Ze světa jadranské mořské fauny
Proč je nutný zákaz lovu datlovky vrtavé?
Jak postupovat při poranění mořskými živočichy
 Delfín skákavý |
V chorvatském Jadranu žijí některé druhy mořské fauny, které jsou jako velmi ohrožené chráněny zákonem. Jsou to:
1. tři druhy mořských plžů, a to:
- čepičovka páskovaná (Mitra zonata), chorv. prugasta mitra
- sudanka sirná (Tonna galea), chorv. puž bačvaš
- tritonka seguenza (Charonia tritonis seguenza), chorv. tritonova truba
2. jeden druh mlžů, a to:
- kyjovka šupinatá (Pinna nobilis), chorv. plemenita periska
3. tři druhy mořských želv, a to:
- kožatka velká (Dermochelys cariacea), chorv. sedmopruga usminjača
- kareta obecná (Caretta caretta), chorv. glavata želva
- kareta obrovská (Chelonia mydas), chorv. golema želva
4. všichni mořští savci žijící v Jadranu, a to
- tuleň středomořský (Monachus monachus albiventer), chorv. stredozemna medvjedica
- delfín obecný (Delphinus delphis), chorv. obični dupin
- delfín skákavý (Tursiops truncatus), chorv. dobri dupin
Nejpřísněji jsou chráněni všichni kytovci (Cetacea), chorv. kitovi, pokud se zatoulají do Jadranu. Lov, ubíjení, znepokojování a obchod těmito druhy je přísně zakázán.
5. Podle zvláštních předpisů je dále zakázán lov a sběr pro obchodní účely všech 36 druhů sumýšů, (Holothurioidea), chorv. trpovi, žijících v Jadranu
 Sumýš |
6. Dále je podle zákona o ochraně přírody a zákona o mořském rybolovu zakázáno rozbíjet podmořské stěny na pobřeží a lovit tak datlovky vrtavé (Litophaga litophaga), chorv. prstaci či prstići, prodávat je, případně vyvážet.
Pro bližší poznání uvádíme několik informací o těchto chráněných druzích mořské fauny.
Čepičovka páskovaná (Mitra zonata) je plž, který má vřetenovitou ulitu a bývá dlouhý kolem 10 cm. Žije na pevném dně ve vzdálenosti asi 3 nám. míle od pobřeží pevniny nebo ostrovů. Můžeme ho najít v hloubce od 20 do 85 m. Obecně se o jeho biologii ví velmi málo.
Je to středomořský endemit, který žije při východním, tedy chorvatském pobřeží Jadranu mezi městy Rovinj a Cavtat, ale ve velmi malém počtu. Poměrně větší počet se vyskytuje na středním Jadranu.
Díky své pěkné ulitě a vzácnému výskytu je to sběrateli velmi žádaný druh. Právě proto se jejich počet ještě dále snižuje. Z toho důvodu je čepičovka od r. 1994 chráněna a její sběr i lov a obchod s ní je přísně zakázán - pokuta za jediný exemplář dosahuje částky až 8 000 kun.
 Sudanka sirná |
Sudanka sirná (Tonna galea) je plž, který žije buď jednotlivě nebo v malých společenstvích na měkkém písečném nebo bahnitém dně, v hloubce od 10 do 150 m. Jak už napovídá sám jeho název, má jeho ulita soudkovitý tvar, je velká a poměrně křehká. Může dosáhnout délky až 30 cm, takže je to jeden z největších plžů v Jadranu. Živí se ježovkami a jinými měkkýši a patří k významným predátorům ekosystému, v němž žije. Ze zvláštní žlázy vypouští čtyřprocentní kyselinu sírovou (odtud jméno sudanka sirná), která rozpouští lastury kořisti.
Sudanka je rozšířena v Pacifiku, v Indickém oceánu, ve východním Atlantickém oceánu a v celém Středomoří, včetně Jadranu. V Jadranu žije v pobřežních vodách do 5 nám. mil od pobřeží. V severním Jadranu je velmi vzácný, poměrně více jich žije ve středodalmatských průlivech a zálivech.
Pro svůj atraktivní vzhled a velikost se často komerčně lovil a prodával jako suvenýr, čímž se jejich počet stále snižoval. Od r. 1994 je proto přísně chráněn. Za jediný exemplář se platí pokuta 1 000 kun.
