Jde vesměs o pamětihodnosti, které po staletí sloužily jako sakrální objekty, ale během staletí se některé z nich z různých důvodů přestaly používat jako svatyně a našlo se pro ně jiné použití. Jejich historické osudy jsou však zajímavé a často se v nich zrcadlí osudy města, resp. někdejší slavné republiky Ragusa (podrobněji: Dubrovník - historie).
 Střechy Dubrovníka ukrývají neskutečné množství historických památek |
Většina návštěvníků z Česka zná ze sakrálních památek dnešního Dubrovníka katedrálu, kostel sv. Blažeje (Sveti Vlaho) a kostely tří klášterů - františkánského, dominikánského a jezuitského, které svou architekturou a velmi cenným vnitřním vybavením patří k nejpřitažlivějším pamětihodnostem Dubrovníka. A dále už nic.
Přitom i ty méně známé a méně honosné sakrální stavby, většinou drobné kostelíky, jsou součástí města, patří k jeho obrazu, k jeho minulosti. Mnohé z nich jsou přitom zvlášť půvabné, jiné opatrují cenné umělecké předměty, další se váží k významným historickým nebo jiným událostem, ale v každém případě stojí za to vypravit se k nim, vyhledat je ve spleti dubrovnických uliček, seznámit se s jejich osudy, nahlédnout do jejich interiéru.
 Kostelíky sv. Lukáše a Zvěstování P. Marie |
Jen na území Starého města, tedy v rámci dubrovnických hradeb, je jich několik desítek a dalších minimálně padesát je jich roztroušeno na předměstích - v Boninovu, na Lapadu a v Gruži, v Ploče a dalších. V našem tematickém článku se zaměříme na ty nejpozoruhodnější ve Starém městě a zmíníme se jen o několika na dubrovnických předměstích.
Hned za vstupem do Starého města branou Ploče nemůže uniknout návštěvníkově pozornosti dvojice malých kostelíků stojící těsně vedle sebe v ul. Sv. Dominika, přilepených na městské hradby. Přímo proti nim se tyčí mohutná hmota kostela a kláštera dominikánů.
Ten první z obou kostelíků, který je poněkud větší i vyšší než jeho soused, je zasvěcen Zvěstování P. Marie (Navještenje Marijino) - Nunciata. Pochází z 1. poloviny 16. stol. a reprezentuje sloh typický pro jadranské přímoří - přechod od gotiky k renesanci. Zdánlivě jednoduchá stavba z kamenných kvádrů má plasticky bohaté průčelí.
Jeho soused, kostelík sv. Lukáše (Sveti Luka), byl postaven v 11. stol. jako starochorvatská předrománská svatyně, ale v průběhu věků byl několikrát stavebně upravován. Gotická plastika v lunetě nad vchodem pochází z 15. stol. Oba tyto kostelíky nejsou už dávno používány k bohoslužebným účelům. Sv. Lukáš slouží dnes jako výstavní síň.
 Kostelík sv. Šebestiána |
Vedle vchodu do kostela dominikánů stojí jakoby přilepen na jeho západní stěnu kostelík sv. Šebestiána (Sveti Sebastijan), který měl před staletími na samém vstupu do města chránit jeho obyvatele před morem - sv. Šebestián se pokládal za ochránce před touto strašnou metlou středověkých měst. Kostel pochází z poloviny 15. stol. a na jeho pěkné plastické výzdobě se podíleli významní kameničtí mistři z následných desetiletích. Francouzi, kteří ovládli město v r. 1808, kostel přestavěli a používali jako vězení. Dnes jsou ve spodní části dílny kameníků a sklady kamene, v horní části je jedna z nejrenomovanějších galerií ve městě (Galerija Sebastijan). Je zaměřena především na moderní chorvatské malířství.
