Rybolov byl pro obyvatele jadranského přímoří vždy důležitým zdrojem obživy. Prvními historicky prokázanými rybáři byli řečtí přistěhovalci na ostrov Vis, tehdejší Issu, kteří zde v r. 397 př. n. l.založili první řeckou kolonii na Jadranu. Ale jistě se rybolovu věnovali i původní obyvatelé jadranského přímoří - ilyrské kmeny.
 Rybářské muzeum je umístěno v pevnosti na nábřeží |
Způsob rybolovu a vybavení rybářů se po dlouhá staletí příliš neměnily. Nepostradatelná byla však vždy tzv. stojací síť (stojačica), které v Komiže říkají vajga; ta se obecně pokládá za jedno z nejstarších rybářských náčiní vůbec.
V průběhu doby se rybolov na ostrově Vis a především u městečka Komiže stále výrazněji zaměřoval na otevřené moře, k předsunutým ostrovům daleko na širém moři, kde byly nejhojnější úlovky, především tzv. modrých ryb (drobné sardele, sardinky, makrely apod.). Modré ryby nejsou stálými obyvateli Jadranu, ale v určitých obdobích roku do něho připlouvají v obrovských hejnech a byly nejen zdrojem obživy rybářů a jejich rodin, ale především nasolené a ukládané do menších sudů byly žádaným vývozním artiklem.
 Falkuša - exponát Rybářského muzeu |
Mimořádně bohaté jsou zejména vody kolem skupiny ostrůvků Palagruža a také kolem ostrůvku sv. Andrija, jemuž se též říká Svetac, dále kolem ostrůvků Brusnik, Jabuka a dalších, které se nacházejí ve vzdálenosti až 50 km od Visu. Kromě modrých ryb se tu však vždy lovily i ceněné tzv.bílé ryby a pochoutka jaderských vod - langusty.
Zdejší rybolov nikdy nebyl snadný a není ani dnes. Otevřené moře, velká vzdálenost od mateřského přístavu, zvraty počasí a především nebezpečná navigace kolem pustých nepřístupných skalnatých ostrůvků s mnoha podmořskými útesy a skalisky, to vše vždy vyžadovalo odvahu a rozhodnost, zkušenost s navigací ve zdejších vodách, jakož i znalost zdejších povětrnostních podmínek. A samozřejmě to potřebovalo i jiné rybářské vybavení a především jiná rybářská plavidla. Taková, na nichž se rybáři mohli poměrně bezpečně pustit na otevřené moře a na nichž se celkem rychle dopravovali na vzdálená bohatá loviště. Jedním z takových plavidel, které úspěšně splňovalo všechny požadavky rybářů, byla komižská falkuša, nevelká rybářská loď typu gajeta, která kromě plachet měla i vesla, takže loď mohla s jejich pomocí dosahovat slušné rychlosti i při obávaném bezvětří a byla tak ideálním pomocníkem rybářů i při plavbách na poměrně velké vzdálenosti (viz tematický článek: Falkuša z Komiže).
 Výhled z vrcholové plošiny pevnosti na nábřeží v Komiže |
Značným průlomem do techniky rybolovu bylo v 16. stol. používání umělého světla při rybolovu na malé ryby. Odborníci se však domnívají, že se tohoto způsobu zde používalo již mnohem dříve, protože znamenal podstatně vyšší úlovky právě modrých ryb.
Moderní doba přinesla výrazné změny i do rybolovu: nové rybářské náčiní a vybavení, účinnější rybolovné techniky, nové moderní meteorologické přístroje a přístroje pro navigaci, nová plavidla a efektivnější způsob zpracování úlovku.
Na Visu stále zůstávalo v čele ostrovního rybářství městečko Komiža. Byla k tomu předurčena již svou polohou na jihozápadě ostrova, směrem na otevřené moře. Komiža byla prvním místem v Dalmácii, kde se úlovky začaly průmyslově zpracovávat. Jedním z průkopníků průmyslového zpracování ryb v Komiže byla místní rodina Mardešičů, jejíž jeden člen podniká nyní v tomto oboru i u nás v Česku.
 Výhled z vrcholové plošiny pevnosti na severní část Komiže |
O životě a práci rybářů, o vývoji technik lovu a rybářského vybavení v minulosti i dnes podává svými exponáty pozoruhodné svědectví Rybářské muzeum (Ribarski muzej) v Komiže. Vzniklo - podobně jako naše Národní divadlo v Praze - jen ze sbírek a darů zdejšího lidu, komižských rybářů a různých dobrodinců. Je umístěno v historické budově někdejšího kaštelu - pevnosti ze 16. stol., dominantě starého jádra Komiže. Bylo to v nejistých dobách 17. a 18. stol. útočiště komižského obyvatelstva v případě nebezpečí.
V dokumentech se uvádělo, že muzeum vybudovala benátská správa ostrova, ale to neodpovídá pravdě. Benátčané sice začali pevnost stavět, ale dokončena byla za peníze místních obyvatel. A byly to opět peníze zdejších lidí, za které byla po zpustošení ostrova Vis Rakušany v r. 1879 zakoupena pro obec, zrekonstruována a sloužila jako obecní úřad (proto se jí dodnes říká Komuna).
 Exponáty v rybářském muzeu |
Exponáty Rybářského muzea zaujímají přízemí a první patro budovy. Nejpopulárnější součástí muzea je právě gajeta falkuša, loď s plachtami a pěti vesly, Ale i bez ní je muzeum velmi bohaté. Je tu rybářské náčiní pocházející z doby řeckého osídlení ostrova (kotvy aj.), ale především stovky předmětů z dalších staletí, charakteristické pro rybářství ostrova. Jejich názvy jsou zvláštní - je to jedinečná směs italštiny a zdejšího chorvatského dialektu, ale většinou se návštěvník i bez vysvětlivek dovtípí, k čemu předmět sloužil. Krásný je i výhled na město z vrcholové plošiny pevnosti. A vzhledem k tomu, že rybářských muzeí je na Jadranu jako šafránu (ještě je ve Vrbosce na Hvaru a v Orebići na Pelješci), stojí rozhodně za to komižské muzeum navštívit. Je v hlavních měsících turistické sezóny otevřeno dopoledne i odpoledne, jinak na požádání.