Tritonka seguenza (Charonia tritonis seguenza) je největší plž žijící v Jadranu. Má masivní vřetenovitou ulitu a dorůstá až 40 cm. Žije na skalnatém dně, na úpatí strmých podmořských stěn. Vyhovuje jí prostředí porostů posidonie, které poskytuje dostatek hvězdic (tedy ostnokožců), které představují její hlavní potravu.
Tento středomořský plž se sice vyskytuje v celém Jadranu, ale jen velmi vzácně. Poměrně větší výskyt je kolem ostrovů Hvar, Vis, Sušac a v oblasti Dubrovníka.
Pro svou vzácnost a krásu své ulity je velmi vyhledávána. Je od r. 1994 přísně chráněna (sběr, lov i prodej), za jediný exemplář se ukládá pokuta 4 000 kun.
 Kyjovka šupinatá |
Kyjovka šupinatá (Pinna nobilis) žije na písečném nebo bahnitém dně mělkých pobřežních vod v porostech "mořské trávy". Tento mlž žije v hloubce 2 až 30 m. Přední, špičatou stranou je zaryt až do jedné třetiny své délky do podkladu, zadní konec směřuje vzhůru. Dorůstá délky až 100 cm. Je to největší mlž Středozemního moře, v němž je endemický. Je rozšířen v celém Jadranu. Jednotlivých exemplářů nebývá však víc než jeden kus na 10 m2 mořského dna. Mezi miskami jejich lastur, zejména u starších exemplářů, často žijí drobní krabi nebo garnáti ap., kteří zde hledají úkryt.
Vzhledem ke své velikosti je kyjovka šupinatá velmi vyhledávaným a ceněným suvenýrem, což v mnoha lokalitách způsobilo, že je tam úplně vyhubena. Od r. 1944 je v Chorvatsku, stejně jako v ostatním Středozemním moři chráněna. Za zabití jediného exempláře se v Chorvatsku platí pokuta 500 kun.
Mořské želvy jsou jediní zástupci plazů (jsou podtřídou plazů) kteří obývají Jadran. Často končí v rybářských sítích. Vzhledem k tomu, že dýchají plícemi, musejí se po určité době vynořit a nadýchnout. I když intervaly mezi jednotlivými nadechnutími jsou poměrně dost dlouhé, stává se právě při vynořování, že se želva zaplete do rybářské sítě, uvízne v ní a kvůli stresu jí nakonec chybí vzduch a ona se vlastně utopí. Další podrobnosti viz tématický článek: Želvy s mobilem nebo s vysílačkou).
Avšak to není jediné ohrožení želv. Ohrožují je i motorové čluny, komerční využívání jejich masa, vajec a krunýře a samozřejmě i znečištění moře.
Kvůli těmto negativním aspektům lidské činnosti se populace želv velmi snížila; dnes je chrání jak mezinárodní konvence, tak i chorvatské předpisy. Jde o tyto druhy želv:
- Kožatka velká (Dermochelys coriacea) žijící v teplých a mírně teplých mořích, tedy i ve Středozemním moři, včetně Jadranu, kde je však obzvlášť vzácná. Dosahuje až 2 m délky a 350 kg hmotnosti. Na rozdíl od ostatních želv nemá tvrdý krunýř, nýbrž má jej kožovitý. Je tmavě hnědá se světlými skvrnami. Živí se hlavně medúzami, ale i jinými mořskými živočichy.
Za zabití jedné kožatky se ukládá pokuta až 40 000 kun! - Kareta obecná (Caretta caretta) vyhledává stejné životní prostředí jako kožatka. Dosahuje délky 1 m. Je hnědě, případně hnědočerveně zbarvena.
Karety, které žijí v Jadranu, se rozmnožují v Řecku; předpokládá se však, že ve výjimečných případech kladou vejce i na písečných plážích některých jihodalmatských ostrovů.
Podle odborných odhadů zahyne nebo se tajně z komerčních důvodů uloví kolem 2 500 karet. Jestliže vezmeme v úvahu, že odhad celkové populace ve Středomoří se pohybuje kolem 5 000 jedinců, pak je roční úlovek 2 500 karet katastrofální.
Za zabití jedné karety se ukládá pokuta 35 000 kun! - Kareta obrovská (Chelonia mydas) žije ve stejném životním prostředí jako dva předcházející druhy. Živí se mořskými živočichy i rostlinami. Dosahuje délky 1,5 m. Má zelenou nebo šedohnědou barvu. Stejně jako předcházející druhy karet bývá často kořistí bezohledných lovců, kteří je loví ze zištných důvodů.