V blízkosti dominikánského kláštera na začátku ulice Preko najdeme další zajímavý kostelík - kostelík sv. Mikuláše (Sveti Nikola). V dnešní podobě reprezentuje pozdní renesanci. Najdeme ho podle pěkného renesančního portálu a půvabné zvoničky, resp. zvoniční nástavby, typické pro dalmatské pobřeží. Kostelík se může pochlubit velmi hodnotným předrománským pletencovým kamenným reliéfem a několika dalšími uměleckými díly.
Bezprostředně o městské hradby se opírá kostelík sv. Jakuba Pipunara (Sveti Jakov Pipunar či též Sveti Jakov na Pelinama), na horním konci ulice Peline. Jednolodní románské svatyni ponechala okolní zástavba obytných domů pouze nevelkou jižní fasádu se slepými trpasličími arkádami a zvoniční nástavbou s jedním zvonem. Chceme-li najít to, co z kostelíka zůstalo, je třeba si zdejší zástavbu pečlivě prohlédnout, jinak pozůstatek unikne naší pozornosti.
Ulici Preko protíná téměř na jejím opačném konci příkrá ulička Od Sigurate, kde si zájemce může prohlédnout jak kostelík Sigurata, tak i část kláštera františkánek, jehož je svatyně součástí. V kostelíku je pěkná sbírka obrazů, liturgických potřeb a různých starých předmětů denní potřeby. Předmětem dohadů návštěvníků bývá název kostelíka - Sigurata, což je zkomolení latinského zasvěcení kostela Proměnění Páně - Transfiguratio Domini Jesu Christi. Kostel je v dnešní podobě barokní (18. stol.), ale vůbec nejstarší předchůdce tu stál zřejmě už v 6. stol.; současný kostel vyrostl jako jeho přístavba v 9. až 11. stol. Zdejší klášter františkánek se stal útočištěm pro obyvatele z okolních ulic při srbsko-černohorském ostřelování Dubrovníka začátkem 90. let minulého století. V jeho bezpečném podzemí přežily desítky hlavně žen a dětí nejednu pernou chvíli obležení. Sestřičky ochotně ukáží návštěvníkům klášter a přiblíží jim i nedávnou válečnou historii svého kláštera.
 Dubrovník |
Chceme-li pokračovat v našich toulkách, musíme sestoupit k hlavní dubrovnické ulici Placa (Stradun), přetnout ji a pokračovat směrem k západní části hradeb. V ulici Iza Roka si prohlédneme kostelík sv. Rocha (Sveti Rok), dalšího patrona proti moru. Pochází z poloviny 16. stol. Patřil bratrstvu sv. Rocha, které se staralo o odsouzence k smrti.
Na rohu sousední uličky Od Domina, která za kostelem pak prudce stoupá po schodišti k hradbám, se nachází barokní kostel Domino, který byl postaven na místě renesančního, zničeného při zemětřesení v r. 1667. Ten původní byl, jak o tom svědčí jeho dochovaná krypta, jediný trojlodní v Dubrovníku. Jedna z jeho dochovaných bočních lodí sloužila pak jako sakristie barokního kostela, v němž je nyní několik pěkných obrazů. I tento kostel odvozuje svůj dnešní název Domino od latinského názvu Domus omnium Sanctorum, tj. kostel Všech svatých. Patřil původně náboženskému bratrstvu kameníků, které mělo své sídlo v sousední přístavbě. Ta dnes hostí pamětní muzeum dubrovnického autora řady komedií, Marina Držiće. Některé z jeho her, jako například Dundo Maroje, byly před časem uvedeny i u nás.
Na jižní straně ulice Od puča, která je hlavní obchodní komunikací Dubrovníka, najdeme kostelík sv. Josefa (Sveti Josip). I on nahradil starý, který tu do zemětřesení stával. Měl však tehdy jiné patrocinium - zasvěcení, a to sv. Jakubovi. Barokní kostel sv. Josefa byl svatyní bratrstva tesařů, jejichž patronem je právě sv. Josef, a tak musil sv. Jakub ustoupit.
