 Split, Diokleciánův palác ve 4. stol.n.l. (rekonstrukce) |
Dnešní Split, druhé největší chorvatské město a rušný přístav, má přes 200 tis. obyvatel. Z toho ve zdech někdejšího Diokleciánova paláce jich dosud žije na 3 tis., tedy jen zlomek celkového počtu obyvatel města. Přesto však je a zůstane historickou skutečností, že se toto město doslova zrodilo z římského císařského paláce. Byť i částečně v troskách, zmrzačený přečetnými přestavbami a přístavbami, zůstává tento palác, nejvýznamnější antická památka na území Chorvatska a jedna z nejcennějších římských architektur na světě, předmětem nadšeného obdivu statisíců návštěvníků Splitu. A nebylo proto divu, že byl Diokleciánův palác zařazen organizací UNESCO mezi nejcennější památky kulturního dědictví lidstva.
 Split, sklepní prostory (substrukce) |
Je to stavba natolik unikátní, že se nedá s ničím, co se z antiky zachovalo, srovnat. Čas nyní pracuje ve prospěch paláce, neboť poslední architektonický průzkum, po vyčištění odpadu a rumu v jeho substrukcích (v římských stavbách to byly podzemní části stavby vyrovnávající terén - lidově sklepení) odkryl vůbec největší a nejzachovalejší antický prostor. Přitom odkryté majestátní podzemní síně zdaleka nemají jen hodnotu superlativu "největší na světě". O architektonickém uspořádání nejpřepychovějšího. tj. císařského traktu paláce, svědčí právě tyto podzemní prostory, neboť svými rozměry, členěním a půdorysem odpovídají prostorovému členění soukromých reprezentačních síní císaře Diokleciána, které se nacházely přesně nad nimi. Více informací najdete v tematickém článku: Sklepení Diokleciánova paláce ve Splitu.
Diokleciána, Ilyra ze sousedního hlavního města římské provincie Dalmácie Salon (narodil se tu jako syn propuštěného otroka), vynesly svého času na první místo v římské říši jeho vojenské schopnosti, díky nimž se z obyčejného z legionáře stal velitelem pretoriánské gardy, která jej po vítězném návratu z Persie provolala císařem. Proslul mimo jiné jako horlivý stavebník rozsáhlých a nákladných staveb. A je tedy pochopitelné, že svůj palác v Aspalathu (dnešním Splitu) určený jako sídlo po abdikaci, tedy sídlo po odchodu do "důchodu", budoval s veškerou nádherou. Palác byl postaven jednak jako opevněný vojenský tábor (byla v něm i malá vojenská posádka pro ochranu ex-císaře), ale především jako přepychové sídlo s výrazně orientálními prvky. Stavitelé, které si právě z východu přivedl, byli vynikajícími mistry.
 Split, peristyl Diokleciánova paláce |
Málo kde na světě došla pozdně římská monumentalita takového výrazu jako v nejobdivovanější části paláce - na peristylu - otevřeném prostoru v srdci paláce, se sloupovým mramorovým ochozem (dnes se tu konají operní představení, především Verdiho Aida). Vznešenost místa podtrhával prothyron, závěr peristylu, vyvýšený asi o 1 metr. Právě zde sedával ex-císař, oděný v diadém a skvostná orientální roucha, jak to odpovídalo jeho až asiatské zálibě v nádheře, zde přijímal i cizí poselstva, která před ním padala na tvář na mramorovou dlažbu peristylu.
 Split, jižní zeď paláce (dobře viditelné jsou původní stavební prvky a pozdější stavební úpravy) |
Dioklecián chtěl za své vlády čelit neutěšeným vnitřním poměrům v římské říši rozsáhlou reformou vládní, vojenskou a správní. Jen minimum reforem však bylo úspěšných a přežily svého tvůrce, většina jich skončila úplným fiaskem. Stát za něho už nebyl pro občany, ale občané pro stát.
V úsilí o mravní obrodu říše se zasazoval o návrat ke starým hodnotám, mj. o obnovu starého kultu pohanských bohů. Božské pocty požadoval i pro sebe jako císaře. Proto vyhlásil nelítostný boj vyznavačům nového náboženství, křesťanům, kteří byli v jeho očích jako odpůrci pohanských bohů nepřáteli státu. I když hlavní pronásledování křesťanů trvalo za něho v západní části říše jen dva roky (ve východní části pokračovalo ještě po ediktu Milánském téměř 10 let), znamenalo vzhledem ke své systematičnosti, důkladnosti a organizovanosti životní ohrožení pro mladou církev. Počet umučených a popravených křesťanů byl vysoký, ale na druhé straně křesťanství sílilo prolitou krví mučedníků. Podle pozdně antických pramenů Dioklecián sám nenáviděl křesťany a byl si plně vědom dosahu a rozsahu pronásledování.
 Split, Stříbrná (východní) brána |
Po své abdikaci respektive po prvním ediktu o zastavení pronásledování křesťanů se Dioklecián začal ve svém paláci obávat jejich pomsty. Nepřijímal návštěvy, žil téměř osaměle v neustálé strachu a hrůze o život, všude viděl stíny zabitých a umučených, podezříval i své nejbližší ze spiknutí a úkladů, což podlomilo jeho fyzické i psychické zdraví. Jak se uvádí, bloudil pološílený komnatami paláce a čekal na smrt. Alespoň tak popisují konec Diokleciánova života raně křesťanští autoři.
Bylo ironií osudu, že se musel ještě dočkat ediktu Milánského (v r. 313), kterým Konstantin zrovnoprávnil křesťanství s pohanským kultem. Zemřel v r. 313 nebo 316.
Palác pak ožil zejména po zničení sousedních Salon avarskými hordami, kdy se uprchlíci z tohoto města začali uchylovat do pevných zdí paláce postupně si jej přizpůsobovali svým potřebám. A to byl vlastní vznik města Splitu.
A ještě k řeckému názvu města - Aspalathos (latinsky Spalatum). Pochází z řeckého názvu pro rostlinu, česky zvanou vítečník sítinový (latinsky Spartium junceum), keříku, jehož žluté bohaté květenství zaplavuje dodnes vždy v květnu celé jadranské pobřeží.
 Split, peristyl |