V případě zabití jednoho exempláře se platí pokuta 40 000 kun!
Tuleň středomořský (Monachus monachus) je savec, ploutvonožec z čeledi tuleňovitých, řádu šelem, jediný svého druhu ve Středozemním moři. Chorvatský odborný název je sredozemna medvjedica, místní pojmenování je pro jeho částečnou podobu s člověkem morski čovik.
Je dobře přizpůsoben životu v moři, ale na rozdíl od kytovců lze u něj rozpoznat některé charakteristické znaky vývojových předků, kteří žili na pevnině.
Tuleni středomořští jsou výborní plavci a mohou být ponořeni velmi dlouho. Část svého života ale tráví mimo moře, na pevnině, kde žijí v jeskyních a na příhodných plážích - vždycky to však jsou velmi odlehlá, těžko přístupná místa. Žijí osaměle nebo v malých skupinách. Živí se rybami.
Mají tupý nos či vlastně čenich, velké oči, tělo až 2 m dlouhé. Jsou šedohnědí, na břiše šedobílí se skvrnami neurčitého tvaru.
Tuleň středomořský v Jadranu vyhynul, ale v posledních letech se tu stále častěji objevuje (viz tematický článek: Tuleň středomořský se vrací na Jadran). O setkání s ním informují ceslostátní deníky jako o velké senzaci. Dříve žil ve vodách některých středodalmatských a jihodalmatských ostrovů.
Některé nevládní organizace v Chorvatsku zkoumají možná potenciální stanoviště jako vhodné nové domovy pro tyto tuleně, pro jejich případné navrácení na Jadran. Je ovšem velmi problematické, zda by se vrácení tuleně na chorvatský Jadran podařilo.
Pokuta za zabití tuleně, pokud by s ním návštěvník přece jen na Jadranu přišel náhodně do styku, činí 100 000 kun.
Kytovci jsou savci, plně přizpůsobení životu v moři. Kvůli životu ve stejném biotopu se stavbou těla podobají rybám. Rodí se v moři a prožijí v něm celý život. Ve větší nebo menší míře to jsou společenští tvorové, kteří vzájemně komunikují složitými zvukovými a ultrazvukovými signály.
Kytovci se dělí na kosticovce (Mysticeti) a ozubené kytovce (Odontoceti). Kosticovci nemají v dospělosti zuby, z patrových lišt jim v tlamě visí jemné husté rohovité listy (tzv. kostice), které fungují jako filtr zachytávající mořský plankton, jejich hlavní potravu. Ozubení kytovci mají velký počet zubů, živí se rybami, některé druhy loví i velké mořské savce, případně hlavonožce žijící v hlubinách.
Ke kosticovcům patří plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus), dnes největší zástupce fauny na Zemi vůbec.
Delfíni patří mezi ozubené kytovce, živí se hlavně rybami. V Jaderském moři žije trvale jen delfín skákavý jako dnes už jediný zde žijící mořský savec, zatímco delfín obecný připlouvá do vod Jadranu jen občas, za potravou. I mnohé další druhy kytovců se občas vyskytují v Jadranu. Člověku nejsou nijak nebezpeční.
Po desetiletí člověk pronásledoval delfíny, neboť mu poškozovali rybářské sítě při získávání potravy. V současné době ohrožuje delfína nejvíc negativní vliv člověka na jeho stanoviště, především znečišťování moře a masový turistický ruch, jakož i vodní aktivity s ním spojené. Další podrobnosti viz tématický článek: Delfíni v Jadranu a projekty na jejich ochranu).
Delfín skákavý (Tursiops truncatus) má krátký, dolů trochu zakřivený nos. Dorůstá až 4 metry délky. Má šedohnědý hřbet, břicho světlejší. Největší populace žije v Jadranu ve vodách kolem ostrova Lošinj, ale vyskytuje se sporadicky i jinde v Jadranu. Od r. 1994 je chráněn, pokuta za zabití jednoho delfína je 35 000 kun.
Delfín obecný (Delphinus delphis) žije v párech nebo v malých skupinách. Živí se rybami. Má dlouhý rovný nos a vřetenovité tělo, které dosahuje až 2,5 m délky. Hřbet má tmavohnědou až černou barvu, jsou však i světlejší jedinci. Břicho má bílé. V samotném Středozemním moři je to častý druh, ale v Jadranu trvale nežije. Vyskytuje se tu občas při shánění potravy - připlouvá Otrantskou úžinou. Často doprovází lodě a bývá tak středem pozornosti jejich pasažérů. I tento delfín je chráněn. Pokuta za jeho zabití činí až 40 000 kun.