 Kostelík sv. Markéty u dubrovnických hradeb |
Pokud pak od Domina vystoupíme do nejvyšší části Dubrovníka, na Poljanu Mrtvo zvono, upoutá naši pozornost komplex budov, který byl v minulosti několikrát přestavován. Býval to klášter benediktinek s kostelem P. Marie (Sveta Marija od Kaštela, ad Castellum). Jak chorvatský, tak i latinský název napovídá, stála původně na místě kláštera pevnost - Castellum (chorvatsky Kaštio) a klášter byl vybudován až ve 12. stol., přestavěn byl o 300 let později. Při zemětřesení v r. 1667 byl citelně poškozen, ale opět obnoven. Obnova nesla znaky gotického a renesančního slohu. Klášter byl zrušen Francouzi začátkem 19. stol. Od té doby po odsvěcení slouží jako bytový objekt.
Od kostela P. Marie vede ulička podél hradeb zvaná Od Margarite k maličkému kostelíku sv. Markéty (Sveta Margarita), který podle pověsti dala postavit královna Markéta. Starší kostel stejného zasvěcení stál v blízkosti, u hradební věže sv. Markéty, která byla a je součástí dubrovnického hradebního systému. Přestože kostelík byl postaven v r. 1571, tedy v období ovlivňovaném renesancí, je ve starším slohu.
V této nejstarší části Dubrovníka se nacházela i první dubrovnická katedrála. Byla součástí areálu kláštera sv. Kateřiny. Byly tu objeveny pozůstatky katedrálního kostela sv. Petra Velikého a jeho krypty, jakož i mnohé pozůstatky zdiva s pletencovou ornamentikou. Dnes je v přestavěné budově kláštera hudební škola (Muzička škola).
K sakrálním stavbám Dubrovníka patří samozřejmě i svatyně jiných vyznání, z nichž stojí v každém případě za vidění dvě, a to především židovská synagoga. Ta byla centrem nevelkého dubrovnického gheta při ulici Žudioska v centru Starého města. Dnes patří mezi nejstarší synagogy v jihovýchodní Evropě. Ulice Žudioska je jednou z těch, které vedou z hlavní dubrovnické tepny Placa-Stradun prudce vzhůru přes ulici Preko k hradbám, k ulici Peline. Synagoga pochází z 15. stol., její velmi cenné vybavení je ze 17. stol. Nachází se v prvním patře domu v blízkosti ulice Placa (dům je dobře označen). Má velmi hodnotnou sbírku obřadních předmětů.
V ulici Od Puča stojí od r. 1877 pravoslavný kostel, který byl náboženským střediskem nepočetné srbské menšiny v Dubrovníku. Ta se začala formovat ve druhé polovině 19. stol. Významnější než svatyně je po umělecké stránce sbírka pravoslavných ikon v sousední budově. Jsou vesměs starší než kostel, pocházejí z 15. až 18. stol. a reprezentují různé směry a školy v malbě ikon.
 Dubrovník od jihovýchodu |
Tím jsme absolvovali nejzajímavější kostelíky (z těch málo známých) přímo ve Starém městě. Doporučuje se však prohlédnout si ještě alespoň tři sakrální stavby v částech Dubrovníku mimo jeho hradby. Jednou z nejpozoruhodnějších a historicky nejcennějších je kostel sv. Jakuba (Sveti Jakov) a benediktinské opatství na Višnjici (Sveti Jakov od Višnjice). Dostaneme se k němu z předměstí Ploče a není těžké jej najít - stojí přímo na mořském břehu (ul. Vlaha Bukovca 14). Tento původně románský objekt byl v 16. stol. od základů přestavěn, a to ve slohu přechodu gotiky v renesanci. Později byly zejména na průčelí provedeny barokní úpravy.
