 |
Dříve u nás bývaly fíky vzácnosti, cizokrajnou lahůdkou, která se objevovala v obchodem jen zřídka, a to výhradně v předvánočním období. Samozřejmě v sušeném stavu, slisované do úhledných balíčků. Dnes jsou sušené fíky stálou součástí sortimentu sušených plodů po celý rok. V létě se občas prodávají i čerstvé plody, ale jsou dost drahé.
Přesto však k dovolené na Jadranu neodmyslitelně patří. Vídáme fíkovníky se sytě zelenými laločnatými listy na dvorcích a zahradách, zkoušíme utrhnout fíky z divoce rostourích stromů u cesty, ale bez nože nemáme úspěch, slýcháme na trzích volat trhovkyně: svježe smokve a když neodoláme, zjišťujeme, že jsou hodně sladké a chuti poněkud mdlé. Při toulkách po venkově můžeme zahlédnout, jak se suší rozprostřené na přímém slunci, a pokud si usušené plody nekoupíme přímo od pěstitelů, vybereme si je na trhu, kde se prodávají na váhu nebo jako suvenýr navlečené na provázku jako korále. A překvapivě nám tu chutnají jinak než ty balené ze supemarketu, mnohem lahodněji.
 |
Fíky jsou plody rychle rostoucích opadavých stromů nebo keřů fíkovníku smokvoně (též smokvoň obecná, lat. Ficus carica, chorvatsky smokva) patřící do čeledi morušovníkovitých (Moraceae). Rod Ficus zahrnuje zhruba tisíc druhů, které rostou převážně v tropech a subtropech. Strom s masivní korunou dosahuje výšky až 10 metrů. Fík je považován za ovoce, ale ve skutečnosti je to uzavřený květ fíkovníku. V uzavřeném květenství rostou květy a semena zároveň. Těchto květů může každé květenství obsahovat až několik tisíc v závislosti na druhu. Má cibulovitý tvar s malým otvorem, který umožňuje přístup opylovačů ke květům. To, co považujeme uvnitř dužiny za pecičky, jsou ve skutečnosti vlastní plody a nažky. Po biologické stránce tak patří fíkovník k nejzajímavějším dřevinám.
Fíkovník patří k nejstarším kulturním rostlinám. Pochází pravděpodobně z Přední Asie, ale dnes se pěstuje po celém světě v oblastech s mírnou zimou. Že je fíkovník rostlina mimořádně stará, svědčí mj. i poměrně nedávný nález v Izraeli. Na raně neolitickém nalezišti z let 11 400 až 11 200 před naším letopočtem našli archeologové napůl zuhelnatělé pozůstatky devíti fíků, a to u někdejšího skladu. Bylo zjištěno, že jde o plody fíkovníku, který se nemohl rozmnožovat semenem, nýbrž pouze řízkováním. Tento nález tedy posunuje pěstování ovoce člověkem o dobrých 5 000 let hlouběji do minulosti než se dosud myslelo. O další rozšíření se postarali Řekové a Římané. Z Diokleciánových ediktů je zřejmé, že pěstování fíkovníků mělo v římské provincii Dalmácie již tehdy velmi starou tradici
 |
V současné době činí světová produkce fíků přes milion tun ročně. Z tohoto množství asi 80 procent připadá na středomořskou oblast.. Hlavními exportéry fíků je Turecko, Alžír, Írán, Maroko, Španělsko, Sýrie, Tunis a Spojené státy severoamerické. Právě historie pěstování fíkovníků v Severní Americe je pozoruhodná. Téměř do poloviny minulého století byly smokvoně v Americe úplně neznámou plodinou. Někdy koncem 30. let 20. století zasadil tu první fíkovník vystěhovalec z Chorvatska, Stipe Mirović. A dnes se v Kalifornii nacházejí největší plantáže této plodiny na světě.
Fíkovníky jsou v Chorvatsku domovem v přímoří, včetně jadranských ostrovů, ale díky pronikání středomořského klimatu koryty řek do přilehlého vnitrozemí, je lze najít i dále od moře. Podle jednoho přísloví zdejších obyvatel začíná jih tam, kde už rostou fíkovníky a kde hýkají osli. Za nejkvalitnější a nejchutnější z celé řady pěstovaných odrůd se pokládá tzv. zamorčica.
