusová doprava je již součástí vstupenky).

Cres
Cres, městečko Cres

Na cestě do Lubenice leží další z přitažlivých cílů ostrova, a to vesnice Valun. Důvodem návštěvy bývá vedle pěkného koupání především tzv. Valunská deska (Valunska ploća) z 11. stol., nejstarší hlaholská písemná památka vytesaná do kamene. Je dvojjazyčná - na první řádce je text ve staré chorvatštině napsaný hlaholicí, další dvě řádky jsou latinské a jsou psány latinkou. Valunská deska bývala původně náhrobní kamen, dnes je vezděna do sakristie valunského farního kostela. Její přesná kopie je ale uložena s jinými exponáty v lapidáriu, které tvoří součást místní restaurace Juna, turisty i pro výbornou kuchyni velmi často vyhledávané. Býval v ní kdysi starý mlýn na olivy - jeho prastarý lis je dnes nejobdivovanějším předmětem výzdoby této svérázné restaurace. Hlaholice, tedy nejstarší chorvatské písmo a s ní církevně slovanský jazyk v bohoslužbě nepatřily však jen dávné minulosti. Na ostrově byly živé a běžně používané až do italské okupace po první světové válce, kdy byly násilně odstraněny.

Valun
Cres, vesnice Valun

Valun je současně východiskem k nejpozoruhodnějšímu přírodnímu fenoménu ostrova, jímž je obrovské Vranské jezero (Vransko jezero), jen pár kilometrů od Valunu (nesmí se však plést se stejnojmenným jezerem ležícím v severní Dalmácii blízko obce Pakoštane). O velikosti jezera si můžeme udělat poměrně názornou představu, uvědomíme-li si, že obsahuje přes 2 mil. m3 vody. Vědci se přou o to, jakého původu jsou jeho vody, zda pocházejí z podzemních pramenů možná až z pevniny, nebo je zásobováno srážkovou vodou. Ale pro obyvatele Cresu i Lošinje to není důležité - ti jsou šťastni, že je již po desítky let zásobuje vodou nejvyšší kvality. K jezeru není přístup, samozřejmě je koupání zakázáno.

Vranské jezero
Cres, Vranské jezero

Jen 12 km jihovýchodně od Cresu a 10 km východně od Valunu je na lokalitě Orlec - Koromačno další ze dvou ornitologických rezervací supa bělohlavého na ostrově (pořádají se tu pozorování těchto vzácných pláků). Jméne Orlec, které nese i místní vesnice, je spjato právě se supem bělohlavým. Podle místního dialektu totiž orel (orao) neznamená orla, ale právě supa, kterého tu zdejší majitelé ovcí a pastevci rádi vidí, neboť zajišťuje svéráznou hygienickou službu: objeví a zlikviduje každou zdechlinu, ale vůbec neškodí živým ovcím - těch si prostě nevšímá. Těmto chráněným ptákům patří vzdušný prostor od Orlece až k vesnicím a lokalitám Plat a Verin.

Sama vesnice Orlec, která je největší na Cresu, nejeví na rozdíl od mnoha jiných žádné známky úpadku a vymírání. Její prosperitu zajišťuje zdejší chov ovcí.

Na západním pobřeží, jižně od Vranského jezera, se postupně rozrůstá druhé cresské letovisko, Martinšćica, které již dovedlo vybudovat pro méně náročné návštěvníku solidní podmínky pro pobyt (kemp, apartmány, restaurace a další zařízení).

Jižně od Orlece, od Platu na jih, je vzhled krajiny dílem divokých vichřic zv. bóra, které v průběhu věků odnesly zdejší horní úrodnější vrstvu půdy a obnažili kamenitý podklad. Není divu, že tato kamenitá bezútěšná pustina bývá mnohdy nazývána "kamenitou Arábií". Teprve před Osorem nabývá krajina přívětivější, úrodnější ráz. Pro návštěvníka z Čech bývá i kamenitá poušť novým, zajímavým krajinným typem.

Jižní část ostrova - Osor a Punta Križa

U převlaky, tam kde přes krátký most vede z ostrova Cresu silnice na ostrov Lošinj, je rozloženo dnes miniaturní městečko, Osor. Dalo jméno zdejší úžině, průplavu, který před staletími prokopali pravděpodobně Římané a která se jmenuje Osorski tjesnac. Od starověku umožňoval lodím plujícím do Rijeckého a Kvarnerského zálivu výrazně si zkrátit cestu. Začátkem novověku však už byl pro větší lodě neprůjezdný a změnily se i hlavní lodní trasy - Středozemní moře i s Jadranem zůstaly jen na okraji mino trasy oceánské plavby. Ke ztrátě ekonomického významu se přidružily i obávané malarické epidemie. Zdejší saliny, které po staletí přispívaly k bohatství města, nakonec přispěly k jeho zániku: opuštěné zabahněné saliny se staly zdrojem malarické nákazy, která v několika vlnách úplně zdecimovala zdejší obyvatelstvo, přispěla k vylidnění Osoru a přenesení úřadů do bezpečného městečka Cresu.

