Již od roku 1966 je v Chorvatsku zakázáno lovit, prodávat, kulinářsky upravovat a v restauracích servírovat mořského živočicha, datlovku vrtavou (Lithophaga lithophaga). Český název datlovka mnohým návštěvníků Jadranu moc neřekne a chorvatský název prstac či prstić ještě méně, ale ve všech zemích Jadranu se pokládá za nejchutnější "dar moře" vůbec. Po dlouhá desetiletí se hojně lovila, podávala v restauracích a prodávala na trzích.
 Datlovka vrtavá |
Datlovka vrtavá patří mezi měkkýše, konkrétně mlže z čeledi slávkovitých. Má protáhlou, až deseticentimetrovou lasturu s jemnými soustředěnými proužky. Zvenku je červenohnědá, zevnitř mléčně bílá. Datlovka žije v pobřežních vápencových skalách nejčastěji v hloubce od půl do tří metrů, do nichž se zavrtává pomocí vylučované kyseliny. Roste velmi pomalu. Potřebuje 10 až 20 let, než naroste do velikosti 5 cm. Pokud doroste 10 cm, trvá jí to 70 až 80 let. Svou vrtavou činností narušuje vápenec a přispívá nemalou měrou k jeho erozi. A protože výskyt datlovek je hojný, není jejich činnost zanedbatelná. Ale to jistě není nejhorší. Datlovky se neloví tak jako jiní mlži – nelze je prostě sebrat rukou. K tomu, aby se z moře získaly, je třeba rozbít kameny nebo podmořské skalní stěny. Znamená to jednak narušení a zničení organizmů, které tento pobřežní pás obývají, jednak velmi negativní zásah do celého zdejšího ekosystému. Trvá to nejméně třicet dalších let, než se tyto škody alespoň částečně napraví.
Datlovka žije ve všech částech Středozemního moře (kromě Černého moře), v Rudém moři a v severovýchodním Atlantiku. Prakticky ve všech evropských zemích je zakázán jejich výlov a prodej. Výjimkou je Bosna a Hercegovina a Černá Hora, které tento zákaz dosud nepřejaly a datlovky v jejich vodách ulovené se mohou volně vyvážet. Stává se, že s bosenskými nebo černohorskými povoleními se do Itálie či Slovinska vyvážejí ve velkém datlovky ulovené v chorvatských vodách.
Bohužel je o tuto pochoutku mezi majiteli restaurací stále velký zájem. Vždyť si za 1 kg připravených datlovek počítají až 1200 kun. Největší poptávka je po nich v Istrii, kde ceny vyhání do výše zájem návštěvníků z blízké Itálie a Slovinska. Vzhledem k tomu, že si většina majitelů restaurací nedovolí na jídelním lítsku uvádět datlovky, resp. prstace pod jejím pravým jménem, maskují jejich nabídku pod jinými názvy. Pro jejich stálé „dobré“ hosty jsou vždycky k mání jako podpultové zboží. Dokonce dochází i k tomu, že je maso datlovek servírováno v lasturách "povolených" živočichů.
Před několika lety uspořádalo chorvatské ministerstvo životního prostředí osvětovou kampaň a vydalo letáky s textem: "Datlovky? Ne, děkuji!" (Prstaci? Ne, hvala!). Kampaň byla úspěšná, ale přesto se téměř každý měsíc objevují v tisku informace o odhalení pytláků, překupníků a pašeráků. K rekordnímu zásahu došlo letos na jaře, kdy bylo v chorvatském kamionu na chorvatsko-slovinském hraničním přechodu zadrženo 115 kg datlovek (téměř 10 000 kusů!).
Pytláci, vybaveni potápěčským přístrojem, pracují obvyykle v malých kolektivech, kde se každý „specializuje“ na určitou činnost: narušení skály kladivem (někdy i pneumatickým), opatrné rozbíjení menším kladívkem a vytahování datlovek pinzetou. A za tři hodiny „práce“ získá takový takový sehraný kolektiv až 5 kg datlovek a při prodejní ceně 250 až 350 kun za 1 kg je to slušný výdělek. Ovšem za cenu devastace podmořských skal. I když jsou dnes policejní orgány vybaveny přístroji s echolokátory, které odhalí bušení kladiv, málokdy jsou pytláci chyceni přímo při činu. Pobřeží pevniny, ostrovů a ostrůvků je tak dlouhé, že je to málo pravděpodobné. Dosahuje 5 835 km!
Pokuty za porušení zákazu jsou velké – od 7 000 do 30 000 kun pro fyzické osoby a až 200 000 kun pro právnické osoby.
Informace:
- Ministerstvo kultury Chorvatské republiky (Ministarstvo kulture): www.min-kulture.hr
- Zelená Istrie (Zelena Istra): www.zelena-istra.hr