Všichni ostatní kytovci, kteří se občas vyskytnou v Jadranu, jsou chráněni podle mezinárodních konvencí i podle chorvatských zákonů. Pokuta za zabití kytovce ostatních druhů činí 40 000 kun.
Sumýši (Holothurioidea, chorvatsky trpovi) patří k ostnokožcům. Sumýši jsou nejbližší příbuzní ježovek a hvězdic. Jsou to výlučně mořští živočichové, z nichž většina žije na písčitém nebo bahnitém dně. Ze 36 druhů žijících v Jadranu je nejznámější sumýš obecný (Holothuria tubulosa), chorvatsky obični trp, který se vyskytuje až do hloubky 100 m.
V Japonsku se ze sumýšů připravuje oblíbená gurmánská pochoutka. Od začátku 90. let minulého století se v Jadranu začalo s komerčním lovem sumýšů, kteří se částečně zpracovávali a polotovar se vyvážel do Japonska.
Vzhledem k tomu, že sumýši se pohybují velmi pomalu (1 metr za 10 minut), jsou velmi snadným cílem lovu a lovili se tedy ve velkých množstvích. V několika málo letech by tak došlo k úplnému zdecimování jejich populace. Proto jsou v Jadranu od r. 1998 chráněni a jejich lov je zde zakázán.
Mlž datlovka vrtavá (Litophaga litophaga) je podlouhlého užšího tvaru, dlouhý až 12 cm (obyčejně je však značně kratší). Žije v pobřežních vápencových skalách a jednotlivých velkých balvanech, do nichž se zavrtává pomocí vylučované kyseliny. Vyskytuje se od mělčin do hloubek kolem 10 m. Často bývá i v podmořských jeskyních. Svou vrtavou činností napomáhá erozi vápence. Jejich populace je zatím většinou velmi hojná, místy se však díky dřívějšímu velkému lovu snížila. Na jednom čtverečním metru skály může žít až 300 jedinců. Datlovka se může dožít až 80 let. Vyskytuje se v severovýchodním Atlantiku, v celém Středozemním moři, včetně Jadranu, a v Rudém moři.
Datlovka (chorv. prstac) se v Chorvatsku pokládá za jednoho z nejchutnějších mlžů a je jedním z nejchutnějších druhů "darů moře" vůbec; dlouho se hojně lovila, podávala v restauracích a prodávala na trzích. S rozvojem cestovního ruchu, a tím v důsledku enormně zvýšené poptávky počala populace klesat. Největším problémem při jejím lovu, resp. jejím dobývání z vápencových stěn je nezbytnost roztlouci kladivem skálu, kde je datlovka zavrtána. Jinak totiž nelze zavrtaného mlže z vápencové skály dostat. Znamená to poničení celého stanoviště a postupnou proměnu živé lokality v podmořskou pustinu.
K tomu, aby se na takových místech obnovila biocenóza, byli nasazeni a rozmnožili se noví jedinci nejen datlovek, ale i dalších druhů mořské fauny a flóry, k jejichž zkáze pro dobývání datlovek došlo, jsou zapotřebí značné finanční prostředky, ale i dlouhá desetiletí. Právě to je důvodem zákazu lovu datlovek na Jadranu a jejich prodeje a kulinářské úpravy na celém území Chorvatské republiky. Samozřejmě je zakázán i vývoz mimo Chorvatsko. Příslušné zákony byly vydány v r. 1994 a 1997. Za nedodržování těchto předpisů se platí pokuta od 600 do 30 000 kun.
V Chorvatsku jsou činné různé nevládní organizace a nadace na ochranu všech výše uvedených druhů mořské fauny a bylo vypracováno mnoho programů a projektů, které mají přispět k informovanosti a výchově obyvatelstva i návštěvníků Jadranu v tomto směru. Za tím účelem se vydávají různé letáky, pohlednice, plakáty a pořádají zvláštní akce s výchovným zaměřením, jejichž účelem je popularizace ochrany velmi ohrožených druhů. Návštěvníci z Česka budou jistě patřit k těm, kteří se k ochraně ohrožených druhů spontánně připojí.
Zdroj informací a další obrázky:
