 Socha Rolanda |
Rolandův sloup nebo též Orlandův sloup (Orlandov stup) stojí na náměstí Luža před kostelem sv. Blažeje (Sv. Vlaho) na východním konci nejfrekventovanější tepny Dubrovníka, Stradunu a jeho úloha byla od počátku mnohoznačná.
Podle tradice byl Roland, jedním z nejznamenitějších rytířů císaře Karla Velikého (měl být i jeho synovcem). Zahynul zradou v roce 778 v průsmyku Rancevaux na hranicích španělsko-francouzských, když se v čele zadního voje Karlova vojska vracel ze Španělska do Francie. Zmytizovaný námět beznadějného boje zrazeného statečného hrdiny se stal námětem četných literárních děl; v české literatuře se Rolandovým příběhem inspiroval Julius Zeyer ve své Karolínské epopeji.
Rolandovi se pak ve středověku přičítala i zázračná, nadpřirozená moc. Dubrovničtí např. věřili, že jen díky Rolandově pomoci zvítězila dubrovnická flotila na saracenským pirátem Spucentem u ostrůvku Lokrumu.
Podle jedné verze měl být právě jako výraz vděčnosti postaven v roce 1418 Rolandův sloup, ale podle jiné verze mělo jeho postavení v Dubrovníku jiný smysl. Ve druhé polovině středověku se totiž stavěly v mnoho evropských zejména obchodních městech sloupy s Rolandovou sochou, které se staly symbolem svobodných měst a jejich volného obchodu. A do třetice se v Dubrovníku zvažuje i třetí verze, a to podíl německého císaře (a českého i uherského krále) Zikmunda Lucemburského na vybudování dubrovnického Rolanda. Zikmund vystavěl Rolandovy sloupy v několika severních městech své rozsáhlé říse. A Dubrovník po určitou dobu uznával Zikmundovu svrchovanost a záštitu. Byl přece jen panovníkem uherského, a tedy i chorvatského státu. A z archivu se ví, že Zikmund alespoň jednou Dubrovník navštívil.
Přibližně v té době se v jižní části Evropy začalo používat převážně jméno Orlando místo Roland.
 Rolandův sloup |
Pro kupeckou Dubrovnicku republiku měl Rolandův - Orlandův sloup mimořádný význam nejen jako symbol svobodného obchodu. Délka pravého Rolandova předloktí (je též vyznačena na podstavci sloupu) představovala plnou hodnotu zdejší délkové míry, dubrovnického lokte, tj. 51,2 cm, což byla po staletí v Dubrovníku používaná délková míra. Prodej tkanin se právě proto soustřeďoval v blízkosti sloupu.
U sloupu se vyhlašovaly zákony, oznamovaly se i vykonávaly tresty (sloužil i jako pranýř).
Tvůrcem Rolandova sloupu byl, jak uvedeno, mezi léty 1417 - 1419 Bonino da Milano, a to s pomocí zdejšího mistra Antuna Ragusea. Použil přitom kamene z Korčuly, přesněji z ostrůvku Vrniku. Meč bájného hrdiny na soše byl obrácen směrem k Levantu, tedy k místu, odkud přišli saracenští piráti. Na vrcholu sloupu byla vytvořena plošina se železným zábradlím a stožárem na vlajku.
Sloup v průběhu staletí podléhal zubu času, prováděné drobné opravy byly nedostatečné a někdy i neodborné. Největší škodu utrpěl sloup v roce 1825, tedy v době, kdy byl Dubrovník součástí Rakouska. Sloup se zřítil, rozlomil a spadl na Rolandovu tvář. Na léta byl "pohřben" v nedalekém Knížecím paláci a teprve v roce 1878, po nepříliš důkladné rekonstrukci, byl znovu instalován. Větší pozornost byla věnována jeho spodní části a jeho ukotvení. Byl umístěn o pár metrů dál než původně, a to na místo, kde stojí dosud. Rolandova tvář byla obrácena směrem k paláci Sponza, tedy na sever, nikoli jako původně k Levantu, tedy na východ.
Do roku 1808 vlála vlajka na stožáru sloupu třikrát do roka, a to 3. února na svátek sv. Blažeje, patrona Dubrovníku (viz tematický článek: Slavnost sv. Blažeje v Dubrovníku), 5. července na starý svátek sv. Blažeje a 3. května na svátek "festa dell albero". Pak bylo zakázáno vlajku vůbec vyvěšovat. Od roku 1894 se směla umístit pouze na svátek sv. Blažeje. V nové době, od roku 1950, kdy se dubrovnická vlajka s nápisem Libertas stala symbolem Dubrovnických letních her, vlaje po dobu slavností. Na svátek sv. Blažeje, který je současně Dnem města Dubrovníka a zároveň největší zdejší slavností, na niž přijíždějí tisíce návštěvníků, se vyvěšuje vlajka tohoto ochránce města.
Horší časy pro Rolandův sloup nastaly v roce 2002, kdy město rozhodlo umístit na sloup vyšší stožár a na něj vyvěsit velkou státní vlajkou. Vlála tu pouze krátce, protože se brzy na sloupu objevily vertikální praskliny a odborníci konstatovali jeho narušenou statiku. Restaurátoři praskliny opravili a zjistili, že se šíří od korodujícího železného klínu uvnitř sloupu, který tu byl instalován při opravě v roce 1878. Od té doby směly vlát na stožáru pouze vlajky menších rozměrů, ale bylo jasné, že je třeba přikročit k jeho rekonstrukci, tj. k úplné demontáži a k novému zakotvení stožáru do tělesa sloupu. Té se symbol Dubrovníku dočkal až loni v prosinci, kdy byl sňat a 4,5 tuny těžký sloup putoval do Biskupského paláce, kde se uskutečnila první část jeho rekonstrukce. Na své původní místo se vrátil na konci ledna letošního roku, aby na jeho improvizovaném stožáru mohla být 3. února vztyčena vlajka svatého Blažeje. Po skončení slavností pokračují restaurační práce přímo na místě, kde je sloup trvale umístěn.