Pěstování fíkovníků bylo v minulosti podstatně rozšířenější, ale postupem času upadalo. Prací spojených s tímto sadovnickým odvětvím je nemálo a jsou poměrně namáhavé, takže zejména mladí zemědělci se rozhodli raději pro jiné, méně náročné plodiny. Patří mezi ně síření, sušení, praní v horké mořské vodě nebo ve slaném roztoku (moření), opětovné sušení a skladování. Negativně se projevuje i konkurence mnohem levnějších fíků z východního Středomoří a dalších zemí. Využití čerstvých plodů značně omezuje jejich krátká doba trvanlivosti.
 |
Pěstitelé si stěžují, že zatímco pěstování vinné révy a olivovníků zažívá pravý boom, je fíkovníkům věnována jen velmi malá pozornost a o moderní agrotechnice si mohou nechat jen zdát. Chorvatsko v současné době produkuje něco přes 2 000 tun ročně, z čehož necelou polovinu tvoří intenzivní produkce pro trh a většinu pak extenzivní produkce rodinných hospodářství především pro vlastní potřebu. Velkých sadů je tu velmi málo. Ten největší se nachází v Zemuniku u Zadaru na ploše 10 hektarů (má 2 400 stromů). Produkce je soustředěna do menších rodinných hospodářství, která vlastní maximálně pár desítek stromů, většinou v rámci vinohradů nebo olivových hájů. Odhaduje se, že v Chorvatsku roste 600 000 až 700 000 stromů.
Fíků si vážili již staří Řekové. Připisovali jim výborné účinky v posilování svalstva; proto je např. v nemalých množstvích konzumovali atleti před sportovními hrami a rovněž bojovníci před bitvami. Nutriční hodnoty fíků oceňovali také staří Egypťané, kteří jim připisovali i léčivé vlastnosti. Byly oblíbeným ovocem královny Kleopatry. V dobách největších krizí a hladu přišly fíky vždy ke cti, protože byly cennou a vydatnou náhradou za chleba, který chudé obyvatelstvo tolik postrádalo.
Fíky jsou nejen energeticky vydatné pro svůj vysoký obsah sacharidů, ale jsou i velmi zdravé. Obsahují řadu minerálů (vápníku, fosforu, hořčíku a dalších), vlákninu, polyfenoly, enzymy, vitaminy, především A, B1 a B2 a další hodnotné látky. Lékaři oceňují i některé další látky fíků, které vykazují protirakovinné účinky.
V lidovém léčitelství mají sušené fíky významné místo jako účinný prostředek proti zácpě. Zejména ve směsi se sušenými švestkami. Také se z nich vyrábí prostředek proti kašli – umleté fíky se smíchají s mletým svatojánským chlebem (plody rohovníku, rogač), skořicí a červeným vínem. Fíky se podle lidové tradice užívají i při nespavosti a vyšším krevním tlaku. A doporučuje se jíst fíky i těm, kteří by chtěli přestat kouřit.
 |
Fíky mají své místo též v tradiční lidové kuchyni v přímoří. Tak např. se ze sušených fíků, mandlí, pálenky z vinných hroznů – "lozovači" vyrábí nepečený dezert, tzv. smokvenjak. Obdobné ingredience má i "hib", specialita, která se připravuje na ostrově Visu (více informací najdete v tematickém článku : Velmi neobvyklý suvenýr z Jadranu - "hib" z ostrova Visu). V okolí Šibeniku a Splitu se připravuje zvláštní slaný dezert tzv. soparnjak. Je to vlastně závin s náplní z mangoldu, oliv, fíků a olivového oleje, který se peče v chlebové peci. Nejčastěji se podává studený. V rámci propagace starých tradičních lidových pokrmů jej zařadily do svého jídelního lístku mnohé místní restaurace. V Dalmácii je oblíbený tzv. Dalmatský koláč (Dalmatinski kolač). Je to vlastně kynutý koláč s náplní z mletých fíků, mletého svatojánského chleba (v dalmatských obchodech se prodává již mletý), skořice, medu, cukru a citronové kůry. Existují desítky sladkostí, jejich ingrediencí jsou právě fíky. Přidávají se však i do slaných jídel, např. pod maso nebo podle některých receptů i do pašticady, tedy jídla podobnému naší svíčkové.
Tím však využití fíků zdaleka nekončí: z fíků se vyrábí džemy, marmelády, kompoty, likéry i pálenky (smokovača).
Fíkovník si získal renomé ekologické rostliny, neboť nemůže žít v kontaminovaném ovzduší. Je to lék i pochoutka, často víc ceněná lidmi z vnitrozemských krajů, než obyvateli přímoří.
Zdroj informací:
- AgroKlub: www.agroklub.com
- Slobodna Dalmacija: www.slobodnadalmacija.hr
- Zadarski list: www.zadarskilist.hr
- Wikipedie: cs.wikipedia.org