 Kostel P. Marie na Dančích, polyptychu Nikoly Božidareviće (1517) |
Za Ragusy, tedy Dubrovnické republiky, bydlili v klášteře vždy po několik dní před svým odjezdem do Istanbulu dubrovničtí emisaři, vyjednávači, kteří byli pověřeni jednáním o každoročním tributu, který po staletí platila Dubrovnická republika Turkům za "ochranu" a vlastně si jím vykupovala svou bezpečnost před tureckým nebezpečím. Emisaři se v klášteře v naprosté izolaci od světa soustřeďovali na svůj důležitý, ale pro ně i nebezpečný úkol, protože nikdy nebylo možno předem vědět, jaké budou reakce všemocného sultána a jeho suity, zda nebude požadovat vyšší tribut než byl dosud dohodnut, zda nevyužije současnou politickou situaci v jihovýchodní Evropě a úspěchy svých vojenských výbojů k většímu tlaku na dubrovnickou pokladnici. A mnoho záleželo na emisarech, zda neustoupí a zároveň nepopudí tehdy všemocného tureckého vládce. Hlavním úkolem dubrovnických vyslanců však bylo bezpečně dopravit tak ohromnou hotovost až do sultánových rukou. Před samým odjezdem do Istanbulu ještě přijal emisary dubrovnický kníže a dal jim poslední pokyny na cestu.
Napoleonovo vojsko ovládlo při svých válečných taženích mimo jiné celou Dalmácii i Dubrovnickou republiku, kterou Napoleon jedním škrtem pera zrušil. Benediktinští mniši byli vyhnáni a klášter byl zlikvidován. Kostel sv. Jakuba však až do nejnovější doby nepřetržitě sloužil jako svatostánek. Klášterní budova pak sloužila různým účelům - jako kasárna, jako nemocnice, též jako bytový objekt.
Za srbsko-černohorské agrese v 90. letech minulého století utrpěl areál značné škody, nyní je však opět úplně v pořádku. Za dubrovnickými hradbami, ale na opačné, tedy severozápadní straně, tj. za branou Pile, stojí kostel a klášter P. Marie (Gospa od Danača) v ulici Dona Frane Bulića 8. Dostaneme se k němu od brány Pile Starčevićovou ulicí, z níž vede odbočka vlevo k parku Gradac a dále k poloostrůvku Danče, kde stojí klášterní areál přímo na mořském břehu. Pochází z poloviny 15. stol. a jeho hlavním magnetem jsou dva cenné obrazy, jejichž autory byli přední dubrovničtí malíři druhé poloviny 15. stol. - L. Dobričević a N. Božidarević. U kláštera, jehož část sloužila koncem 15. stol. jako lazaret, je starý hřbitov. Zdejší řádové sestry jsou velmi podnikavé - část kláštera využívají dnes jako penzion pro turisty, o něž se pečlivě starají. Sestry tu mimo jiné dodržují starobylý zvyk, podle něhož zdraví lodě projíždějící kolem vyzváněním kostelních zvonů.
Na poloostrůvku jsou také příjemné možnosti bezplatného koupání, jakých není v blízkosti Starého města mnoho.
 Kostelík sv. Michala |
Z kostelů v Gruži a na Lapadu stojí za návštěvu alespoň historicky významný starobylý hřbitovní kostelík sv. Michala (Sveti Mihajlo) na Lapadu (ul. Dr. A. Šercera 1), téměř ve středu tohoto poloostrova. Původně románská kaple ze 13. stol. prošla dodnes mnohými úpravami. Při kostele jsou pohřbeni členové nejstaršího dubrovnického bratrstva sv. Michala, na hřbitově pak, když byl v 19. stol. vydán zákaz pohřbívání v kostelech a klášterech, členové předních dubrovnických patricijských rodin. V bezprostřední blízkosti starého kostelíka byla v r. 1999 postavena nová svatyně stejného zasvěcení.