Osor
Cres, městečko Osor

Vylidnění a ekonomický úpadek měly však i svou pozitivní stránku. V Osoru se jakoby zakonzervovány dochovaly mnohé historicky cenné památky - kostely, veřejné stavby, megalitické hradby, domy a paláce z doby největší slávy městečka. I když samozřejmě tu zub času vykonal své, zůstalo tu k vidění a obdivování mnoho, zejména díky péči, která je v posledních desetiletích Osoru věnována. K oživení zájmu o Osor výrazně přispívá tradiční festival klasické hudby "Osorské hudební večery", který se již za dobu své poměrně dlouhé existence vydobyl na této scéně výrazné místo, mj. i pro neopakovatelnou atmosféru někdejší katedrály, kde se koncerty konají. Pro výtvarné umělce jsou zase přitažlivá zdejší sympozia. Díla, která tu výtvarníci vytvořili, zdobí nyní veřejná prostranství Osoru.

Punta Križa
Cres, Punta Križa

Část ostrova, rozložena jihovýchodně od Osoru, se pokládá za eldorado těch, kdo chtějí o dovolené užívat opravdu jen moře, krásné přírody, klidu a ticha. Jejich cílem bývá obec Punta Križa a její okolí. Po kamenité pustině severně od Osoru působí jako zelená oáza. Kromě Tramuntany na severu ostrova nikde není tolik zeleně jako na nejjižnějším cípu. Rozdíl je však v tom, že zdejší flora je výrazně středomořského typu, tedy vždyzelená. Zeleň lesů se tu střídá s úrodnou půdou polí. Nikde na Cresu nenajdete tak členité pobřeží - maličké i větší zátoky bizarních obrysů lákají ke krásnému koupání na plážích z drobných oblázků, střídají se s mysy, které je oddělují. V některých, jako je Martinšćica a Jadrišćica, lze najít mnohé pozůstatky z dávné minulosti ostrova (zbytky starokřesťanských a byzantských staveb i románských kostelíků), jiné se svými kempy i ubytováním v soukromí slouží k rekreaci skromnějších návštěvníků - např. kempy v zátoce Baldarin, Lučica, Bokinić, Luzare, přitom některé z nich naturistům. Při této části ostrova jsou také bohatá naleziště ryb. K hlučnější zábavě tu mnoho příležitostí není, což rekreanti, kteří se pro tuto oblast rozhodli, rozhodně nepokládají za závadu.

Výlety na ostrov Lošinj

Téměř každý návštěvník Cresu podnikne alespoň jeden výlet na sousední ostrov Lošinj, který se od Osoru značně liší. Jeho letoviska mají za sebou více než staletou tradici přímořských lázní, navštěvovaných dokonce i společenskou smetánkou tehdejší Evropy. I dnes patří střediska Malý Lošinj a Velký Lošinj (Mali lošinj, Veli Lošinj) mezi nejoblíbenější na severním Jadranu. Vynikají mírným podnebím, mimořádně bohatou vegetací, krásnými plážemi, bohatými sportovními a zábavními možnostmi. Z Osoru je např. do Malého Lošinje jen 20 km.

Mali Lošinj
Lošinj, městečko Mali Lošinj

Bližším cílem na Lošinji, snadno přístupným i bez automobilu, je výstup na jeden z nejkrásnějších vyhlídkových bodů severního Jadranu, na vrchol Televrina (589 m) v pohoří Osoršćica na severu ostrova Lošinj. Výchozím bodem bývá obec Nerezine (5 km od Osoru, možnost ubytování v kempech), z níž vede slušně udržovaná horská stezka až na vrchol. Upravena byla přibližně do současného stavu v r. 1887 Rakouským turistickým klubem pro rakouského následníka trůnu Rudolfa, který tu při pobytu v Malém Lošinji s oblibou poznával i jeho okolí. Při dobré viditelnosti, nejlépe v den po větrném počasí, které vyčistilo vzduch, jsou na severním obzoru dobře viditelné italské Dolomity a slovinské Julské Alpy (s jejich nejvyšší horou Triglavem), na východě Gorski Kotar, Velebit a obě Kapely, na západě italské Apeniny. V Jadranu svítí blízké i daleké ostrovy a ostrůvky: na východě a jihovýchodě Ráb, Pag, Silba a Olib, na západě a jihozápadě: Unije, Srakane a Susak.

Spatřit můžete i nedaleko přistávající nebo startující letadlo, na poloviční cestě mezi Nerezine a Malým Lošinjem, u obce Ćunski, je totiž letiště pro menší, většinou chartrová letadla s turisty na ostrov Lošinj.

Stezka je vlastně starou poutní cestou, kterou věřící již po staletí každoročně vystupují v den sv. Anny ke kostelíku sv. Mikuláše, patronu námořníků a poutníků, který stojí půlhodiny pod vrcholem. Na výstup je třeba počítat se 2 - 3 hodinami, příp. i s delší dobou (nejlépe se jde velmi brzy ráno). Stezka využívají i vyznavači horské cykloturistiky.

Podle pověsti jsou v blízkosti obce Nerezine pozůstatky Artemidina chrámu, v němž Médeia s Jasonem zabili Médeiina bratra prince Apsyrta a jeho tělo tu hodili do moře.

Mali Lošinj
Ostrov Lošinj, vzadu Osošćica


Diskuze k článku

yjvulwbx wagremgu
yjvulwbx wagremgu
27.09.2018 22:57:06

1

Mohlo by vás zajímat